Na kávě s Martinem Štěpánkem

Tento rozhovor byl pro mne jako dělat interview s vlastním synem. V den narození Martina Štěpánka juniora jsme skoro před dvaceti lety s jeho tátou stáli na pódiu blanenského kina a hráli vánoční koncert. Od té doby se stále setkáváme, ať už na pódiu nebo v soukromí. Martinovi ještě dvacet nebylo, přesto prožil velmi zajímavou hudební kariéru. A to nejlepší jej jistě ještě čeká.

Vzpomeneš si, kdy jsi sedl poprvé ke klavíru?

No, tak to bylo hodně dávno 🙂 Myslím, že mi byly asi čtyři roky. Ještě ve školce jsem začal navštěvovat hodiny klavíru, po absolvování dvou cyklů klavíru jsem přešel na varhany.

Co škola?

Teď jsem úspěšně složil maturitní zkoušky na pedáku v Boskovicích, podal si přihlášku na konzervatoř, kam jsem se úspěšně dostal, takže od září nastupuju do Brna. Docela se těším, bude to velká změna a hlavně se budu věnovat tomu, co mě nejvíc baví.

Máš představu, čím by ses chtěl živit?

V ideálním případě bych chtěl jezdit s kapelou po koncertech a festivalech, skládat písničky. To mě baví. Ale je mi jasné, že to není jen tak. Je docela možné, že budu učit v ZUŠ. Ostatně tam nyní od září nastupuji na částečný úvazek. Tuhle práci jsem si vyzkoušel v rámci praxe na střední škole a baví mě to.

Kdy jsi začal hrát s kapelou?

První kapela byla Kaštánci, bylo mi asi osm. Nápad vzniknul na rodinném zájezdě na kolech, kde děcka blbla s různými pokličkami, vozembouchem a kytarou. Tam vznikl nápad založit kapelu. Já tam tenkrát nebyl, ale Jana Pernicová, která to vlastně celé vymyslela, mne oslovila hned po návratu z dovolené. Byl jsem pro všema deseti. Hráli jsme převzaté písně převážně od kapely Olympic, Katapult… A taky dětské písně z pohádek. První koncert byl v Rájci v obřadní síni. Dodnes si to pamatuju 🙂

V kapele byl Filip Souček na kytaru, Dominik Pernica na bicí, sourozenci Feikovi zpívali a Jana jako jediný dospělák v naší partě měla na starosti moderování a basovou kytaru. Později Feikovi odešli, Janu za basou nahradila Vendula Závodníková a já se ujal průvodního slova. V tomto složení kapela zůstala prakticky dodnes, před čtyřmi lety jsme se přejmenovali na Rockfór.

Kdy jste začali hrát vlastní věci?

Asi po roce hraní přišla Jana s první skladbou. Měla jak muziku, tak text, my jsme se podíleli pouze na výsledném zvuku. Jasně – byli jsme malí a moc nápadů ani zkušeností jsme neměli. Ale tohle nás bavilo. Zpočátku byly písně spíše vhodné pro děti, jak šel čas a šli jsme do puberty, začala Jana psát vážnější texty a my se začali více podílet na tvorbě muziky. Ještě o něco později jsme začali nosit vlastní hudební nápady. To bylo právě na přelomu Kaštánci/Rockfór.

Došlo i na natáčení CD?

Se skupinou Kaštánci jsme vydali dvě cédéčka, kde byla většina autorských věcí. První vyšlo v roce 2009 a druhé 2012. Obě dvě jsme pokřtili v kině na vánočních koncertech, které jsme sami pořádali.

V kapele Rockfór tedy už Jana Pernicová nefiguruje?

Poté, co přišla Vendula, Jana měla důležitou roli manažerky a taky nám skládala písničky, ale na pódiu už nebyla. V současné době už jsme zcela samostatní. Sami se domlouváme na zkoušky, skládáme si svoje věci. Už jsme vážně velcí 🙂

Jak často hrajete?

Rockfór sice pořád hraje, ale každý z nás má další hudební aktivity, takže to moc často není. Ale o to je pro nás větší svátek si zahrát společně, takže si to užíváme na plný pecky. V tomto roce jsme dokonce zařadili tři nové věci a pomalu přemýšlíme o natáčení dalšího CD.

Filip občas zaskakuje v kapele K-band, Vendula hraje nově na basu v kapele Sprint a věnuje se dalším hudebním aktivitám v blanenské ZUŠ, Dominik podlehl vážné hudbě a studuje obor dirigentství na konzervatoři v Brně. Diriguje boskovický symfonický orchestr, zpívá v Rastislavu a v brněnském souboru BAS a já nevím, co ještě… Já hraju mimo jiné s kapelou Akcent na zábavách.

Kdy ses rozhodl, že z tebe bude muzikant?

Na otázku, kdy jsem se rozhodl, že ze mě bude muzikant, nedokážu odpovědět. Jsem muzikant odmala 🙂

Ale je pravda, že jsem v životě zažil několik milníků. První z nich přišel asi v deseti letech, kdy mne táta s klukama, se kterýma tenkrát hrávali, přizvali do kapely MOTOband. Najednou jsem se ocitl mezi profíky o dvacet až třicet let staršími, kteří toho měli spoustu za sebou a očekávalo se ode mne, že je se stejnou kvalitou doplním ve hře na klávesy. Tohle byla obrovská výzva a já si s ní poradil. Pamatuju si na první koncert. Začínali jsme někdy po půlnoci a spát se šlo ve čtyři ráno. V té době to byl opravdu záhul 🙂 Ale bylo to skvělý, hrály se staré rockové klasiky a lidí chodilo hodně.

Potom jsem jezdil na firemní akce se svým vlastním repertoárem převzatých skladeb. Stál jsem sám na pódiu, zpíval, lidi tleskali a já si to užíval. Bylo to něco úplně jiného. Taky jsem si už tenkrát vydělal slušných pár korun.

Loni jsem si vyzkoušel roli lídra kapely APF. Tady jsem jen zpíval a občas hrál na doprovodnou kytaru. Komunikace s publikem, přední lajna – to je přesně to, co mne naprosto nadchlo. Tohle bych chtěl dělat.

Dalším velkým milníkem byla kapela Akcent, do které jsem nastoupil v patnácti letech hned po ukončení základní školy a hraju tady dodnes. Hrajeme plesy, zábavy, občas svatbu. Je to bezva parta a v poslední době na nás chodí hodně lidí, takže i tohle mě naplňuje. Nicméně vím, že s kapelou Akcent už se dál neposunu. Nemyslím to nijak zle, ale tohle je skupina, která nemá větší ambice.

Ty ano?

Jak už jsem zmínil, stále jsem se nevzdal myšlenky, že se jednou budu živit jako profesionální muzikant. Oslovil mne Jirka Vaněk, že má kapelu, hrají vlastní věci a shání zpěváka. Měli jsme první zkoušku, byl jsem nadšený. Třeba bude právě tohle můj odrazový můstek někam dál. Ale to se uvidí, zatím se nic neděje.

Hraješ i jinou muziku než rock a pop?

Občas si zahraju vážnou muziku v Symfonickém orchestru města Boskovice. Hrál jsem tu na různé nástroje – bicí, klavír, triangl, zpěv… Taky si občas zahraju jazz. Je to úplně něco jiného, ale vím jistě, že pro mne tato hudba zatím zůstane okrajovým žánrem.

Na které nástroje umíš hrát?

Varhany, klavír. To jsou nástroje, které jsem studoval a do jisté míry na ně umím zahrát. Trochu umím hrát na bicí, na basovku, hodně mě baví kytara.

Na kytaru jsem úplný samouk, základy mi dal dědeček, který mne přesvědčil, abych cvičil pět minut denně každý den. Ze začátku to byla otrava, ale po roce mě to chytlo a dnes dokážu s kytarou strávit několik hodin denně. Hraju na elektriku i na akustiku, dokonce jsem vyhrál dvakrát celorepublikovou soutěž ve hře na kytaru v kombinaci se zpěvem.

To určitě nebyla jediná soutěž, které jsi se zúčastnil…

V roce 2011 jsem se objevil v soutěži Česko Slovensko má talent. Bylo mi jedenáct, zpíval jsem tam Hallelujah a dodnes vzpomínám na to, jak při mém vystoupení Lucie Bílá vstala a začala tleskat. Bylo to super, a přestože jsem se neprobojoval do finále, dodnes to patří k velkým zážitkům, na které vzpomínám.

Několikrát jsem zvítězil v boskovické soutěži RH factor, což byla taková talentová soutěž pro náctileté. Ale sjížděli se sem ze všech koutů republiky a konkurence vždy byla. Jeden z ročníků měl pod patronátem Petr Bende. Vítěz každé kategorie si pak zazpíval s jeho kapelou. S Petrem jsem se mimochodem letos potkal ve Zbraslavi na festivalu, kam si nás s kapelou Rockfór vybral jako předskokany.

Skládáš svoje vlastní věci? Kdo je pro tebe největší inspirací?

S vlastními skladbami jsem vlastně začal až letos, ale něco už je hotové. Velkou inspirací je pro mne Marek Ztracený – jeho feeling, energie, texty… To se taky hodně promítá v mých skladbách. Poslechnu si Queen, Robbieho Williamse, Erica Claptona a mnoho dalších. Občas si pustím jazz nebo pořádnej rockovej nářez. Všechny tyto prvky se dají najít v mých skladbách.

Byl pro tebe inspirací i tvůj táta?

Zcela rozhodně. Táta mi hodně pomohl a pomáhá dodnes. Koupil mi klávesy, techniku, jezdil s Kaštánky zvučit, pomáhal s výběrem repertoáru, radil ohledně dalších věcí… Jsem mu za to vděčný, a vlastně i celé rodině, která mne po celý život podporovala a vytrvale chodila na koncerty. Díky nim jsem měl pro hudební dráhu skvělé podmínky.

Dostal jsi už nějakou zajímavou pracovní nabídku?

Před dvěma lety mne oslovil šéf orchestru Městského divadla v Brně, abych tam šel hrát na klávesy. Z jedné strany ohromná nabídka, ze strany druhé by ale oběť byla příliš velká. Prakticky denně se dopoledne zkouší, o víkendech představení… Nemohl bych ani normálně dostudovat střední školu. Navíc jsem se na takový velký závazek ještě necítil. Do budoucna ale nechci vyloučit ani tuto variantu, vrátka tady mám stále pootevřená.

Kde a s kým tě můžeme v brzké době vidět?

S Akcentem hraju pořád, stačí si nás najít na internetu nebo na facebooku. S kapelou Rockfór hrajeme na 3. Kaštánek FESTu 17. srpna.

Martin Müller

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.