Glosa: Pro vozíčkáře vážně ne

Jako cokoliv ostatní, co se v Blansku vybuduje (nebo nevybuduje), také nové nájezdy pro kočárky na schodech propojujících náměstí Republiky a Seifertovou ulici vzbudily u obyvatel vlnu rozličných emocí. Někoho potěšily, někoho trochu či více nazlobily. Zejména proto, že rodiče projíždějící po městě s kočárkem po nich volali dvacet, třicet let. Neradi objížděli komerční banku až přes horní parkoviště u Dukly. Napadá mě citát z Pelíšků: „Přitom taková blbost…“ Na několik kovových ližin bylo nutné čekat tolik let? 

Ale co, asi je fajn, že jsme se dočkali. Sice ne pro jízdu s kočárkem s vlastními dětmi, nýbrž mnozí spíše s vnoučaty. Aspoň něco. Velice mě ovšem překvapilo, že vedení města se domnívá, že tento počin pomůže také vozíčkářům. Jestlipak si někdo z nich zkusil tlačit invalidní vozík s padesátikilogramovým člověkem? Na tomto úseku nemá šanci. Sklon je příliš prudký a schodů mnoho. 

Netvrdím, že se za každou cenu musí vyřešit každé schodiště ve městě. Pokud se dá překážka objet jinudy a jedná se o pár desítek metrů, nedá se zkrátka nic dělat. Kdysi se prostě tak stavělo a na vozíčkáře se nemyslelo. Budiž nám útěchou, že dnes už je doba jiná a nové stavby s bezbariérovostí počítají. Věřím, že například problematiku schodiště u Komerční banky chápou i lidé na vozíku a jejich blízcí. A domnívám se, že většina z nich ani po bezbariérovosti v tomto úseku nevolá. Blansko má i v této moderní době poměrně dost mnohem bolavějších míst. Pořád ještě ve městě existují prodejny, do nichž se vozíčkáři nedostanou. Chodníky, na které nenajedou nebo které jsou pro špatný stav i nebezpečné. Lidé, kteří si myslí, že by se hendikepovaní měli zavřít na odlehlé místo a neopouštět je.

-mka-