Na kávě s Lukášem Němcem

Lukáš Němec je můj bývalý spolužák z gymnázia. Docela náhodou jsme se nedávno potkali a pustili se do řeči. Jak to tak bývá, povídali jsme si o tom, co děláme. Zaujala mne jak jeho práce, tak jeho pohled na naše město. Dnešní rozhovor bude o komunální politice, o podnikání a především o tom, co dělá krizový manažer.

Lukáši, co jsi dělal po škole?

Vyšel jsem s diplomem z ekonomie ze školy a vůbec jsem nevěděl, co budu dělat. Dostal jsem pár zajímavých nabídek od výrobních firem v Blansku, ale přece jen víc mne to táhlo k ekonomice a obchodu. Takže jsem roku 2004 nastoupil jako asistent auditora do brněnské pobočky firmy BDO, která patří mezi největší auditorské a poradenské firmy v zemi. Náplní mé práce byly kontroly státních dotací ze zemědělského intervenčního fondu. V té době státní dotace začínaly a byly velice zajímavou záležitostí. 

Zřejmě proto jsem se rozhodl, že asi po roce změním pracoviště a přesunul jsem se do společnosti Raven Consulting, která byla jednou z největších dotačních firem v republice. Od roku 2004 do roku 2017 jsem zde prošel veškerými možnými posty. Začínal jsem jako projektový manažer pro dotace podnikatelům, budoval jsem obchodní síť, zakládal projektové týmy pro malé, střední i velké podnikatele a v roce 2010 jsem se stal ředitelem frimy. To už bylo ale pod taktovkou České spořitelny, která firmu koupila a já ji dostal za úkol rebrandovat na Erste Grantika Advisory..

Byl to velký profesní rozdíl?

Podařilo se mi Grantiku dostat mezi top firmy na dotace v České republice a svého času neměla konkurenci. Vést dceřinou společnost největší banky v republice ale není zábava. Je to obrovská zodpovědnost. Zde jsem se naučil, že všechny věci, které člověk dělá, musí dělat tak, jako by je dělal sám pro sebe. Najednou jsem měl pod sebou šedesát lidí, které jsem musel uživit, ale také se o celou firmu starat tak, aby byli spokojení akcionáři. Kdo dělal někdy v korporátní sféře, tak ví, že každoroční cíle jsou proklatě vysoko. Bylo nutné neustále inovovat a digitalizovat procesy, abste měli náskok před konkurencí.To znamená ji neustále zdokonalovat a zvelebovat. Tuto práci jsem dělal až do roku 2017, byla pro mne neocenitelnou životní zkušeností a dala mi předpoklady pro další moji práci.

Proč jsi ze zavedené společnosti odešel?

Roku 2017 už nebyly dotace tolik zajímavou záležitostí jako v dobách jejich úplného začátku. V roce 2004 bylo možné získat dotaci prakticky na cokoli. Díky hospodářskému růstu ČR se během následujících let zcela logicky podmínky pro jejich získání zužovaly. V roce 2017 už bylo možné dotovat pouze některé části národního hospodářství a dosáhl na ně docela úzký počet soukromých firem. To sice neznamená, že by to bylo špatné, ale efekt už nebyl tak velký jako předtím.

Například v roce 2005 k nám přišel člověk, který žádal o dotaci na stroje pro výrobu plastů. Tento podnikatel neměl vůbec nic, pouze emailovou schránku a velké plány. Dnes jeho firma zaměstnává přes tisíc lidí, má vlastní vývoj a stále roste. A to díky tomu, že na začátku byly jeho plány podpořeny dotací, na kterou by dnes už sotva dosáhl. Ten dotační multiplikační efekt byl neskutečný.

Co jsi dělal dál?

Jak jsem naznačil, táhlo mi na 40 a chtěl jsem v životě dokázat ještě o něco víc. V České spořitelně jsem další možnosti nenašel. Své zkušenosti jsem chtěl zúročit tak, že je nabídnu ostatním. To znamená radit vedení firem, jakým způsobem jejich podnikání v dnešní rychlé době rozvíjet. To ale vyžaduje úplně jiné pojetí vedení. Stal jsem se krizovým manažerem. Krizi nesmíme brát ale jako jako stav, kdy je vše úplně špatně. Je to stav příležitostí, kde je nutné jednat rychle a
promyšleně.

Přešel jsem do společnosti Adast Systems, což je nástupnická firma bývalého Adastu Adamov. Jak možná víte, firma prošla od zlaté éry, kdy měla 3.000 zaměstnanců, a svého času se tam kromě benzínových pump vyráběly různé zbraně, rakety a dokonce i lokomotivy! Dnes má asi 150 zaměstnanců, vyrábí benzínové pumpy, ale téměř o ní není slyšet, jelikož veškerá produkce putuje do zahraničí. Přestože se jí daří, oslovil mne majitel s žádostí, abych šel pro něj pracovat. Že by se mu hodil svěží mladý vítr, člověk s nadhledem, který by společnosti pomohl s okamžitou inovací výrobního procesu a přenastavením procesů ve firmě. Nabídku jsem přijal a stal se tak krizovým manažerem.

Kdo je krizový manažer?

Zjistil jsem, že v republice existuje spousta výborných firem, které nastartovaly podnikání v 90. letech. Mají skvělé produkty, značku, ale ztrácí v dnešní rychlé a vysoce konkurenční době dech. Přestávají jim stačit zavedené vnitřní procesy. 

Český podnikatel je typický tím, že má velké sny a vize, které jsou pro něj ohromným motorem. Díky tomu dokáže v mnoha případech velice rychle nastartovat svůj byznys a začít produkovat. Slabinou je, že vše ve firmě je navázáno na majitele, který vše vymyslí a rozjede. To sice nějakou dobu funguje, ale pak se podnikání dostane díky vlastnímu úspěchu do situace, že z malé firmy o pár lidech, kde si všichni tykají, vyroste společnost o desítkách nebo stovkách lidí a procesy, které doteď fungovaly, se zcela logicky hroutí.

Část majitelů takových firem si to nikdy nepřizná, stanou se brzdou a ve většině případů zde nastává volný pád celého jejich podnikání. Jsou ale šéfové, kteří si tuto krizovou situaci uvědomí a začnou ji řešit. Majitel v tomto případě ví, že už on sám už si nedokáže poradit, ustupuje z vedení a předává jej mladšímu a schopnějšímu kolegovi, případně svým dětem, které mají o rodinné podnikání zájem a vlastní plány. A pokud nikoho takového nemá, přichází na scénu krizový manažer.

Co je náplní tvé práce?

Po nástupu do práce je nutné asi během jednoho měsíce obejít všechny části podniku a naslouchat. Je potřeba podniku porozumět, nasát jeho historii, vize majitele a cíle do budoucnosti. Je nutné promluvit se všemi klíčovými lidmi a zaměstnanci. Pak většinou začne tzv. personální audit. Zajišťujete, aby byli všichni zaměstnanci na svých místech. To znamená, že ten, kdo umí nejlépe dělat účetnictví, musí sedět v účtárně a ne v obchodním oddělení, výrobní mistr má být na place a hlídat a koordinovat výrobu a montáž,, Plánovač musí plánovat, nákupčí nakupovat a ne dělat obchod atd. Moje práce tedy spočívá v personální a procesní analýze a zejména v analýze ekonomiky a výkonnosti firmy. Tady bývá největší problém. Většinou je nutné velmi rychle nastavit procesy tak, aby všichni zaměstnanci byli na svých místech a všechny procesy na sebe vzájemně navazovaly. To ale znamená, že mnoho lidí vytrhnete ze své komfortní zóny a musíte je přesvědčit, že jejich místo je jinde.

Jak dlouho setrvává krizový manažer ve firmě?

Tak dlouho, jak je to nezbytně nutné, ale pravda je, že tato práce se dlouhodobě dělat nedá. Většinou projekt trvá rok až dva roky. Jsem ten, který první chodí do firmy a odchází poslední. Musím zkontrolovat, jak dopadla výroba, podívat se na výsledná čísla a zjistit, zda si pracovníci připravili stroje na další pracovní den. Je to tedy velmi vyčerpávající práce. 

Po roce, kdy jsem odcházel z firmy Adast Systems, se nám podařilo zefektivnit proces výroby o 30 %, zlepšit systém plánování a zefektivnit systém v Konstrukci. Cíl byl tedy splněn.

Co se ti na práci krizového manažera nejvíc líbí?

Asi ta různorodost. Práce pro různé firmy člověku zásadně rozšiřuje obzory. Pracoval jsem ve strojírenství, automotive a potom jsem dělal krizové řízení např. pro servisní divizi vzduchotechniky pro společnost ČEZ. V každé společnosti je to úplně jiné. Jednou jsem hlídal toky materiálů, pak zase nastavení cashflow, někde hlídám, aby zaměstnanci dělali svoji práci, chodili včas do provozu. Jinde zase nastavuji obchodní systém a učím obchodníky, aby uměli zprocesovat a obsloužit zákazníky. Tomu se říká vznešeně Business development a to mě baví asi nejvíce. 

Kde pracuješ teď?

V podstatě jsem se vrátil do finančního sektoru. Pracuji pro jednu českou finanční skupinu, která potřebuje nastavit vnitřní procesy a obchodní strategii. Takže po několika letech ve výrobě a technologiích se zase věnuji financím. Mně se na tom líbí to jméno – BEZ BANKY.

Proč jsi se rozhodl pro kandidaturu za ODS v komunální politice?

V Blansku žiji od narození, mám tu rodinu a není mi lhostejné, co se v našem městě děje. Rozhodl jsem se, že bych chtěl našemu městu jakkoli přispět. Někteří přispívají spíše pasivně, ať už v diskusích na internetu nebo psaním článků do novin, já se rozhodl pro aktivní práci pro město, čímž se vlastně rozumí regionální politika. O své politické orientaci jsem měl vždy jasno, a tak jsem vstoupil do ODS a kandidoval v komunálních volbách v roce 2014 a 2018. 

Zájem o město ale nebyl jediným důvodem, proč jsem se pro kandidaturu rozhodl. Říkal jsem si, že bych mohl i zde zužitkovat své pracovní zkušenosti. 

Myslíš si, že město jde vést jako firma?

Na to se odpovídá hrozně těžko. Z mého pohledu nejde vést město z pozice krizového manažera. Stát, potažmo město, dělá převážně veřejnou službu a reaguje na veřejný zájem. Veřejné služby nikdy nemohou být tak efektivní jako soukromé, nikdy nesplní přísná kritéria na flexibilitu, ani hospodárnost. Tak to prostě je. 

Nicméně se již prokázalo, že spoustu institucí je možné efektivně řídit, například výnosy a náklady. Může to být úřad práce, nemocnice, domov důchodců, technické služby nebo i městský úřad.

Co se ti na našem městě líbí?

Děkuji za otázku. Většinou se každý hned zeptá, co se mi na Blansku nelíbí 🙂 Já jsem životní optimista a na rozdíl od některých věčných kritiků vidím na našem městě spoustu pozitiv. Líbí se mi například to, jak do sebe Blansko posledních pět let investuje. Jedná se o věci denní potřeby – chodníky, parky, zeleň apod. V rámci své práce jsem navštívil spoustu měst u nás i na Slovensku a troufnu si říct, že tohle není úplně běžná věc. Další věcí je třeba Sportovní ostrov. Basketbal, tenis, inline brusle, nové cyklostezky a další vybavenost. Naše město nespí, stará se o údržbu běžných věcí a já si myslím, že tohle je třeba vnímat pozitivně. 

Valnou část svého studijního a byznysového života jsem prožil na severu Moravy a Slezska. Zdejší města jsou nucena řešit úplně jiné problémy a na zvelebování ulic a sportovišť nemají čas, chuť ani peníze.

Jako další velikou výhodu vnímám to, že Blansko leží velmi blízko Brna. Existuje dostatečný počet lidí, kteří chtějí bydlet v Blansku, protože v Brně je příliš draho, přičemž vlakové spojení Blanska a krajské metropole je naprosto luxusní. Vlak jede každou půlhodinu, takže už se jedná v podstatě o příměstskou dopravu. Vlaky jsou navíc komfortní, čisté, disponují wi-fi připojením. Já sám jezdím vlakem často a je to opravdu
skvělé.

Dobře, tak z jiného soudku. Co se ti na našem městě nelíbí? 🙂

Spousta problémů v našem městě vzniká kvůli špatné komunikaci. Teď mluvím například o některých, bohužel i klíčových, investicích, se kterými nebyla veřejnost dostatečně včas a efektivně obeznámena. To potom dává prostor pro různé spekulace, negativní názory a fámy. Špatná komunikace však není problémem jen v našem městě, podobně nebo i hůře jsou na tom i ostatní obce. Nicméně si myslím, že se i na tomto v Blansku pracuje – máme novou tiskovou mluvčí, funguje Mobilní rozhlas a jsem přesvědčen, že se blýská na lepší časy.

Druhá bolest Blanska, o které bych se rád zmínil, je doprava. Asi každý známe situaci okolo 3. – 4. hodiny odpoledne, kdy se tvoří v obou směrech průtahu městem kolony. Počet aut je daleko vyšší, stávající infrastruktura nedostačuje. Velký problém je také parkování. Tyto problémy se musí řešit, a musí se řešit koncepčně. V současné chvíli jsem předsedou Dopravní komise v Blansku, takže tento problém vidím asi lépe než kdokoli jiný.

Co říkáš na současnou blanenskou koalici, která v Blansku vládne už mnoho let? Nebylo by dobré, aby vzal na chvíli vedení města někdo jiný?

Snažím se aktivně komunikovat s vedením města a bavit se s nimi o problémech Blanska. Narovinu říkám, že práce starosty je nesmírně náročná. Není to jako v černobílých filmech, kdy starosta sedí za velkým dubovým stolem a rozdává příkazy podřízeným. Když vidím, jaké úsilí musí starosta vynaložit na chod města, jak musí přesvědčovat radu o správnosti investic, jak musí komunikovat s lidmi, kteří mají odlišný názor… Zaslouží si můj velký obdiv. Myslím si, že svoji práci dělá velice dobře, a co je hlavní – radnice podle mého názoru funguje. Tak proč to měnit?

Martin Müller

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..