Na kávě s Josefem Mertou

Blanenský spolek LAVINA organizuje od března 2015 potravinovou pomoc potřebným a stal se historicky prvním partnerem Potravinové banky Brno. Na Blanensku se tak jeho prostřednictvím dostávají kvalitní potraviny k lidem, kteří jsou ohroženi chudobou nebo sociálním vyloučením, lidem bez domova, rodinám s dětmi v tíživé situaci a podobně. Bližší informace mi sdělil předseda tohoto spolku Josef Merta.

Můžete přiblížit činnost spolku?

Spolek LAVINA funguje v Blansku přes dvanáct let. Cílovou skupinou našeho usilování jsou lidé, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením v Blansku a v regionu Blanensko. S těmito lidmi pracujeme a snažíme se jim pomoct, nějakým způsobem je motivovat, povzbuzovat, naslouchat jim, změnit některé způsoby jejich uvažování. Mezi sociálně vyloučené ve městě počítáme také lidi ohrožené sociální chudobou – nefunkční rodiny. Dále jsou naším specifikem také neslyšící osoby. Moje žena tlumočí do znakového jazyka, takže i těmto lidem zajišťujeme bezplatnou sociální asistenci.

V dolní části Wanklova náměstí jsme si pronajali prostor, který nám slouží jako kontaktní místo. Je to v centru dění, můžeme se tu s těmito lidmi potkat.

Jak je to s chudobou v Česku a ve světě?

Chudoba ve společnosti jednoznačně existuje. Na druhé straně stojí obrovský celosvětový problém, a to je plýtvání potravinami. Podle Organizace pro zemědělství a výživu se každoročně vyhodí nebo zkazí jedna třetina vyrobeného jídla. Celkové číslo je pak 1,3 miliardy tun potravin, což je množství, které by dokázalo nasytit až tři miliardy lidí. Ročně se v Česku znehodnotí přes 800 tisíc tun potravin, což představuje 80 kg na osobu. Odhaduje se, že průměrný Čech za život vyhodí více než pět tun jídla. Nejvyšší díl na tomto vyhazování má proces výroby – 44%, následně domácnosti – 31%, gastronomická zařízení – 15% a ochody 11%.

Mnoho obyvatel Česka žije na hranici chudoby. To že lidé mluví jinak, je způsobeno především neinformovaností a předsudky. Řeči typu, že si někdo jezdí pro dávky Mercedesem, se nezakládají na pravdě. Možná to může být nějaký ojedinělý případ, ale jinak to tak nefunguje. Nebo se mluví o různých tajemných poukázkách na léky; to také není pravda.

Jak fungují potravinové banky?

Žijeme na nejbohatším kontinentu, skvěle se nám daří a neuvěřitelným způsobem plýtváme potravinami. Je nejvyšší čas s tím začít něco dělat. U nás je takovým prvním impulsem skutečnost, že stát ukládá od 1. ledna 2018 obchodům nad 400 metrů čtverečních zákaz vyhazování přebytků, jejichž příčinou jsou třeba poškozené obaly, nečitelné kódy, zboží na hranici životnosti nebo je produkt prostě neprodejný. Dřív se toto jídlo dávalo do spaloven nebo zkrmit zvířatům. A dnes se musí nabídnout potravinovým bankám, kterých je v Česku čtrnáct a které je distribuují lidem, co je potřebují.

Banka se snaží vymýšlet a realizovat způsoby, aby kvalitní potraviny nekončily na skládce nebo ve spalovně, ale co nejvíc se jich dostalo k potřebným lidem. V Potravinové bance Brno jsme navíc vymysleli food box, který je nainstalovaný třeba v brněnském Tescu na Skandinávské v Brně a lidé do něj mohou celoročně přispívat. Ale zásadní jsou pro nás celonárodní sbírky. Ta se letos koná v sobotu 10. listopadu.

Jak to probíhá?

Stojíme celý den v Tescu v Boskovicích a povzbuzujeme lidi k dávání. Oni něco zakoupí a odevzdají nám to do košíku. Sbírka nám vynese zhruba tunu potravin a to naší provozovně vystačí na půl roku. Obecně řečeno lidé chtějí dávat, ale potřebují vědět, kam jejich pomoc putuje.

Kde berete potraviny v průběhu roku?

Jsem přímo spárovaný na čtyři místní markety. Dva Alberty a Kaufland v Blansku a Tesco v Boskovicích. Tyto obchody nemusejí vyřazené potraviny vozit do brněnské potravinové banky, ale kontaktují mě přímo. Pro zboží zajedu a ve výdejní době kontaktního místa na Wanklově náměstí, která je vždy ve středu od 16 do 17 hodin, je lidem hned předáváme. Vždy přijde zhruba 40 až 50 lidí, jimž zásoby spravedlivě rozdělíme

Spolupracujete s dalšími organizacemi?

Jsme propojení i se sociálním odborem a s Charitou. Takže když třeba najdu nějakého člověka, který potřebuje konkrétní pomoc, kontaktuji tyto instituce a ty už se o něj mohou dále postarat. Snažíme se tuto službu dělat tak, aby si klienti nezvykali na to, že nemusejí nic dělat, protože dostanou jídlo zadarmo. Aby se na každého dostalo a aby si toho vážili.

Jak to uděláte?

Mluvíme s nimi o tom a snažíme se je namotivovat, aby se sami chtěli postavit na vlastní
nohy.

To ale během hodiny ve frontě s tolika lidmi nestihnete?

To ne, ale Blansko je malé město potkávám je v týdnu třeba na ulici a mám možnost s nimi promluvit i jindy. Vrací se k nám, takže už je trochu známe. Každá osoba má za sebou nějaký příběh a často pohledy do očí řeknou víc než slova. Na ně se nikdo nedívá, každý si před nimi spíš odplivne. A i ti nejhorší, nejšpinavější bezdomovci, do kterých většina lidí jen kopne – když mu podáte ruku, díváte se mu do očí a posloucháte, co říká – to má pro ně obrovskou hodnotu. A právě to jim chceme dát primárně.

Musí si vystát frontu, což trochu garantuje, že si pro jídlo přijdou skutečně jen ti, kteří je potřebují. Někteří měli tendence nás požádat, abychom jim potraviny donesli. Ale to neděláme, jen výjimečně u těžce tělesně postižených. Opravdu si musí přijít sami. Služba je anonymní ve smyslu dárců i příjemců. Nevyptáváme se jich na nic osobního, často neznáme ani jejich jméno. Ale příběhů a osudů, které nám svěří, vyslechneme opravdu hodně.

Kromě toho se také trochu staráme o azylový dům v Petrovicích, který provozuje obec, tak jim pomáháme. Navázali jsme také spolupráci s Jídelnou u Horáčků. Dávají nám přebytky teplých jídel, co jim zůstanou a nemohou je už druhý den prodávat. Jeden člověk je potom nosí některým lidem do holobytů na Jungmanovu ulici.

Jak dál mohou lidé přispět?

Každou středu máme na náměstí vystavený barel, takže kdokoliv tam může něco vhodit. Buď nakoupit speciálně proto, že chce pomoct, nebo když má někdo ve spíži potraviny, jimž končí záruční lhůta a sám je už nechce konzumovat. Uvítáme i přebytky ze zahrádek – ovoce a zeleninu.

Co ostatní obchodní domy?

Zatím se podařilo navázat spolupráci jen s výše jmenovanými. Pokoušeli jsme se domlouvat i jinde, ale nebyla ochota. Některé obchodní řetězce s potravinovými bankami nespolupracují.

Kam tedy dávají přebytky?

Nevím.

Proč tuto dobročinnou věc děláte?

Mnoho lidí to neřeší, jsou ke svému okolí lhostejní, ale nám není jedno, že je někdo ve složité situaci. Některým lidem je zkrátka potřeba pomoct. Každý člověk má za sebou nějaký příběh, který není vidět. Každý obraz má dvě strany a ta druhá je stejně velká, jak ta první. A jestliže ho někdo vnímá jako špinavého bezdomovce, tak ten člověk má druhou stranu, která možná poví, proč se dostal do takové situace. I bezdomovec je pro mě stále člověk.

A každý z nás má možnost jim pomoct. My se jim snažíme především naslouchat, povzbudit je a dodat jim odvahu a naději. Není to jen o tom, nakrmit je. Ale na kontaktním místě na Wanklově náměstí, když si přijdou pro jídlo, s nimi můžeme mluvit. Postupem času pak vidíme, že se jejich uvažování mění. Před pár dny nám jeden mladík řekl, že svůj život přehodnotil, začal znovu, jinak. Nechal se zaměstnat. A to je na tom ta nádhera.

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.