Na kávě s Liborem Matuškou: Speleologie je životní styl

Libor Matuška je speleolog, velitel Speleologické záchranné služby Stanice Morava a účastník mnoha českých expedic do světa za objevováním jeskyní. Povídali jsme si o Moravském krasu, ale také o jeskyních v Číně nebo v Mexiku.

Jak jsi se dostal k jeskyním?

Asi v páté třídě přišel spolužák s tím, že navštívil se svým strýcem jeskyni, která není přístupná veřejnosti. Některé z nás to nadchlo a chtěli jsme to také vyzkoušet. Založili jsme juniorskou skupinu, kde nás bylo asi patnáct, začali jsme navštěvovat jeskyně, lézt na menší skály, ale také provozovat brigády. Čistili jsme studně, malovali blanenský zámek. Hodila se každá koruna.

V pozdějším věku vznikla skupina sdružující několik nadšenců, kteří provozovali trochu extrémnější aktivity – například sestupy do nejhlubších jeskyní atd. S těmito lidmi jsem se dal dohromady a začali jsme jezdit po světě.

Do jak hlubokých jeskyní se dá sestoupit?

U horolezců existovala Kóta 8000, což je seskupení elitních lezců, kteří zdolávali nejvyšší vrcholy světa, v tomto duchu jsme s kamarády založili Kótu 1000. Naším cílem bylo zdolávat nejhlubší jeskynní systémy světa a překonávat magickou hloubku 1000 m. V roce 1998 jsme naplánovali velkou expedici do Mexika, kde jsme byli téměř dva měsíce. Tři týdny jsme strávili v oblasti Oaxaca, kde jsme v jeskyni Systema Cheve sestoupili do hloubky 1386 m. Dále pak u městečka Aquismón do propasti Sótano de las Golondrinas, kde vstupní slanění do propasti bylo neuvěřitelných 333 m.

Podobných „tisícovek“ jsme ve světě absolvovali několik. Dnes je to už trochu jinde, nejhlubší jeskyně světa je v Abcházii o hloubce 2212 m. Pobyt v jeskyni při výzkumu trvá třeba i patnáct dní! Při průzkumu takovýchto systémů se nedá obejít bez bivaků a podzemních táborů.

Kolik je v naší republice jeskyňářů?

Pokud vím, je to okolo tisícovky, jeskyňáři jsou rozděleni do zhruba třiceti skupin. Valná část speleologů je tady v Moravském krasu. Jeskyňáře sdružuje Česká speleologická společnost. Někteří mají speleologii pouze jako koníčka, jiní ji vnímají jako seriózní činnost, věnují se vědeckým výzkumům atd. Na to navazuje činnost Speleologické záchranné služby. V neposlední řadě jsou tu také jeskyňáři, kteří se věnují expediční činnosti a jezdí objevovat nové jeskyně po celém světě.

Je tedy speleologie spíš koníček, nebo sport?

Je to koníček, svým způsobem taky sport, někdo speleologii vnímá jako vědu. Dá se bádat v horizontálních jeskyních, ve vertikálních, potápět se, zdroje informací zde najdou vědci věnující se geologii, biologii apod. Disciplín nabízí jeskyně celou řadu, ale myslím si, že pro zapáleného jeskyňáře jde o životní styl.

Naším cílem není jen zábava. Do jeskyní chodíme proto, abychom je především objevovali, což je třeba u nás v regionu čím dál těžší, ale stále se nám daří najít něco nového. Každý objev musíme zdokumentovat. Především zpracovat mapy, pořídit fotodokumentaci zajímavých míst, vytvořit 3D modely, zmapovat geologické poměry, apod. Máme nepsané pravidlo, že jeskyně, která není zmapována, jako by neexistovala.

Pracujete nyní na něčem v Moravském krasu?

Ano, soustředíme se na průzkum Rudického propadání a návazných lokalit. Před časem jsme se dali do celkového přemapování Rudického propadání – poslední mapy jsou šedesát let staré, tenkrát byla jiná dostupná technika. Dnes máme digitální dálkoměry, pro zpracování map používáme složité počítačové programy, děláme 3D modely. Jiná skupina mapuje Býčí skálu – vývěr Jedovnického potoka, čili plánujeme propojení těchto map, jakmile budou hotové.

Předpokládám, že potřebné technologie a vybavení stojí nemalé peníze. Všechno financujete z vlastních zdrojů?

Ano, drtivou většinu nákladů kryjeme z vlastních zdrojů. To platí obecně pro všechny jeskyňáře a speleologické skupiny. Sami si také financujeme chod celé České speleologické společnosti. Nejnákladnější jsou pochopitelně zahraniční expedice. Tam se bavíme až o desítkách tisíc korun.

Jsi velitelem Speleologické záchranné služby na Moravě. Co vše tato činnost obnáší?

Speleologickou záchrannou službu zřizuje Česká speleologická společnost jako jednu ze svých organizačních jednotek. Jsou to jeskyňáři, kteří už mají něco za sebou, znají dobře prostředí, techniky, jsou schopni pomoct a ochotni se vzdělávat, učit a věnovat čas této činnosti. V České republice jsou dvě stanice – Čechy a Morava, celkem je nás přes třicet. Hlavním náčelníkem je rudický starosta Roman Šebela, já sám jsem velitelem moravské stanice. V této stanici jsou kluci z celé Moravy z různých jeskyňářských skupin, přičemž základnu máme v Rudici.

Jsme součástí IZS a úzce spolupracujeme s hasiči. Jezdíme společně na školení a společně také provádíme výcviky. V okamžiku, kdy se něco stane v jeskyních, na nouzovém volání 112 už vědí, že mají volat nás, společně s rudickými dobrovolnými hasiči, kteří zajišťují technickou podporu na povrchu, zatímco my pracujeme dole v jeskyni. Tato spolupráce je pro nás velice důležitá. 

Existuje nepsané pravidlo, že jeskyňáři může v případě nehody v jeskyni pomoci zase jen jeskyňář. Naše práce je důležitá, přestože zasahujeme třeba jen jednou do roka.

Kdo se může stát členem Speleologické záchranné služby?

K tomu jsou potřeba léta praxe. Bereme pouze velice zkušené jeskyňáře, kteří jsou samostatní, fyzicky zdatní, ovládají veškeré lezecké techniky a disponují rozvahou a zdravým rozumem. Potom se musí důkladně naučit záchranné techniky – kladkostroje, nosítka, komunikace apod. Hodně důležitá je zdravověda. Chlad, mokro – to je tam dole náš největší nepřítel, takže musíme udělat všechno proto, abychom zabránili hypotermii, postiženého co nejrychleji dostali ven a předali dalším odborníkům. Máme také specialisty na potápění.

Je o tuto práci zájem?

Bohužel moc ne. Obecně ubývá zájem o jeskyňářství jako takové, s čímž souvisí i nedostatek nových členů Speleologické záchranné služby. Naštěstí máme momentálně plný stav, ale nikdo z nás nemládne. Takže uvidíme, jaká bude situace za pár let.

Mohu přihlásit dítě někam do jeskyňářského kroužku?

Dnes žádný kroužek neexistuje, ale je možné oslovit některou jeskyňářskou skupinu v okolí. Je zcela nemyslitelné zkoušet lézt na vlastní pěst do nepřístupných míst. To je velice nebezpečné, a ne každá taková akce může mít dobrý konec.

A pak přichází na pomoc Speleologická záchranná služba?

Ano. Jezdíme k různým případům. Například jsme tady v Rudickém propadání zachraňovali horolezkyni, které uprostřed výstupu z jeskyně najednou došly síly. Když jsme viděli, co si společně se svými spolulezci vybrali za trasu, jen jsme nevěřícně kroutili hlavou. Navíc výpravu do podzemí podnikli bez povolení a měli zcela nevhodné vybavení.

V jeskyni Bárové vedle Býčí skály jsme hledali speleo potápěče. Uvolnilo se mu vodící lanko, ztratil orientaci a nemohl najít cestu ven. Naštěstí se nasoukal do vzduchové kapsy u stropu, kde se schoval a doufal, že jej někdo najde. Napřed jsme znovu proplavali celý jeskynní systém, a když jsme jej nikde nenašli, tušili jsme, že bude někde schovaný. Odčerpáním jsme výrazně snížili hladinu vody, zastavili přítok z Jedovnického rybníka a po několika hodinách jsme jej skutečně našli. Byl podchlazený, vyčerpaný a psychicky na dně. Byl to velký úspěch, protože při potápění v jeskyních je v případě náhlého problému šance na přežití velmi nízká.

Poslední velkou akcí byl zásah v jeskyni Nová Drátenická, kde uvízl jeskyňář při exploraci v komíně. Zde mu vleže zavalil nohu obří balvan. Naštěstí mu nohu zamáčkl pouze do bláta. Kdyby tam byl pevný povrch, určitě by o nohu přišel. Zasahovali jsme asi osm hodin a výsledek byl úspěšný. Balvan se bohužel nedal rozvolnit na menší kusy, takže jsme jej nakonec složitými způsoby podepřeli a z bláta jsme nohu doslova vyhrabali. Následoval poměrně komplikovaný sestup dómem dolů, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Noha byla silně pohmožděná, ale jeskyňář vyvázl bez trvalých následků. V tomto případě šlo o regulérní akci zkušených jeskyňářů. Na jednu stranu přišla obrovská smůla v podobě uvolněného kamene, na druhou stranu můžeme mluvit o velkém štěstí, že postižený z celé situace vyvázl živý a zdravý. 

Dostane se vůbec amatér do nějaké nepřístupné jeskyně?

Ano, možné to je. Ideální je kontaktovat jeskyňářskou skupinu, která v oblasti působí, a domluvit se s ní na možnosti případné spolupráce. Na Býčí skále se každoročně konají dny otevřených dveří, kde je možnost se kouknout do míst, která nejsou pro veřejnost běžně k vidění.

Pro členy a čekatele ČSS pořádá Speleologická záchranná služba jednou za rok Lezecké dny, kde může každý zájemce pod dozorem zkušených lezců a záchranářů vyzkoušet jednolanovou techniku na vlastní kůži, a to jak teoreticky, tak prakticky. Termín bývá v létě a informace se dají dohledat například na stránkách speleo.cz, případně na Facebooku SZS.

Jak velký je Moravský kras?

Je obrovský, celkem zde máme přes 1600 známých jeskyní na rozloze asi 92 km². Pro veřejnost je zpřístupněno 5 jeskyní, trasy pro návštěvníky jsou řádově stovky metrů až přes kilometr dlouhé. Nejdelší jeskynní systém v ČR je Amatérská jeskyně, je dlouhá téměř 45 km! V loňském roce jsme oslavili 50. výročí od objevu. Druhý nejdelší jeskynní systém v České republice tvoří Rudické propadání spolu s Býčí skálou o celkové délce přes 13 kilometrů.

Krásná krápníková výzdoba je například v jeskyni Balcarka. Jsou v Moravském krasu podobná veřejnosti nepřístupná místa?

Nepochybně. Je tu spousta mít, která jsou nádherná, ale bohužel k nim veřejnost nemá přístup. Například Kašna v Rudickém propadání, která byla objevena před sto lety. Dokonce je u ní od té doby opřený po prvních badatelích žebřík, který zarůstá sintrem a celé místo je úchvatnou podívanou. Z aktivního toku vedou několik desítek metrů vysoké komíny s překrásnou krápníkovou výzdobou, některé z nich vedou až na povrch takřka 200 m.

Jaký zajímavý objev se vám u nás podařilo udělat?

Přímo zde v Rudici se před osmi lety propadla silnice a zjistilo se, že pod ní je vzduchová kapsa. Začali jsme kopat a objevili jsme jeskyni. Dnes jsme v 60 metrech pod povrchem. Naším cílem je jeskyni propojit s Rudickým propadáním. Povedlo se nám prokázat, že nová jeskyně zvaná Tumperek vede do Rudického komína vysokého 140 metrů. Po propojení by se tento propad stal nejhlubší suchou propastí v ČR. Mimo jiné by se nám podařilo zavést do propadání elektřinu, což by výrazně usnadnilo další bádání. Stále zde máme několik otazníků v mapě, které skrývají zatím neobjevené prostory.

Podnikáte také různé expedice do zahraničí. Jaké jsou jeskyně třeba v Číně?

Do Číny jsme začali jezdit před 4 roky do téměř nedotčených a neprobádaných krasových oblastí. V celé Číně bylo doposud jen několik desítek zahraničních výprav, přitom vápencové oblasti se rozkládají na zhruba 900 tisicích km². Místní o speleologii prozatím nejeví velký zájem, je tam registrováno pouze na cca 200 jeskyňářů, a tak zůstává většina oblastí neprobádaná.

Během sedmi expedic do Číny se nám podařilo objevit přes 30 km jeskyní! Pro srovnání – tohle u nás v krasu trvalo několik desítek let. Máme vytipované tři oblasti – Xiaonanhai, Zhenba, Ningqiang. Momentálně jezdíme nejvíce pracovat do lokality Xiaonanhai, kde jsme také zaznamenali obrovské objevy.

Jakým způsobem si vybíráte tato místa?

To je poměrně unikátní. Hlavní pomůckou nám byla platforma, kterou většina z nás dobře zná – mapy Google Earth. Na mapě jsme vytipovali zajímavé krasové oblasti. Jeden člen našeho týmu pracuje v Geologickém ústavu Akademie věd ČR, díky čemuž dokázal podle geologických jevů vytipovat nejnadějnější krasové lokality, tak jsme pak vyrazili. Dále spolupracujeme s Institutem krasové geologie Čínské akademie věd a s Geologickým ústavem v Si-anu.

Kdy se chystáte na další expedici?

Abych pravdu řekl, měli jsme v Číně být právě touto dobou. Bohužel z důvodu právě probíhajících opatření jsme museli expedici zrušit.

Kde všude jste byli?

Těch míst je skutečně celá řada. Bádali jsme na Slovensku, ve Slovinsku, Polsku, Maďarsku, Turecku a v dalších zemích. Jezdí se za jeskyněmi do Albánie, do Černé Hory a také hodně do Rumunska.

Spousta jeskyní je v rakouských Alpách. Tady možná stojí za zmínku propast, kterou objevili naši kamarádi před několika lety, a kterou se nám nedávno podařilo prohloubit. Jde o jednu z nejnáročnějších jeskyní, které jsem navštívil – ani ne tak svojí hloubkou, jako spíš svou náročností. 

Se Speleologickou záchrannou službou jezdíme do Francie, která je takovou kolébkou speleologie, jsou tu jedny z nejznámějších krasových oblastí. My sem jezdíme na záchranářské výcviky.

Jak probíhá samotná čínská expedice?

Každá byla trochu jiná. Při první expedici do Číny jsme samozřejmě vůbec nevěděli, do čeho jdeme. Přijeli jsme do oblasti, kde jsme jezdili terénními automobily na různá místa z mapy, kterou jsme si doma připravili, a vytipovávali ty nejzajímavější lokality.

Na další expedici už jsme začali s objevováním konkrétních jeskyní. Ze začátku jsme třeba prošli prvních pár stovek metrů, které jsme zmapovali a udělali pár fotek. Následně přišlo k rozhodování, kde budeme pokračovat dál.

Teď již soustavně provádíme průzkum nejzajímavějších míst. Každou návštěvou se dostáváme hlouběji a dál, ovšem občas to jde velmi obtížně. Jeskyně jsou aktivně protékány vodními toky, my potom pomocí traverzů musíme překonávat tůně, jezera a další překážky. Každý objev musíme důkladně zdokumentovat a zmapovat.

Nyní jsme v situaci, kdy už jeden den na objevování nových partií nestačí. Vybudovali jsme podzemní bivak. Než se dostaneme k bivaku, uplyne celý den. Další tři dny strávíme objevováním, ven z jeskyně se dostaneme třeba až po pěti dnech. Na další expedici máme v plánu vybudovat další bivak, protože jsme už skutečně velmi daleko.

Podařilo se vám někdy najít místo, kde byly stopy po životě třeba několik set let staré?

Podařilo, konkrétně opět v Číně. Ve vstupní propasti jsme našli kresby na stěnách a prastaré pece. Do spirály jsou tu vytesány díry, které nejspíše sloužily pro stavbu žebříku nebo něčeho podobného. V Číně jsme také našli pozůstatky Stegodona orientalis – prehistorického příbuzného mamuta. V důsledku tohoto objevu jsme se druhý den ocitli v čínské národní televizi se sledovaností mnoha milionů lidí 🙂

Mají expedice do Číny nějaké dopady pro místní obyvatelstvo?

Číňané mají obrovský potenciál v oblasti cestovního ruchu. Jakmile se objeví něco nového, okamžitě se místo zpřístupní veřejnosti a začne být hojně navštěvováno. V tomto jsou neskuteční. Ale jdou na to občas trochu jiným způsobem, než by se dalo čekat. Byli jsme svědky toho, jak se zde rekonstruovala obrovská jeskyně, ve které předtím byla vojenská továrna. Místní pracovníci zde vytvářeli z betonu jezírka i krápníkovou výzdobu. Neskutečné! V momentě otevření tu blikala všemožná barevná světla, hrála hudba, zkrátka jeden obrovský kýč. To je trochu jiné pojetí jeskyní, než známe tady u nás 🙂

Martin Müller