Na kávě s Miroslavem Odehnalem

Adventní čas bývá spojený s tradicí vánočních ryb. I proto jsme se na kávě potkali s hospodářem blanenských rybářů Miroslavem Odehnalem. Nejen o večeři na Štědrý den, jsme si v přátelské atmosféře příjemně popovídali. 

Setkáváme se na sklonku takového podivného roku. Souhlasíš s tím, že ten rok 2020 je takový, slušně řečeno, podivný?

Je to tak. Pro nás jako rybáře začal divně už tím, že ho pokaždé zahajujeme jarním otevřením pstruhové sezóny na začátku dubna. Nepovedlo se. Tradiční akce spojená s posezením s členy a přáteli našeho spolku se bohužel nemohla uskutečnit. S letním rozvolněním se to začalo normalizovat, na podzim vše začalo znovu. Výlovy se zpozdily. V Jedovnicích se posunul až na začátek listopadu. Bohužel samozřejmě bez větší účasti veřejnosti, stánkařů a doprovodných akcí.

Co samotná spolková činnost?

Samozřejmě omezená. Schůze předsednictva i výboru se pokrátily na nejmenší možnou míru. Vše se řešilo většinou telefonicky nebo přes e-maily. Složitější to bylo i s výdeji povolenek. Naštěstí jsme vše většinou stihli rozvézt v lednu a únoru. Ti, kteří se nestihli schůzí v místních spolcích zúčastnit, to pak museli řešit poštou či bankovními převody částek za povolenky a členské příspěvky.

Projevil se ten podivný rok i v nižším počtu vydaných povolenek?

Ani ne, paradoxně naopak. Počet vydaných povolenek se navýšil, žádostí o členství přibylo. Pravděpodobně začali možná lidé mít víc času na rybářskou činnost. Členská základna se rozrostla zhruba o osmdesát členů. Momentálně tak nyní máme zaregistrováno 1206 dospělých a 238 dětí do 15 let.  

Jsou to historicky nejvyšší čísla?

Lidí přibývá každým rokem, letošní přírůstek je extrémní. Zájem lidí trávit svůj volný čas v přírodě u vody se zvětšuje. Letos jsme se tak opravdu dostali na historické maximum. Vždy se počty členů motaly kolem tisícovky. Myslím, že tento trend bude pokračovat a tento počet by se mohl nadále zvyšovat.

Jak pracujete s mládeží?

Počty v kroužcích se snižují i na vesnicích. Je to ale možné tím, že děti mají nabídku volnočasových aktivit velmi bohatou a všechno už nestíhají, ne, že by ztrácely o naši činnost zájem. Přímo v Blansku kroužek máme také pod vedením pana Zouhara, další jsou třeba v Lysích, Černé Hoře, Ostrově u Macochy. Od dětí nevybíráme žádné členské příspěvky, jsou pro ně zdarma. Vedoucí odměňujeme většinou volnými povolenkami. Rybářský svaz vypracoval nově velmi pěkné učebnice, které členům kroužku zapůjčujeme, pracovní sešity jim zůstávají. Je to velká pomoc.

Kde se členové kroužku schází?

U nás v klubovně. Mohou čas trávit i v podkrovní části, kterou jsme loni dali do provozu. To je samozřejmě přes zimu, jak se oteplí, motají se už venku kolem nádrží, řek a rybníků. Náš rybník ve Sloupečníku je revírem pouze pro děti do 15 let i z okolí, tam žádní dospělí rybařit nemohou.

Jak vlastně vypadá struktura vaší organizace? Můžeš to laikům osvětlit?

  Nezahrnuje celý okres. Vlastní organizace mají v Adamově, Rájci-Jestřebí, Boskovicích, Letovicích a Olešnici. Ta blanenská je počtem členů největší. Hospodaříme na dvou revírech – pstruhovém a mimopstruhovém. Ten první tvoří jen tok řeky Svitavy o délce 12,3 kilometru. Od kamenného jezu u Klamovky až po splav v Doubravici. Co se týče nádrží, padá jich pod nás šestnáct o celkem 25 hektarech.

  Jak je to s Punkvou?

  Punkva vtéká do našeho revíru těsně před Klamovkou. Ona samotná ale spadá pod Chráněnou krajinnou oblast Moravský kras, hospodaří na ní Lesy České republiky. K nám patří jen její  zdrojnice, třeba Bílá voda od propadání nahoru.

  Co jedovnické rybníky?

   My hospodaříme v revíru Podomského potoka, který je zásobuje. O samotné rybníky se ale stará  OLŠOVEC s.r.o. 

  V čem spočívá vlastně slovo hospodaření pro organizované rybáře? Co je jeho náplní?

  Do našich nádrží je daná krajským úřadem určitá zarybňovací povinnost, já jako hospodář musím do těch našich vysadit určité druhy a počty ryb. Na mimopstruhové revíry mám momentálně přiděleno 680 tisíc korun, na řeku kolem 220 tisíc korun. Pro zajímavost, co se týče Svitavy, je to asi starost o 1800 kusů pstruha obecného potočního, duhového asi 2500 kusů, 5000 ostroretek, 2000 lipanů a 150 kusů kapra. To jsou hlavní druhy ryb, které musím do revíru vysadit.

Ty jako hospodář jsi profesionál?

Ano, do funkce mne jmenuje krajský úřad. Každá organizace musí mít hospodáře, který má minimálně střední rybářskou školu nebo absolvoval povinné roční školení. To mám za sebou v roce 2005 i já. Na základě získaného osvědčení jsem byl oficiálně jmenován do funkce. Mým zástupcem je pak předseda naší organizace Martin Sklář. Ten má  za sebou úplně stejné zkoušky, jaké mám já.

Jak si se k této práci dostal?

Členem rybářského svazu jsem od roku 1982, tedy od mých sedmi let. Můj tatínek dělal jednatele v rájecké organizaci asi třicet roků. Je to tedy tak trošku dědičné. Odmala jsem byl voděn k vodě, do přírody. Rybařím od pěti, oficiálně sedmi let. Po absolvování zkoušek na hospodáře, které se uskutečnily v Pasohlávkách, jsem se věnoval v naší organizaci dva roky mládeži a tehdejšímu hospodáři Zdeňku Sedlákovi začal dělat zástupce. Od roku 2007 jsem se pak chopil pomyslného vesla. Rybařina se stala mým celoživotním koníčkem a postupem času i profesí. Dnes v rámci OSVČ pracuji jako hospodář na plný úvazek. Pomáhám i při výlovech a podobně poradenskou činností. V posledních letech mne rybaření naplno živí, od roku 2017 s živnostenským listem. 

V poslední době se hodně mluví v souvislosti s případem hromadného úhynu ryb na toku Bečvy. Jak se na to díváš ze svého odborného pohledu? Zkus se vžít do kůže rybáře na této řece…

Vezmu to z druhé strany. Vždy, když jdu přes mostek k našemu koupališti, dívám se do Svitavy, jaký je tam život. Nikdy bych se nechtěl dožít něčeho takového, co se stalo na Bečvě. Jak je v našem státě zvykem, nepříjemnosti se zametají pod koberec a viník se nenajde. To je můj názor. Chci věřit tomu, že se to tentokrát nestane. Poškození toho revíru je takové, že se to tam dá do pořádku možná za deset patnáct let. Veškeré živé organismy jsou v řece pravděpodobně zlikvidovány. Obnovení původního stavu vidím opravdu na desítky let. 

Bečvu znáš osobně?

Přiznám se, že jsem tam nikdy nerybařil. Když jsem ale viděl ty tuny ryb, které odvážely do kafilérky…  Pro rybáře tam to musí být něco strašného. Když jsem poslouchal jejich povídání, viděl v televizi, jak bez potřebných ochranných pomůcek lezli do otrávené řeky… Mohou mít i nějaké trvalé následky, když se bez rukavic máchali v jedovaté vodě.

Napadlo tě, jak by to vypadalo u nás, kdyby došlo k nějaké podobné havárii ve tvém revíru? 

Samozřejmě to moje podvědomí rybáře oslovilo. Na toku Svitavy monitorujeme výpusti, které do řeky směřují. Na vesnicích dříve bývaly takové ty černé, odkud do potoků teklo bůhvíco. Výtoky kanalizací ve městě Blansku jsou pod kontrolou. Kdyby začaly úhyny, jednali bychom operativně. V malé míře se něco přihodilo u odkalovací nádrže v Obůrce. Do kanalizace se pravděpodobně dostaly nějaké tuky z restaurace. Vyřešilo se to, už se to pak neopakovalo. Ve spolupráci s hasiči se vše dalo do pořádku. K žádnému většímu úhynu ryb nedošlo.

V Blansku se teď mluví o vypuštěné přehradě. Co k tomu řekneš?

Nádrž Palava I u Myslivny byla vypuštěna naposledy v roce 2009. Tehdy proběhla její první revitalizace. Za ty roky se nám povedlo nádrž zarybnit, skoro jak jsme si to představovali. Mrzí nás, že došlo k vypuštění. Majitelem díla je Město Blansko, potřebovali opravit něco na vedení. Spolu s jedovnickými rybáři jsme se podíleli na vypuštění a slovení. Bylo tam kolem deseti metráků různých ryb. Objevilo se tam i dvacet kusů tolstolobiků, kolem 25 kg v průměru na kus, kteří do této nádrže nepatří. Vysadil je tam asi nějaký dobrodruh, možná i nějaký náš člen. Zarybňovat takto je však nelegální. Je to hrubé porušení zákona. Tolstolobiky jsme převezli do našeho zařízení na sádkách. Do revíru je vysadit nemůžeme, protože tam nepatří. Budou pravděpodobně prodáni ke spotřebě.

Na závěr našeho povídání bychom se měli vrátit ke konci roku. K předvánočnímu Blansku patří prodej kapra ve Sloupečníku. Ten váš je velmi oblíbený. Ne každý v dnešní době si totiž umí zabít a upravit rybu určenou na štědrovečerní stůl. Vy se o to lidem dovedete postarat…  

Prodávat budeme od soboty 18. prosince. Ryby už jsou na našich sádkách od 14. listopadu. Bude to samozřejmě jako vždy kapr z Jedovnic. Nakoupili jsme třicet metráků. Je to vesměs hladká ryba, šupinatého bude minimální množství. Cenu udržíme na loňské úrovni, tedy asi 99 korun za kilogram. Konkurence to zjišťuje, ale já to netajím (smích). Prodávat se bude každý den od 9 do 16 hodin. Na závěr, tedy 22. a 23. prosince až do 18 hodin. Většinou jsme měli poslední den dopoledne doprodáno, vyšlo to akorát. Jen jednou se stalo, že jsme všechno neprodali. 

Zabití a úprava ryb? Mohou s tím zákazníci opět počítat?

Dva naši zkušení pracovníci budou připravení za nějakou úplatu rybu zákazníkům připravit. Myslím, že tak sedmdesát osmdesát procent ryb u nás zakoupených si zákazníci odnáší ve stavu připravenému ke kuchyňské úpravě. Jako doprovodnou rybu plánujeme pro zájemce na pondělí ráno i prodej pstruhů ze Skalního mlýna, k dispozici bude tak osmdesát kilo až metrák této ryby.

Tak, co si přát do toho příštího roku? Snad bude lepší než ten letošní, ne?

Doufejme, že ano. Nám na něho vychází výročí 120 let od založení organizace, jak dokládají naše kroniky. Máme připraveny i pamětní odznáčky pro naše členy. K tradičním akcím patří i ples. Poslední roky ho navštěvovalo kolem 300 až 350 lidí. Termín máme zadán, i kapelu. Zatím ale netušíme, zda plesová sezóna vůbec proběhne. Uvidíme… 

Bohumil Hlaváček