Čtvrtek, 28 března, 2024
Úvodníky

Úvodník: Diagnóza podnikatel

Hotel Panorama, Ilustrační foto

Podnikání je v dnešní době více než kdy předtím velkou sázkou do loterie. Nelze popřít, že někomu doba koronavirová pomohla, daleko více však slýcháme o tom, že se podnikatelům jejich živobytí doslova hroutí pod rukama. O to víc mne udivuje, jak na soukromníky nahlíží někteří z řad veřejnosti.

Dost často čtu v internetových diskusích o tom, jak přehnaně štědře se chová stát vůči malým a středním podnikatelům. Minimálně podle poloviny diskutujících občanů dostávají peníze za nic, vždyť mají přece zavřeno a nic nedělají – třeba OSVČ dostává celou pětistovku denně! Diskutující tyto podnikatele častují různými posměšky a nadávkami, posílají je makat do továrny a umravňují je moralistickými hesly typu „Měl jsi víc šetřit, kapitalisto!“. Tyto plamenné řeči většinou vychází od lidí, kteří o skutečné situaci v podnikatelském sektoru nemají ani páru, zřejmě proto, že jim povaha (odvaha?) nedovolila nikdy překročit práh vlastního stínu a pokusit se uživit sebe i rodinu na vlastní pěst. 

Všechno není tak jednoduché, jak na první pohled vypadá. Tak třeba v případě OSVČ. Stát jim zakáže podnikat – a je úplně jedno, jestli prodávají oblečení na tržnici, pořádají kulturní akce, češou hlavy nebo snad vlastní malou hospůdku, ve které zajišťují všechno možné, od obsluhy hostů až po nezbytné papírování. V podnikání se mnohým z nich dařilo, a tak si vzali hypotéky a půjčky, postavili domy, investovali do lepšího vybavení… A teď bum, nemají nic, pouze odškodné od státu, které dělá 15.000 Kč za měsíc. Zaplatí odvody, což je minimálně třetina, a z peněz, které jim zbydou, můžou spokojeně měsíc žít. Přestože mají našetřeno a své osobní životní nároky sníží na minimum, schránka s nápisem „Peníze pro případ nouze“ není bezedná a den, kdy se ohnou pro poslední bankovku, se nezadržitelně blíží. A tak se z úspěšných podnikatelů stanou šoféři, pomocní dělníci a brigádníci všeho druhu, aby uživili rodinu. Při práci, která je nebaví, netrpělivě sledují situaci a vyhlíží den, který pro ně bude znamenat (nejistý) návrat ke své původní živnosti. 

A vězte, že řeč není pouze o OSVČ. Kde jsou všechny restaurace, hotely, diskotéky, kina, divadla, obchody s obuví a oděvy a mnoho dalších provozů? Ano, tyto všechny dostávají také kompenzaci od státu, ale ve většině případů jde o finance tak zanedbatelné, že jejich pracně vybudované podniky brzy budou muset zavřít nadobro. 

Podnikání s sebou vždy nese určitou porci rizika a neřeknu ani popel, když soukromník ukončí svoji činnost proto, že špatně podnikal. Ale tento případ je zcela odlišný. Na vině tady není neopatrné či špatné podnikání, nýbrž státní aparát, který mnoha tisícům podnikatelů způsobil nevyžádaný stop stav a připravil jim tak nemalé problémy a mnoho bezesných nocí, jež tráví v napůl bdělém stavu se strachem o nejistou budoucnost. Podnikatel je totiž člověk s pracovní dobou, která trvá od probuzení až dlouho do noci, kdy před spaním přemýšlí nad tím, co a jak by udělal ještě lépe, ať už pro své zákazníky, nebo pro svůj vlastní zisk. Protože co si neudělá sám, to nemá. A o tom to je! V tomto se dost podstatně liší od běžného zaměstnance, který v mnoha případech se zamčením dveří zanechává v kanceláři veškeré pracovní problémy. 

Jakkoli můžete na tato fakta pohlížet skrz prsty, nemůžete podnikatelům upřít, že jsou to především oni, kdo odvádí daně, ze kterých je potom živ státní sektor. Z jejich peněz dostanou senioři rouškovné, z jejich kapes jsou financovány odměny zdravotníkům nebo zvýšení učitelských platů. V mnoha, mnoha případech jde o lidi, kteří dřou od rána do večera a živí své zaměstnance, aby potom jejich celoživotní úsilí nějaký internetový pisálek shrnul do jediné hanlivé věty. To si nezaslouží.

Neodpustím si jeden malý dovětek. Zatímco soukromníci jsou nuceni k utahování opasků a musí se řídit každým novým nařízením, naše vláda naopak ruší superhrubou mzdu, navyšuje platy a zvyšuje počty státních úředníků. V nelehké situaci, která počítá s ekonomickým propadem a je nutné udržet soukromý sektor při životě, bych očekával pravý opak. Jedno řešení by se nabízelo. Co takhle zrušit místa státních úředníků, která se ukazují jako neefektivní a zbytečná a na několik následujících měsíců se spokojit s platem o pár procent nižším? Když se mohou uskromnit jiní, mohli by to ve státní správě vyzkoušet taky. 

Protože vláda, která na jedné straně znemožňuje podnikání a na straně druhé nesáhne na vlastní platy a naopak zbytečně rozhazuje, nejde zrovna příkladem.

Martin Müller

5 komentářů: „Úvodník: Diagnóza podnikatel

  • Se vším se dá souhlasit, až na ten dovětek, že podnikatelé a OSVČ jsou ti, kteří přispívají nejvíce na daních ze mzdy. Tím největším zdrojem jsou právě zaměstnanci velkých společností a ne OSVČ.

    Reagovat
    • Dobrý večer, Davide. Zaměstnanec příspívá ze mzdy 4,5 % na ZP, 6,5 % na SP a nově 15 % DPFO (původně do 2020 bylo efektivnií DPFO 20,1 %, jelikož se počítalo ze superhrubé mzdy), to je celkem 26 % z hrubé mzdy s tím, že jsou ještě odečteny daňové úlevy, především a automaticky pak tzv. sleva na poplatníka, což je 2070 Kč (další jsou bonus na děti, snížení daňových základů o úroky z hypotéky, životní pojištění a podobně.) Zaměstnavatel oproti tomu pevně odvádí 9 % na ZP a 25 % na SP. To je celkem 34 %, což je o celých minimálně (nezapočteme-li daňové úlevy) o 8 procentní bodů (= 30 %) více oproti zaměstnanci. A to se již nebavíme o DPPO, případně dvojímu zdanění dividend a tak dále… To jen pro upřesnění 🙂 Mějte pěkný víkend! Robert Frantel

      Reagovat
      • A to je právě ta špatná interpretace a specifikum české republiky, kdy jsou de facto zaměstnanecké daně definovány jakožto daně, které odvádí zaměstnavatel. Není tomu tak.
        Celkové daňové zatížení na zamce je přes 40%. Může to být názýváno jakkoliv (pojištění či odvod zaměstnavatele), ale je to daň.

        Naproti tomu zdanění živnostníka je mnohem nižší. A je to správně – OSVČ nemá dovolenou, nese riziko podnikání atp.

        Navíc zaměstnanec nemá žádnou možnost optimalizace – DPH, leasingy atd.

        Reagovat
        • Vážený Davide, jste zcela na omylu. Zaměstnavatelé samozřejmě odvádí za zaměstnance z jejich hrubé mzdy ZP, SP a zálohu DPFO (jsou v tu chvíli správci jejich peněz a vykonavateli plateb), ale to pouze a do výše, kterou jsem uvedl výše, tj. z hrubé mzdy. Tzv. pojem „superhrubá mzda“ vznikl právě a proto, aby zaměstnanec věděl, kolik za něj odvádí zaměstnavatel z nákladů firmy. Bylo by pro všechny zaměstnavatele opravdu překrásné, kdyby celou výši mzdových nákladů si hradili zaměstnanci ze svého. A stejně tak by bylo zcela neúnosné a naprosto nerealizovatelné (zaměstnanecké odbory, voličské právo, …), aby celou tíži nákladů (ať již DPFO, ZP, SP) nesli zaměstnanci. Ale je to taková zajímavá utopie 🙂

          Reagovat
          • a podle čeho jsou určeny ty poměry? Co platí zaměc a zamel?

            Navíc, když to vezmu do důsledku, tak všechny odvody fyzicky odchází od zaměstnavatele, nikoliv od zamce. Takže de facto podle Vaší demagogie zaměstnanec neodvádí žádné daně.

Napsat komentář: David O. Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..