Na kávě s Martinou Macků

Osm let vedla Klub Ulita, v současné době má na starosti pořádání koncertů a výtvarných dílen. Pracuje ve středisku ekologické výchovy Lipka – na pracovišti Rychta v Krásensku. S Martinou Malví Macků jsem si popovídala hlavně o Muzice pro Karolínku, ale i dalších aktivitách v Ulitě.

Kolik let má Muzika pro Karolínku?

Letos běží čtyřiadvacátý ročník. S festivalem začal Milan Daněk a já to dělám zhruba posledních patnáct let.

Vstoupila jsi tedy do zajetého vlaku?

Akci jsem dostala na starosti v osmnácti letech se slovy „Ty jezdíš na festivaly, tak to umíš“. Přičemž jsem do té doby byla jako pořadatel jen na dvou. Blanenský festival byl částečně zajetý vlak, ale chtěl trochu oprášit.

V osmnácti je člověk asi plný ideálů…

Spíš překvapený, že dostane na starosti velkou akci, protože v té době jsem v Ulitě asi tři čtvrtě roku čajovala a najednou jsem dostala hlavní akci. Díky Muzice pro Karolínku jsem zjistila, že mě tyto organizační věci baví, takže to šlo.

A jak se festival lety vyvíjí?

Na začátku se nejmenoval Muzika pro Karolínku. Přebírala jsem ho jako Blanenské nejen folkové léto. Ale přišlo nám, že těch „folkových lét“ je po celé republice strašně moc. A pak někoho napadlo, že na zámku je strašidýlko Karolínka a že budeme tedy hrát pro ni. Vtipné je, že teď se nás poslední tři roky lidi ptají, kdo že je ta postižená holčička, pro kterou se hraje. Deset let nikdo žádnou připomínku neměl, ale teď každá druhá kapela i někteří návštěvníci se ptají. Je to taková móda, dělat charitativní hudební akce.

Jak je to s výběrem hudebních žánrů?

Co se týče dramaturgie, tak kromě folku se přidaly další žánry. Zkoušeli jsme všechno možné, měli jsme i metalovou kapelu. Ale pak jsme to zase trošku vrátili do původních kolejí, protože jsme zjistili, že posluchači opravdu chtějí folkové, trampské, vokální a podobné kapely. Irská hudba měla třeba taky velký úspěch.

Největší návštěvnost mají vždycky takové ty folkové stálice – letos například na Roberta Křesťana přišlo dvě stě lidí. Průměrná návštěvnost je jinak padesát až sedmdesát. Na začátek léta tedy většinou dáme právě ty folkové stálice a dál pozveme skupiny, které jsou zajímavé na aktuální folkové scéně. Jenomže blanenský posluchač na neznámou kapelu nepřijde, takže se to musí zkoušet a počítat s tím, že na některém koncertu budeme mít třeba jen dvacet lidí. A oni pak přijdou příští rok. Takhle to bylo i s EpyDeMyí, která v Blansku hrála už pětkrát. Letos předpokládám, že vyprodá nádvoří. EpyDeMye je teď takový top ve folku v České republice, společně s kapelami Marien nebo Žamboši.

Návštěvnost se v průběhu let nějak vyvíjí?

Stoupá. Většinou je to tedy hodně ovlivněno počasím. Loni jsme měli problém s tím, že pokud v minulém suchém létě pršelo, vždycky zásadně ve středu večer, takže nám asi půlka koncertů propršela. Ale jinak návštěvnost postupně stoupá. Když jsem festival přebírala, začínalo se na nějakých tři sta padesáti návštěvnících za celé léto a dnes je to asi sedm set, sedm set padesát. Lidé jsou už na festival zvyklí. V poslední době také hodně pomáhají sociální sítě a pozvánky na Facebooku.

Vzpomínáš si na nějaký koncert, který měl fakt velký úspěch?

Kromě stálic, jako jsou Nezmaři, Žalman, Robert Křesťan atd., třeba minulý rok byl za mě nejlepší koncert kapely Marien. Byli náhradou za kapelu, která nám odpadla, protože jim onemocněla zpěvačka. Takže jsme dělali propagaci na poslední chvíli, a přesto přišlo asi sto dvacet lidí. Takovou atmosféru, kterou kapela vytvořila, jsem dlouho nezažila. Měli tenkrát úplně novou zpěvačku, která měla teprve svoje druhé vystoupení, ještě se zasekli na dálnici, málem nepřijeli, všechno bylo honem honem. Na to, že koncert několikrát málem nebyl, byl to nakonec jeden z nejlepších koncertů během posledních pěti let.

Kapely zveš nebo se ozývají samy?

Obojí. Ještě jezdím jako pořadatel po jiných festivalech a s některými lidmi se už znám osobně. A také je teď přebytek kapel a písničkářů, takže sami hledají, kde by si mohli zahrát, a nabízejí se. Muzika pro Karolínku má už mezi kapelami po republice jméno. Když je oslovím, hodně často už ví, do čeho jdou. EpyDeMye se sem vrací hrozně ráda, Mošny také. Pro někoho je to taková srdcovka.

Posloucháš i názory lidí, co by rádi slyšeli?

Ano, na některých větších koncertech rozdám návštěvníkům anketní lístečky, abych měla zpětnou vazbu. Ptám se jich, co by chtěli v příštích letech vidět a slyšet, a to třeba i mimo muziku, protože jsme v minulosti dělali i divadla. Touto cestou jsme se například dozvěděli, že by lidé při koncertech uvítali občerstvení, proto jsme je začali zajišťovat, ač to chce o dobrovolníka více. Pokud to jde, snažíme se lidi vyslyšet. Ale jsme omezeni tím, že se koncerty nekonají v našich prostorách. Z odpovědí pak losuji vstupenky na některý z dalších koncertů zdarma.

Potýkáš se s nějakým úskalím?

Všichni, kdo se kolem festivalu pohybují, to dělají ve svém volném čase bez nároku na honorář. Takže největší úskalí je sehnat dostatek dobrovolníků. V Ulitě je jich asi dvacet, jsou přes léto většinou rozjetí a o prázdninách nám chybí. Na každý koncert potřebujeme pět, šest lidí, kteří musejí přijít už v pět a odcházejí o půl desáté večer. Ale užijí si koncert zadarmo (smích). Na srpen rádi vezmeme nějaké dobrovolníky z řad čtenářů. Mně to bere čas i v průběhu roku, protože začínám chystat v listopadu nebo prosinci, kdy začíná první komunikace. Musím si také napsat žádosti o dotace.

V minulosti fungovala dlouholetá spolupráce s Kulturním střediskem města Blanska, s tím, že pořádali jeden koncert a měli jsme slíbeno zázemí v případě deště při velkých koncertech. Do audiovizuálního sálu v zámku se totiž vejde maximálně osmdesát lidí. Ale před třemi lety těsně před koncertem nám řekli, že končí, že to dělat nebudou. Nakontaktovali jsme se na Katolický dům, který vystřídal KSMB. Spolupráce s Katolickým domem je výborná a úplně na jiné úrovni. Všechno šlape bez zádrhelů. V případě deště jsou vetší koncerty v Katolickém domě, jeden koncert si pořádají ve vlastní režii.

Na co se letos ještě můžeme těšit?

V červenci uslyšíme folkovou kapelu Spolektiv (24. 7.). A 31. 7. zazpívá Voxel, což má na starosti právě Katolický dům. V srpnu pak Bonsai č. 3 (folk), Mariachi Espuelas (mexická), Bluegrass Benefit (bluegrass) a Mošny (vokální).

Z Blanenšťáků letos nikoho nemáme, jelikož město Blansko udělalo festival místních kapel a pro mě je nereálné uspořádat koncert kapely, která by třeba za čtrnáct dní hrála na Dukle zadarmo. Lidi by do zámku nepřišli. Trochu jsem přemýšlela nad Šnekem, ale ti právě hrají letos i na Dukle.

Jaké další akce se dějí v Ulitě?

Přes léto nic, to máme prázdniny, protože dobrovolníci jsou na dovolených. Otevíráme na začátku října a fungujeme během školního roku. Chystají se nějaké koncerty, deskohraní, Večery s Kotlíkem (každou druhou středu v měsíci), spousta besed, výtvarné dílny každé třetí úterý v měsíci, fotografická soutěž.

Na cestovatelské besedy chodí hodně lidí?

Je to jak na houpačce. V Blansku tyto besedy v poslední době pořádá hodně organizací. Není ideální, když děláš besedu o Novém Zélandu, týden poté je na stejné téma na Samsaře a za čtrnáct dní v knihovně. Myslím si, že toto by mohlo vyřešit lepší plánování kulturních akcí ve městě, které chystá nový ředitel Kulturního střediska.

Co se týká vymýšlení témat, výtvarné dílny jsou otevřené lektorům i účastníkům. Hledáme lidi, kteří sami chtějí dál předávat něco, co umí. Měli jsme například výrobu domácí kosmetiky nebo zero waste. Ale taky se snažíme vyslyšet zájem účastníků – když třeba lidi říkají, že by uvítali keramickou dílnu, seženeme někoho, kdo je ochotný dílnu uspořádat. Program Ulity je celkově otevřený veřejnosti a jejich nápadům, stačí přijít a říct, že je zájem o něčem povídat, předvést, zahrát a domluvíme se.

Jaké je letos téma fotografické soutěže?

Stromy Moravského krasu. Soutěž pořádáme dohromady se spolkem pro ochranu přírody Moravského krasu Okrasem a letos i se spolkem Horizont. Do poloviny září mohou lidé zasílat fotografie s tématikou stromů na speciální mail. V listopadu proběhne vernisáž a vyhlášení výsledků soutěže společně s besedou zaměřenou právě na dřeviny Moravského krasu. Jedná se již o třetí ročník.

Zbývá ti čas ještě na jiné věci, než je činnost v Ulitě?

Kromě aktivit v Ulitě vedu ještě dětský oddíl Tuláků, který v posledním roce zažil velký boom, přibylo hodně členů.

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.