Na kávě s Filipem Králem
V naší rubrice „Na kávě s …“ se čtenáři Monitoru s Filipem Králem potkali již v květnu před dvěma lety. Talentovaný blanenský hokejista měl tehdy za sebou první zkušenosti ze zámoří, zavzpomínal si na své začátky v brněnské Kometě a úspěchy v mládežnických reprezentačních výběrech. V současnosti má za sebou rok, kdy sice vynechal zahraniční angažmá, pravidelně však nastupoval v prvním útoku Komety, kde patřil ke klíčovým hráčům. Okusil také na několik utkání dres české mužské reprezentace. Momentálně tráví jednadvacetiletý sportovec zasloužený aktivní odpočinek v rodném Blansku. O uplynulé sezóně jsme si společně popovídali.
Nedávno jsme se potkali na příjemné akci – na svatbě blanenského hokejisty Tomáše Jílka. Jak ses na ní octnul?
On hraje v Blansku už dlouho. Začínal pod mým taťkem, jsme dobří kamarádi už aspoň sedm let. Vídáme se velice často, pozvání na svatbu byla taková jasná volba.
Jsi s Blanskem velice svázán. Myslíš, že někdy na pomyslném sklonku kariéry naskočíš na led v jeho dresu?
Myslím si, že určitě. Tady budu někdy chtít dohrát. S nadsázkou jako třeba Jágr na hraně padesátky, spíš dřív, on je rarita.
Máš za sebou trochu jiný rok, než jsi asi plánoval. Že ho celý vlastně odehraješ v Kometě…
Ano. Pro mne je priorita dostat se do NHL a hrát v ní. Ale byl jsem nakonec rád, že jsem mohl nastoupit za Brno.
Jak k tomu došlo? V Americe se nehrálo?
To ano, ale divně. Na farmě se pořádala utkání jen tak mezi sebou, bez tabulky, o nic nešlo. Vedení přímo chtělo, abych zůstal v Česku a byl herně vytížený. Byl tam impuls od nich. Já jsem souhlasil. Mohl jsem zůstat doma a odehrát sezónu v Kometě. Volba nebyla úplně jednoznačná, chvilku jsem o tom přemýšlel. Nakonec jsem se rozhodl takto. Ve hře bylo nějaké Švédsko nebo Finsko. Priorita ale zůstala nakonec v Brně.
Stal se z tebe jeden z pilířů mužstva, tak vytíženě sis asi dlouho nezahrál…
V juniorce jsem nastupoval také takové minuty, ale mužský hokej je o něčem jiném. Byl to rozdíl, sice stejná hra, ale mezi chlapy. Po měsíci jsem si zvykl a pak už mi to tak nepřišlo. Byl jsem velice rád, že můžu být v lize.
Celý článek si přečtete v tištěném vydání, ke stažení na TOMTO ODKAZU