Na kávě s Pavlem Langrem

Vedoucím blanenského kina je téměř třicet let a pořád ve své práci nachází naplnění. Pavel Langr popovídal o filmech, divácích i plánovaných akcích. 

Zhlédnete každý film, který se v kině promítá?

To ne, celé a všechny ne, dvacet až pětadvacet filmů měsíčně se nedá vidět, ale to neznamená, že je neznám. Za ta léta stačí, když znám režiséra, obsazení a ukázku. Takže všechny filmy sice nevidím, ale znám je a vím, co promítám. Vždy u nového titulu nahlédnu do sálu, abych měl jistotu, že technicky je projekce v pořádku – všechny filmy nejsou stejné, co se týká úrovně zvuku, zobrazení titulků, formátu atd.

Jaké filmy mají u diváků největší úspěch?

Divácký vkus je po celé roky stejný, až v posledních letech se podivně mění. Vždy byl největší zájem jak ve světě, tak u nás o velkofilmy obsazené známými herci, dříve výpravné, dnes spíš plné efektů. Dále pak o českou tvorbu, hlavně komedie a pohádky – také jako u zahraničních – herecky hvězdně obsazené. A teď k té změně: lidé se vždy chodili do kina odreagovat a bavit, ale také chodili žasnout nad hereckými výkony či skvěle zpracovaným tématem, a to v poslední době mizí. Nejsmutnější pohled je, když hrajeme festivalové filmy či Oskarem oceněné a v kině je méně diváků, než má film ocenění. To dřív nebývalo…

Podle čeho se určuje počet repríz jednotlivých filmů?

Sestavení programu je alchymie. Nasadit titul na čtyři dny, či jen na dva večery, a pak za čtrnáct dní na další dva? Dnes je tolik informací a materiálů, že se většinou daří odhadnout zájem. Navíc v dnešní rychlé době se osvědčuje nasadit film ihned na více dní a hrát ho zaprvé hned od premiéry a za druhé v době, kdy je nejvíce v médiích. Je až překvapivé jak tituly rychle stárnou, sál je poloprázdný při repríze po měsíci, a to i u dobře navštěvovaného titulu v premiéře.

Jak je to s návštěvností kina – mění se nějak během posledních let?

K největší změně došlo po digitalizaci kina. Po obrovském nárůstu návštěvnosti v porevolučních letech způsobeným hladem po filmech, kdysi nedostupných, pomalu přicházel pokles návštěvnosti díky technickými vymoženostem, jako zprvu narůstající počet soukromých TV stanic, dostupná DVD a rozšíření internetu. Největší pokles návštěvnosti byl zažehnán digitalizací kin. Možnost uvádět filmy v premiéře ve stejný den v New Yorku, Berlíně či v Blansku znamenal obrovský vzestup návštěvnosti.

Nemyslíte, že volně dostupné filmy na internetu ubírají všem kinům návštěvníky?

S nástupem internetu převládal názor, že si každý stáhne jakýkoliv film a bude se dívat doma. Ano, určité procento lidí to dělalo a stále dělá a samozřejmě to znamenalo úbytek diváků, ale stejně jak se tvrdilo, že si nikdo už nebude kupovat tištěné noviny či knihy, tak i do kin se stále chodí.

Zvedla se návštěvnost kina po zahájení promítání filmů ve 3D?

3D technologie samozřejmě zvedla návštěvnost kin, ale jen v počátku, s postupem času se ukazuje – a to se projevilo i u vývoje 3D televizorů – že zájem je stále menší.

Jak vy sám vnímáte 3D filmy?

Myslím že to znamenalo určitý posun v technologii jak natáčení, tak vnímání filmů, ale rychle se potenciál současných 3D filmů vyčerpal. Byla to svým způsobem taková atrakce, ale zřejmě to není cesta, kudy se film bude ubírat.

V programu kina jsou již řadu let odpolední dětská představení? Jsou stále tak žádaná?

Ano, jak jsem říkal, pohádky patří k vyhledávaným titulům a je zajímavé, že nedělní odpolední představení vykazují největší návštěvy, neb stejný titul uváděný v jiný den či čas má slabší návštěvnost. Prostě strávit nedělní odpoledne s dětmi v kině má své kouzlo a my jsme tomu samozřejmě rádi. 

Kdo přišel s myšlenkou dětského Silvestra v kině a jaká je podle vás odezva?

Dětský Silvestr je nápad bývalého dramaturga KSMB, ujal se, a pokračujeme stále dále. Pro rodiče je fajn zajít s dětmi do kina, pak počkat na ohňostroj, předat po společné silvestrovské zábavě děti babičkám a dědečkům a jít bez výčitek svědomí slavit. Navíc po představení čekají stále stovky lidí před kinem na ohňostroj. 

Jaké další pravidelné akce kino nabízí?

Příjemnou tradicí se stává promítání pro seniory. Jednou měsíčně reprízujeme premiérový český film pro seniory za poloviční vstupné, a aby nebylo v sále jen padesát či šedesát seniorů, mohou film v repríze shlédnout i diváci, co nestihli premiéru, či se zpětně doslechli, že se jedná o zajímavý titul. K pravidelným akcím ovšem ještě musím přičíst nedělní pohádky v 15 hodin, jednou až dvakrát měsíčně promítání artových filmů nejen pro členy filmového klubu a pak každoročně se opakující akce, celostátní soutěž neprofesionální filmové tvorby Zlaté slunce a festival cestovatelských filmů Rajbas.

Jaký úspěch mají výstavy v předsálí kina?

Výstavy v předsálí mám moc rád, vůbec je neplánuji, vyjma pravidelných výstav ZUŠ a SZUŠ Blansko či nějakých výročí. Vždy se ozve nějaký fotograf či výtvarník a pak měsíc cca 3000 diváků vidí, na co by do výstavní síně třeba nikdy nešli.

V kině probíhají kromě promítání filmů i jiné kulturní akce. Vzpomenete si, která byla divácky nejúspěšnější?

Samozřejmě vždy a spolehlivě vyprodaný Michal Nesvadba. Čtyřikrát či pětkrát do roka se vyprodá i filmové představení, prostě se uvádí nějaký hit, je zamluveno 200 vstupenek a najednou je před pokladnou fronta, začínáme o 10 minut později a je plno. Taky na festivalu cestovatelských filmů občas posedávají diváci na schodech.

V nedávné době jste v kině nainstalovali rampu pro vozíčkáře. Našla již své využití? Máte od hendikepovaných nějakou zpětnou vazbu – chválí si to?

Ano, máme dva stálé návštěvníky a věříme, že hendikepovaní občané ocení, že již mohou do kina sami bez asistence a začnou navštěvovat projekce častěji.

Jaké rekonstrukce se ještě v nejbližší době plánují?

Výměna podlahové krytiny v předsálí kina (po padesáti letech), oprava venkovního schodiště a jeho zastřešení, to vše ještě letos. Příští rok nová elektroinstalace a výměna oken.

Jak se těšíte na nadcházející filmový festival UNICA, který proběhne právě v Kině Blansko na přelomu srpna a září? Je obtížné tuto mezinárodní akci zorganizovat?

Světový festival UNICA 2018 v Blansku proběhne od pátku 31. srpna do neděle 9. září 2018. Soutěž se ponese v duchu dvou výročí, a to 80 let od založení UNICA a 100 let od vzniku Československa. Nejlepší amatérští filmaři se od roku 1937 setkávají na soutěžích po celém světě. Každý rok v jiné zemi, loni například německém Dortmundu. A teď v Blansku! Co k tomu dodat? U nás v Česku se tento festival konal naposledy v roce 1994 v Hradci Králové. Nelze se netěšit, stejně tak nelze v krátkosti popsat obtížnost organizace, jednoduše spousta lidí, spousta úsilí.

Jaké novinky připravujete na nejbližší dobu? Slyšela jsem, že se chystá promítání letního kina v centru města…

Ano, mělo by se promítat zhruba osm či devět pátků a sobot, zatím se program ladí. Jde o to, aby se využilo prostranství po zbouraném hotelu Dukla k pořádání koncertů, promítání atd. Vše bude součástí letního kulturního programu v Blansku. Půjde o české filmy a nebudou to žádné premiéry, aby mohly být zdarma. Pokud se zkušební projekce osvědčí, dalo by se v příštích letech uvažovat o klasickém promítání letního kina, a tedy i  novinek za vstupné.

Vedoucím kina jste již od roku 1987. Pořád vás to baví a naplňuje? Co máte na své práci nejraději a co vás dokáže naštvat nebo zamrzet?

Ano, pořád mě to baví a naplňuje, před revolucí do byla ojedinělá a atraktivní práce, po revoluci jsem provozoval kino soukromě, takže adrenalin na druhou. Teď nové technologie, už nevozím filmy v plastových patnáctikilových bednách na dvoukoláku z nádraží, ale nahrávám někdy i po nocích gigabajty dat, zpracovávám digitální klíče k filmům, které občas přijdou deset minut před promítáním. Nejraději mám plný sál spokojených diváků, ale nevadí mi ani poloprázdný sál spokojených diváků. Prostě na množství nehleďme. 

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *