Očima občanů: Luxusní toaleta? Ne, tvrdá realita!

Koupili jsme dům (2016). Konečně. Naplánovali rekonstrukci a po nemalých trampotách, které zažije snad každý, kdo to chce mít podle sebe a ne těch, co to dělají, jsme se začali zabydlovat (2018/2019). První větší déšť a v celém baráku neskutečný smrad. Příčina? Vytopený sklep. V něm nová pračka, sušička, regály…a na podlaze asi pět centimetrů neskutečně zapáchající vody a všeho ostatního, co patří do odpadní stoky.

Zatnete zuby, uklidíte a doufáte, že je to jen pozůstatek po stavebním řádění.  Další déšť….a znovu. Voláte na havarijní čísla firem, které by vám měly umět pomoct. Vyděsí vás ciframi, které nemáte chuť jen tak vypláznout. Poplatek za výjezd…a podobně. Uklidíte, hodíte do poznámky: Volat SEBAK, objednat čištění.

Jsme asi v půlce roku. Přijel Sebak, zkoušeli možné i nemožné a odjeli s verdiktem HAVARIJNÍ STAV, NEPRŮCHODNÉ – NUTNÝ VÝKOP. Nechali fakturu na zhruba šest tisíc. 

Proběhlo neskutečné množství telefonů s městem. Vyslechli problém, sdělili mi, že s tím nemají nic společného a odkázali mě, nebo přepojili na jiné oddělení. Když už jsem mluvila asi s desátým člověkem, řekla jsem dost. Dělají si ze mě srandu, nebo to jako vážně nikdo nepomůže? 

Někdo radil, že se máme pokusit rozebrat terén kolem odpadních trubek v největším rozsahu co to půjde. Včetně chodníku. Město nám to telefonicky dovolilo, jak jinak, s tím, že poté musíme doložit, že je vše uvedeno do původního stavu. 

V některém z mailů bychom našli zmínku o tom, že přípojka byla asi poškozena při rekonstrukci silnice (2015), ale reklamace přípojky není předmětem smlouvy o dílo, které firma IMOS měla v péči. 

Na hranici pozemku našeho a městského (chodníku) jsme narazili na první rozbitou trubku. Přes ní přehozený kus hadru…asi jako že opraveno, kolem střepy a super promočený terén. Pod chodníkem jsme našli zadlážděný kanál, o kterém nikdo neví…že jsou do něj svedený všechny trubky z domu, včetně dešťovky, byla asi náhoda? Samozřejmě v něm plno…odtok do hlavního řadu nebyl ani vidět. 

Další čištění, pokus o zprůchodnění a revizi kamerou objednané tentokrát u Vodárenské a.s. s výsledkem NEPRŮCHOZÍ, UCPANÁ PŘÍPOJKA. Další faktura. 

Někdy na přelomu srpna – září jsme měli domluvenou schůzku na ředitelství blanenských silnic. Tam jsme sice měli prostor k vysvětlení problému, ale tím to skončilo. Dostali jsme studenou sprchu. Jich se to netýká, dávají od toho ruce pryč. Není to jejich starost. 

Ještě jeden pokus o průzkum a snaha najít příčinu. Svépomocí. Výsledek: v zaústění mezi šachtou a kanalizační trubkou vede chránička elektrického vedení, zasahuje asi do třetiny. Po zhruba metru trubka ucpaná kameny, pár kusů se podařilo odstranit. Díky tomu odtéká aspoň voda. 

Ptáte se, jak jsme to měli s toaletou? Jak za krále klacka. Do pytlíku. Proto máme tak velkou popelnici. Nebo vydržet do práce. A pořídili jsme si chemický záchod. Do sklepa. A na zahradě nám svítila pomerančová TOYka. 

Zhruba v průběhu ledna a února se k našemu problému postavila nejmenovaná firma. V první fázi jsem těžce pracujícímu poskytla rukavice, lopatu, rýč, kýbl….a volala šéfovi, co se bude dít. Řval na mě jako bych byla já, kdo to tam po… nedověděla jsem se nic.

V průběhu jednoho měsíce mi téměř znepřístupnili vstup na pozemek. Telefonovat proč to tak je a jak jsou na tom, jsem si samozřejmě musela sama. Informace, které mi byly servírovány, nebyly žádné novinky. Vede tam elektrika, našli jsme díru, kudy se to snaží odtéct a je to ucpané. Nejvtipnější na tom bylo, že se tam pracovalo asi tak tři dny. A faktura. Honosný název OPRAVA KANALIZACE a třicet tisíc. Ale aspoň zmizla elektrika. 

V půlce února loňského roku jsme dostali posouzení stavu kanalizační přípojky od Vodárenské a.s. divize Boskovice. V závěru zápisu stojí BEZ PROVEDENÍ OPRAVY HROZÍ VZNIK KAVERNY A PROPAD VOZOVKY. 

V počátcích tohoto kolotoče jsem nezávisle na sobě vyslechla od dvou lidí (zaměstnanec Vodárenské, zaměstnanec úřadu), že toto je problém města a vodáren. Mají to řešit oni. 

I přes vyjádření vodáren, které bylo podle mě alarmující a mělo by se to řešit jako havárka hned, se nic nestalo. Jim. 

Ale hnulo to s Ředitelstvím silnic Blansko a byla jednání a bylo povolení k zásahu do vozovky. Tak striktní a přesné, že se nedalo splnit. 

Už teď to stálo dost. Nejen peněz. Psychicky člověka odrovná to, v čem žije. Zvlášť, když ne vlastní vinou. A pak přístup těch, co by měli pomoct. Ale místo toho to protahují a zcela upřímně, můj pocit, dělají naschvály. Objednala jsem si firmu, která se s mou „podělanou“ přípojkou poprala.  Víc než statečně.

Když se to všechno sečte, bez pár korun to stálo půl milionu. 

Ptáte se, kde vzít a nekrást? Byla jsem nucena prodat byt. Byt, který jsem si vysnila a musela vybojovat. Není snadné dostat hypotéku, když jste invalidní.  Teď už nemám nic. Jen přítele, kterému tenhle zpropadený barák patří, za kterého jsem to celé bojovala. Můžu jen doufat, že naše láska bude věčná. 

Blansko je krásné město, ale nesmíte mít problém a chtít, aby vám ho pomohlo vyřešit. Je sice pár lidí, kteří pomohli. Moc. Ale těm poděkuji osobně. A pak je spousta těch, které byste s chutí kopli. 

Kvůli špatně položeným kostkám na kruháči jsou schopni zavřít trasu třeba na dva měsíce. Kvůli sportovním akcím taky. Ale to, že má člověk existenční problém…je v pořádku. 

A potom plaťte daně, vodné a stočné. Dělejte vše proto, abyste to ve svém okolí zvelebili… Oni vám poděkují. Nejlépe, jak umí. Ignorací a lhostejností. 

-pp-