Na kávě s Ondřejem Požárem

Devětačtyřicetiletý Ondřej Požár z Olomučan uspěl v prosinci loňského roku ve výběrovém řízení na nově vytvořenou pozici tiskového mluvčího města Blanska a na začátku letošního února se vrhl do práce. Najdete jej v budově Městského úřadu na náměstí Svobody.

Jaká byla vaše mediální kariéra?

V médiích dělám už zhruba sedmadvacet let. K novinám jsem se dostal díky tomu, že jsem pracoval jako korektor v tiskárně v Brně. Dostal jsem nabídku na práci v tehdejší Lidové demokracii. Tam jsem dělal asi dva roky jako technický redaktor – vedoucí vydání. To se ještě noviny dělaly tak, že jsem musel na papír nakreslit zrcadlo, rozvrhnout fotky, titulky. Měl jsem na starosti zhruba čtyři stránky. Zprávy z ČTK chodily ještě dálnopisem a fotky se vyvolávaly z filmu a skenovaly se. Ke konci jsem souběžně pracoval i jako redaktor, psal jsem články.

V srpnu 1994 jsem nastoupil do Blesku, kde jsem pracoval dvacet let jako zpravodaj. Dělal jsem reportéra pro krimi, politiku, komunální politiku, obecná témata, ekonomiku i sport. Psal jsem, fotografoval a posledních pět let, jakmile se rozjely webové stránky, jsem pořizoval i videa. Pak se uvolnilo místo v brněnské redakci TV NOVA, kam jsem nastoupil v listopadu 2014. Čtyři roky jsem tam dělal reportéra pro jižní Moravu.

Před třemi lety jsem absolvoval vyšší odbornou školu – Akademii žurnalistiky v Praze. Toto tříleté studium mi dalo hodně. Poznal jsem tam spoustu lidí. Mezi přednášejícími byl například Martin Ondráček z Českého rozhlasu a Jana Postlerová (maminka Simony Postlerové, hlasová poradkyně a bývalá herečka).

Když se řekne Blesk, každému naskočí slovo bulvár…

Blesk je bulvár, ale myslím si, že byla doba, kdy třeba Mladá fronta dnes byla větší bulvár než Blesk. Blesk je sice bulvár, ale jsou to noviny, které se za to nestydí a na nic si nehrají. Věnují se často sociálním tématům, která jsou postavena na příbězích lidí. Když máte dobrý příběh, který má vývoj, můžete z něj těžit týden, měsíc. Nejlépe, když je to váš vlastní sólokapr, který od vás ostatní opíšou.

Měl jste něco takového?

Měl jsem silný příběh dvou postižených holčiček z Břeclavska, které měly svalovou dystrofii. Dál jsme se hodně věnovali kauze Kuřim (případ týrání dvou chlapců, pozn. red.) a dále případu místostarosty v Židenicích, kterého zastřelili a uřízli mu hlavu, a kauze vraždy brněnské spisovatelky Simony Monyové.

Dá se říct, která pracovní etapa vás nejvíce bavila?

Myslím, že všechny. V každém zaměstnání jsem se naučil něco. V Lidové demokracii jsem se naučil sázet noviny a psát články, v Blesku se přidalo to focení a zkušenost, že si člověk musí kolem článku obstarat všechno sám. Při práci v televizi pak bylo nutné najít každý den obvykle dvě zajímavá témata, protože plníte tři nebo čtyři zpravodajské relace (polední, odpolední a večerní, případně noční zprávy). V televizi platí zásada, že co si nenatočíte, to nemáte. Zaměstnání v televizi je podle mě nejnáročnější, protože je to strašný žrout času. Jezdíval jsem do práce v osm ráno a domů se vracel většinou kolem osmé hodiny večer. Plus každý druhý víkend. Myslím si, že práce v televizi je pro většinu novinářů vrchol v kariéře. Pak už je jen to, že vás posadí za moderátorský pult a moderujete nějaký pořad.

Tam jste nemířil?

Ty pozice byly obsazené, zaběhnuté, takové ambice jsem neměl.

Která osobnost z mediální branže je vaším vzorem?

Obdivuji právě Martina Ondráčka, což je podle mého názoru špičkový šéfredaktor, který přinesl nové věci a postupy třeba právě do televizního zpravodajství. A líbí se mi i styl Martina Veselovského, který dělá zajímavé rozhovory se zajímavými lidmi.

Co vás vedlo k tomu, ucházet se o funkci tiskového mluvčího města Blanska?

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem se začal zajímat o práci v místě bydliště, byl ten čas. Chtěl jsem mít víc času na rodinu a koníčky. Takže když jsem viděl nabídku na pozici tiskového mluvčího, neváhal jsem a přihlásil se do výběrového řízení. Také jsem si chtěl vyzkoušet práci z té druhé strany, protože celý život jsem komunikoval s mluvčími. Teď naopak počítám s tím, že se budou na mě novináři obracet.

Blansko je okresní město, sice menší, ale myslím si, že na každé radnici okresního města by měl být mluvčí, který bude komunikovat s novináři. Domnívám se, že Blansko bylo jedno z posledních okresních měst jižní Moravy, kde mluvčí nebyl. Má jej například i Kyjov, který okresním městem ani není. Když jsem chtěl coby novinář nějaké informace, musel jsem komunikovat s někým z vedení Blanska, kdo měl zrovna čas. Nyní novináři budou vždy vědět, kdo s nimi bude jednat a kdo jim informace zprostředkuje.

Čím myslíte, že jste zaujal komisi ve výběrovém řízení?

Myslím, že komisi zaujaly moje představy, jak by měla vypadat náplň práce tiskového mluvčího a co všechno by se mělo komunikovat směrem k médiím i veřejnosti.

Jaké máte plány na současné pozici tiskového mluvčího?

Více zviditelnit město. Přitáhnout větší pozornost novinářů, aby se Blansko dostalo více do médií nejen jako brána Moravského krasu, ale i jako město, kde se něco děje a že jsou tu šikovní lidé, což je škoda neprezentovat.

Mám na starosti Zpravodaj jako šéfredaktor i facebookové stránky města. Mým cílem je, aby alespoň jednou denně se něco na Facebooku objevilo – krátká zpráva, fotografie z akce a podobně. Chtěl bych také nastavit komunikaci s novináři, aby se na vedení města mohli kdykoliv obrátit. Plánuji dělat tiskové konference nejen na radnici, ale také v terénu přímo na místě, kterého se informace týkají. Přivést novináře přímo na místo, aby si mohli pořídit fotografie, protože novinařina není jen o písmenkách, ale i o obrázcích. Rozhlasová novinařina pak o zvucích.

Také bych chtěl více zpopularizovat blanenské základní školy a další příspěvkové organizace města, protože si myslím, že na místních školách se děje spousta zajímavých akcí a navštěvuje je spousta šikovných dětí, které vyhrávají olympiády a podobně.

Už máte nějaké ohlasy z řad veřejnosti?

Ozvalo se mi už pár lidí s pozitivními ohlasy na zřízení funkce tiskového mluvčího.

Počítáte s tím, že se na vás budou obracet i občané města?

Ano, mám na starosti rubriku na webových stránkách Otázky a odpovědi, což je důležitá forma komunikace s veřejností. Každý dotaz se předává k zodpovězení pověřenému úředníkovi, který se k tématu vyjádří.Na mě je pak zredigování a jazyková úprava odpovědi. Díky rubrice se vedení města může dozvědět, co lidi trápí.

Plánujete Blansko zviditelnit i za hranice okresu?

Toho bych chtěl dosáhnout díky celostátním médiím, aby se Blansko více objevovalo v přehledech tisku atd.

Jak toho docílíte?

Lepší komunikací s novináři celostátních médií, více je zvát. Určitě to bude chvíli trvat, než se sem naučí jezdit. Všechno chce svůj čas. Je potřeba třeba alespoň jednou týdně vydat nějakou tiskovou zprávu, která zaujme. Dotazy novinářů už začínají chodit; přišel mi například dotaz i z ČTK či ze Znojemského deníku. A pokud se Blansko objeví ve zprávách ČTK, je velká pravděpodobnost, že se objeví i v přehledech celostátního tisku.

Co si vedení města od zviditelnění Blanska slibuje?

Mohl by se tak podpořit turistický ruch. Myslím si, že Blansko a Moravský kras je destinace, která lidí láká, ale jenom přírodní krásy možná mnohdy nestačí. Proto to chce nějakou přidanou hodnotu, ukázat, že se tady i něco děje. A děje se – třeba festival Morava Park Fest, Vítání svatého Martina.

Není těch akcí pořád ještě málo?

Samozřejmě, mohlo by jich být víc. Už jsme to řešili, že by v Blansku mohlo vystupovat třeba více umělců, mohla by se pořádat autorská čtení.

Může to posunout nový ředitel Kulturního střediska?

Určitě to vedení města očekává. Pokud přijde někdo mladší s dobrými nápady, které se nebudou bát prosadit, může to fungovat.

Plánuje se nějaká modernizace webových stránek?

Nějaké úpravy se chystají. Pracujeme na tom.

Máte z něčeho v novém zaměstnání obavy?

Možná trochu z tlaku, který mohou novináři i veřejnost vyvinout při nějaké krizové situaci. Počítám s tím, že se něco může občas vyskytnout, ale na druhou stranu Blansko je poměrně klidné město. Podle žebříčku bezpečnosti, kdy se města řadí od nejnebezpečnějších po klidnější, jsme v seznamu čítajícím něco přes sedmdesát měst zhruba na šedesáté pozici.

Co myslíte, že bude nejtěžší?

Možná najít zajímavá témata, i když už po třech týdnech, co jsem ve funkci, si myslím, že témata se objeví. Pak naučit vedení města a úředníky komunikovat s veřejností přes mluvčího. Aby se vyjadřovali k tomu, co obyvatele města pálí. A aby si novináři zvykli, že pokud se chtějí na něco zeptat, je tu člověk, který s nimi bude komunikovat a v přiměřené době jim dokáže odpovědět.

Kde se vidíte za deset let?

To si v tuhle chvíli netroufám odhadnout.

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.