Hyenismus v Blansku

Když odejde blízký člověk, bolí to jako čert. Hodně dlouho. Když je to navíc úplně zdravý člověk, nechápete to. Jeden den se vidíte, nebo spolu mluvíte po telefonu a druhý den se dozvíte, že už není. Že zmizel. Potom se možná upnete na pohřeb. Poslední rozloučení by Vám přeci mohlo pomoct konečně pochopit, co se vlastně v posledních dnech stalo a smířit se s tím.

Představte si smuteční síň – třeba takovou, jako je u hřbitova v Blansku. Možná, že ji znáte. Možná, že i Vy jste zde byli dát poslední sbohem osobě Vám blízké. Představte si tu síň, vyzdobenou nádhernými věnci a kyticemi. Mluvím o opravdu krásném pohřbu – pokud lze toto slovo použít v souvislosti s pohřbem – v řádu desítek tisíc korun a vskutku překrásných květinách, které babička tak milovala. Bylo jich tolik, že samotný náš rodinný hrob, kam jsme babičku pochovali, pod nimi skoro nebyl vidět. Důstojné rozloučení s naší milovanou.

Nyní si zkuste představit jinou situaci. Jste řidič z povolání. Zrovna jste v práci. Už se pomalu blížíte domů do Blanska, těšíte se na svou rodinu. Zároveň nemůžete přestat myslet na to, jak rádi byste zavolali svojí mamince. Když s ní mluvíte, cesta Vám vždy příjemně ubíhá. Jenže už nemůžete. Před pár dny jste ji pochovali. Napadne Vás, co kdybyste nejdřív zajeli na hřbitov, než pojedete domů. Zapálit svíčku, strávit alespoň v duchu pár chvil se svou mámou. Představte si, jak procházíte hřbitovem a říkáte si, jak asi vypadá to srdce z růží, které jste jí nechali z lásky uvázat.

Přicházíte k hrobu. Teď si zkuste představit, jak se můj strýc, o němž teď vyprávím, cítil, když zjistil, že všechny růže, co zdobily hrob, byly do poslední odcizeny. Když na hrobě svojí matky našel pouze hromadu zeleného listí, které zbylo z těch přenádherných kytic a věnců za tisíce korun. Jako třešničku na dortu nechal vandal na hrobě ostříhané stonky – to si zřejmě stihl růže u našeho hrobu i upravit a sestříhat. A proč by to po sobě uklízel, vždyť ve srovnání s celou tou krádeží je kupička odpadu nepatrný prohřešek.

Představte si tu bezmoc, kterou cítí naše rodina. Ten vztek z bolesti, který není komu směřovat. Na hřbitově, kde nejsou bezpečnostní kamery, totiž těžko dohledáte, kdo je za tu drzou spoušť zodpovědný. Že se něco takového přihodí zrovna na tak pěkném a udržovaném hřbitově, jako je ten v Blansku, jen těžko uvěřit.

Vezměte to, prosím, jako varování – může se to stát i Vám. Dávejte pozor na hroby Vašich zesnulých. A pokud tento můj vzkaz čte ten, kdo je za to zodpovědný a snížil se k tak zbabělému činu, že okradl mrtvého – doufám, že pociťuje stud tak hluboký, jako je bolest nás pozůstalých z toho, co nám způsobil. Přeji mu, ať ho tento pocit provází nadosmrti. A až tato chvíle jednou nastane, přeji mu hrob plný krásných květin od jeho milovaných, které jej budou zdobit, dokud samy neuvadnou. Protože to, co provedl s květinami z hrobu mojí nemilejší babičky, bych ani jemu nepřála.

-gk-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..