Na kávě u Mydlidědka
Zajímalo mě, jak se daří včelařům v naší oblasti, proto jsem se vypravila do Lažánek, kde sídlí firma Mydlidědek, v níž se mimo jiné chovají včely a vyrábí svíčky z včelího vosku. Povídala jsem si s majitelkou firmy Danielou Koplovou a s včelařem Jiřím Hrozkem, který má tuto oblast ve firmě na starosti.
Jak dlouho včelaříte?
JH: Ve firmě máme patnáct včelstev, jsou umístěna ve Křtinách na farských loukách. Tento úkol na mě paní šéfová přesunula před dvěma roky 🙂
To není dlouho. Pomáhá vám někdo?
DK: Ano, máme tady třiaosmdesátiletého staříčka, který včelařil čtyřicet padesát let, takže nám předává zkušenosti. Ze začátku jezdil do Křtin s námi, dnes je nápomocný hlavně radou, která je ovšem k nezaplacení.
Říká se, že péče o včely je náročná…
JH: Je to hodně časově náročné, pro začátek i finančně – než se všechno nakoupí (úly, včelstva, dýmák, rukavice…). Pořídit si na zahradu jedny včely nemá smysl, vždy je potřeba mít minimálně tři úly. Taky je nutné mít dobré sousedy.
Kdy začínají včely pracovat?
JH: Člověk by si myslel, že je ještě zima, ale v tuto dobu už jsou včely v plné pracovní činnosti. Létají, sbírají nektar, nosí pyl. Během pár dní začne kvést řepka, takže už začneme dávat medníky a vypukne jejich hlavní sezóna, která jim končí podle počasí zpravidla v červenci, nejpozději začátkem srpna. Pak už se včely krmí a vyvíjejí se takzvané zimní včely. Do půlky září musí být nakrmeno. Od poloviny září do března včely spí.
Takže si odpočinete? 🙂
DK: Ani náhodou.
JH: Oprava úlů, čištění rámečků, zatavování mezistěn. Práce kolem je toho opravdu velká. Na jedno včelstvo potřebujete minimálně pětapadesát rámků.
DK: Mezistěny se dávají do úlů. Včely by si poradily samy, ale když do rámku zatavíme mezistěny, tak jim pomůžeme. Ony na nich staví svoje dílo. Kdybychom to neudělali, mají s tím víc práce. V tom tedy spočívá práce včelaře; když chce mít med, musí se starat o to, aby měly včely míň práce.
JH: V zimě se také léčí včely. Je třeba posbírat med a odeslat do laboratoře. Zjišťuje se přítomnost varroázy a včelího moru. Kdo si nechce zkoušky nechat udělat, nemůže kočovat. Veterinární správa to přísně hlídá.
Co znamená kočování?
DK: Stěhování včelstev za snůškou. Kočuje se například k řepce, dřív se kočovalo k cibulovým lánům, akátovým alejím… Prostě všude tam, kde je sezónně pravděpodobnost velké snůšky.
Jak se včely stěhují?
JH: Musíme brzo ráno. Včely zavřeme v úlu, než začnou vylétat ven, začínáme s rozedněním ve čtyři, o půl páté. Naložíme do dvou aut a převezeme na jiné stanoviště. Musím říct, že když mám v dodávce za sebou devět úlů, v každém z nich je zhruba dvacet tisíc včel, tak to pěkně hučí.
Jak je spočítáte?
JH: Spočítat se to přesně nedá, je to odhad podle počtu včel na 1 dm², který se uvádí se v odborné literatuře. Zjara je v jednom úlu kolem těch dvaceti tisíc, ale v okamžiku, kdy je snůška, narodí se nové včely, může tam být až padesát tisíc.
Jak často včelky ve Křtinách „navštěvujete“?
JH: V sezóně se ke včelám jezdí dvakrát až třikrát týdně. Musí se hlídat i počasí – když je horko před bouřkou, mohou se včely rojit. Je potřeba hlídat, kolik je včel v úle, a přidávat nástavky, aby neuletěly, anebo když jich je málo, musí se nástavky ubírat, aby včely nevyhřívaly zbytečně velký prostor. Třepotáním křidýlek si totiž vyhřívají prostor v úle na stálou teplotu, ať je venku, jak chce.
To je věda…
JH: Včely jsou věda. To jak je jejich společenství uspořádáno, je něco geniálního. Kdyby nebyly včely, není člověk.
DK: Říká se, že kdyby uhynula poslední včela, život na zemi skončí do pěti let. Čmeláci toho nezvládnou opylovat tolik.
Kam až jsou včely schopny pro pyl doletět?
DK: Jeden kilometr je bezproblémový. Doletí samozřejmě i dál, ale jde o to, aby to pro ně bylo přijatelné. Když něco začne kvést, nejprve vytěží to, co mají v nejbližším okolí. Až je to zpracováno, hledají dál. Je třeba mít na paměti, že jim člověk nemůže sebrat z úlu všechno, musí jim tam na zimu nějaké medové zásoby ponechat. A musí se ještě dokrmit. Když jim něco vezmeme, musíme jim dát něco jiného. Buď cukerný roztok, nebo medové těsto.
Jaký faktor se nejvíce podílí na množství sklizeného medu?
JH: Hodně to závisí na počasí. Včely lítají, až když je dvanáct stupňů nad nulou. Stalo se také, že jsme včely stěhovali na řepku, ta krásně nakvetla, ale pak začalo pršet. Déšť spláchl všechen pyl a nektar. Pak se musí počkat další čtyři dny, než nakvetou další květy. A pak to třeba zase spláchne déšť.
Nebo třeba když nekočujeme a louky se posečou třikrát za rok, máme víc medu, než když se tráva poseče jen dvakrát.
DK: Záleží také velmi na tom, kde včelstva jsou. Třeba v Maďarsku je sezóna mnohem delší než u nás. I na jižní Moravě u Břeclavi. V Lažánkách hodně fouká, což pro včely není ideální, mají to tady těžší.
Kolik míváte medu za rok?
DK: Je to opravdu velmi různé – každý rok jiné a dokonce i v každém úlu je to jinak. A nemůžu třeba teď dopředu slíbit lidem, že budu mít tolik a tolik medu.
Nebojíte se, že dostanete žihadlo?
DK: Ke včelám je potřeba přistupovat s respektem, stejně jako ke každému jinému živému tvoru. A člověk nesmí dát najevo, že se bojí. Ony to cítí. To jsme například stěhovali včely a nedostala jsem ani jedno žihadlo, a pak jsem seděla v kavárně a včela mě bodla. Ale to jsem ji tedy nechtěně zmáčkla.
Jak se má člověk zachovat, když kolem něj lítá včela?
DK: Hlavně v klidu, neohánět se. Ona si vás nebude všímat. Stačí pomalu poodejít.
JH: Pokud jste na vycházce a lítá kolem vás, pomáhá dřepnout si. Změníte výšku, ona se v ten moment nezorientuje, nenajde vás a po chvíli odletí.
Co u Mydlidědka v Lažánkách nabízíte veřejnosti?
DK: Pořádáme i exkurze pro školky a školy. Kromě toho, že si můžou děti vyrobit mýdlo a svíčku, máme i vzdělávací programy – povídání o včelách. Ukazujeme jim, jak to vypadá v úle, máme tady jeden nástavek (samozřejmě bez včel), ale jsou v něm mezistěny, rámky.
Teď zrovna chystáme zahájení sezónního provozu. V sobotu 4. června kromě naší obvyklé činnosti budou k dispozici další dílničky, většinou míváme nějaká řemesla na dvoře.
Pak bude otevřeno každý den od 9 do 18 hodin až do konce srpna.
Vyrábíme svíčky ze včelího vosku a mýdla, to je hlavní. Dále malované hedvábí, vitráže, pohankové polštářky. Vše lze v Lažánkách zakoupit, zboží se hodí jako dárek. Prodáváme také různé včelí produkty.
Jezdíte na jarmarky?
DK: Ano. Teď už zase můžeme. V sezóně většinou vyrážíme každý týden, někdy i na dvě místa. Přiznám se, že neumím prodávat přes e-shop. Potřebuji toho zákazníka vidět, komunikovat s ním, vidět, jak mu svítí oči, že se mu něco líbí.
Co máte ve firmě na starosti?
DK: Fungujeme jako chráněná dílna. Já se starám hlavě o to, aby bylo komu prodávat, jezdím na zmíněné jarmarky. Na výrobu mýdel a svíček zaměstnávám lidi se zdravotním znevýhodněním, kteří třeba nemohou pracovat osm hodin denně, a mají zkrácenou pracovní dobu.
Co vás na práci nejvíc baví?
DK: Kromě jarmarků mě baví, kdy přijdou děti na exkurzi, vymýšlím jim i tematické křížovky apod. Vystudovala jsem učitelství, sice tedy matematiku a fyziku, ale pořád ve mně asi nějaké ty buňky jsou.
Když dětem povídám o včelách, dávám jim potom kontrolní otázky. A ne všechny vědí, že včelky do úlu nosí pyl a nektar. Některé si trvají na tom, že nosí hotový med 🙂 Myslím, že pro děti je lepší, když přijedou sem, než kdybych jezdila já za nimi. Zajímavé je pro ně i setkání s včelařem, můžou si tady vyrobit mýdlo, svíčku.
No a samozřejmě za sebou potřebuji vidět nějaký výrobek. Takže když je chvilka, tak vyrábím hedvábné šátky, vitráže a v poslední době mě naplňuje i malba akvarelů.
Máte v plánu nějakou novinku?
DK: Teď jsme hlavně rádi, že jsme (i když horko těžko) přežili covid. Ještě mám obavy, jak se zákazníci budou chovat, když se všechno zdražuje. Jestli budou kupovat i věci, které nutně nepotřebují. Takže na novinky proto v tuto chvíli ani nepomýšlíme. Spíše se snažíme upravit e-shop, aby byl pro zákazníky uživatelsky příjemnější a připravujeme se na letní sezónu.
Marie Kalová