Úvodník: Ohrožený druh

Jsme národ vtipálků a umíme si vystřelit i z tak vážné věci, jako je celostátní karanténa a vládní omezení. Jeden z vtipů se mi líbil hodně: Přijde v 8.30 pán do obchodu a říká: Jeden rum. Prodavač odpoví: A už vám bylo 65 let? Vtipné, viďte? Už tak moc vtipné mi nepřijdou některé věci, které se kolem vyhrazené otevírací doby pro seniory v supermarketech dějí.

V posledních týdnech se musíme smířit s řadou omezení, která nám servíruje vláda. Jedním z nich je také vyhrazená nákupní doba pro seniory nad 65 let a pro držitele průkazu ZTP/P starších 50 let. Na toto nařízení nelze než souhlasně přikývnout. Věková kategorie nad 65 let má totiž z procentuálního hlediska v případě nakažení menší šanci na přežití než mladý člověk, jak ostatně dokazují tabulky a svědectví z nejvíce postižených oblastí.

Jakkoli se snažím chápat, že i pro naše zákonodárce jde o mimořádnou situaci, se kterou se ještě nikdo nesetkal, přijde mi naprosto nešťastné, jaké zmatky vznikly v poslední době se změnami této vyhrazené nákupní doby. 

Napřed to bylo od 10 do 12 hodin. To se příliš nelíbilo reprezentantům maloobchodu, kteří upozornili na skutečnost, že tato hodina není vhodná pro uvedenou věkovou skupinu občanů. Navíc si někteří senioři stěžovali na to, že si nestihnou uvařit, když budou před dvanáctou v obchodě! Navíc – co když zboží, co je v akci, někdo vykoupí?

Takže přišla změna. Od 20. března byl čas změněn na 7 – 9 hodin. Argumentace byla silná – senioři, kteří jsou nejrizikovější skupinou, přijdou ráno do čerstvě dezinfikovaného krámu, čímž se tak ještě sníží riziko jejich nákazy. Navíc si nakoupí potřebné věci, doma stihnou uvařit a vše bude, jak má být. Jenže nebylo… Dle slov z krizového štábu se ozvaly tisíce nespokojených lidí s tím, že si pracující nemají kde ráno koupit svačinku! O tom, že se tak skutečně dělo, se můžete přesvědčit sami. Zde je jeden z příspěvků, který jsem našel v populární skupině Blanenšťáci na Facebooku. 

Slečna v něm píše: „Docela mne vytocily dnesni novinky. Duchodci budou nově nakupovat od 7 hod – do 9 hod? Většina pracovníků různých firem si hned po otevření obchodů nakupuje snídaně, svačiny a v současné době zrovna i něco na oběd, když jsou restaurace omezený. Ne každý řemeslník má možnost se uprostřed pracovní doby sbalit a odjet si nakoupit. Stát po nich chce, aby i za těchto podmínek chodili do práce, stýkali se s cizími lidmi, vystavovali se riziku. A jeste zůstaňte hladem?“

A tak přišla změna číslo tři, a sice vyhrazená doba od 8 do 10 hodin. Obchodníci nepřijdou o kšeft, dělnická třída o své pravidelné svačinky a senioři nad 65 let? Ti sice přijdou o čerstvě vydezinfikovanou prodejnu, zato nepřijdou o své akční slevy a stihnou si včas uvařit. Vypadá to, že napotřetí se to vládě povedlo – vlk se nažral a koza zůstala celá.

Tyto změny přinesly spoustu zmatků. Byl jsem se minulý týden podívat ráno k některým supermarketům, povídal si i s ostrahou. Ta jen nevěřícně kroutila hlavou nad tím, jak zmateně se cítí senioři, na které byla třetí změna v jednom týdnu zkrátka moc. Mladým lidem to možná může přijít k smíchu, ale starší člověk už není tak pružný a nemůže si všechno pamatovat. Ovšem stačila chvilka, zvykli jsme si a abych pravdu řekl, jsem teď trochu nervózní z toho, že jsme už týden beze změny. To byl samozřejmě vtip 🙂

Málem bych zapomněl! Při své obhlídce po parkovištích před obchody v době vyhrazené seniorům jsem potkal jednoho pána, který mohl mít něco po čtyřicítce. Vyšel z Penny marketu a drobný nákup vyložil do auta na parkovišti. Na můj dotaz, zda mu bylo 65 roků, odpověděl vražedným pohledem a odkráčel nakupovat naproti do Lidlu. Co na to říct?

Na jednu stranu prožíváme dobu, která dokázala, jak ohleduplní a pozorní dokážeme být jeden k druhému. Šijeme roušky, pomáháme slabým a nemocným. Myslím, že v posledních týdnech jsme byli svědky mnoha krásných lidských gest… 

Ze strany druhé vidím, že i přesto vyplouvají na povrch negativní lidské vlastnosti. Hamižnost, nepřejícnost, sobeckost… Skutečně potřebujeme denně čerstvou svačinu na úkor ohrožení lidského života? Skutečně máme zapotřebí porušovat nařízení a lézt do obchodu, do kterého můžeme až po 10. hodině dopoledne? Haló, jestli vám to nedošlo, máme tu skutečně výjimečný stav, který vyžaduje určitá omezení, toleranci a ohleduplnost! Pokud to stále někteří nechápou, je to velice, velice smutné. Nikdo z nás přece hlady nezemře, tak proč takové chování?

Osobně bych našim seniorům rád popřál pevné zdraví a doporučil jim, aby si sedli na balkón či na zahrádku, pozorovali začínající jaro, případně si pustili ČT3 a užili si dnů nuceného volna u sebe doma. Nic vám neuteče! Jste ohrožený druh a já osobně bych byl velice nerad, kdyby se vám něco stalo. Naštěstí do obchodu vůbec nemusíte. Stačí se obrátit na dobrovolníky z řad charity, skautů nebo dalších, jež pro vás fungují a nákup vám obstarají i s donáškou až před domovní dveře. Vyhnete se nejen nebezpečí nákazy, ale také bezohledným lidem, kteří vás odmítají respektovat. A pokud nikoho nenajdete, obrátit se můžete i na mne osobně. Číslo najdete na poslední straně, rád vám pomůžu.

A těm, kteří nechápou, že právě teď je třeba se v zájmu druhých trochu uskromnit a být ohleduplný? Zde není třeba slov. To raději budu házet hrách na stěnu.

Martin Müller

2 komentáře: „Úvodník: Ohrožený druh

  • 8.4.2020 (10.34)
    Permalink

    Dobrý den pane Müllere,
    vrátil jsem se z Kauflandu a chtěl jsem své čerstvě nabyté dojmy ventilovat, jak dnes bývá zvykem, na Facebooku. Pak jsem si ale vzpomněl na váš úvodník „Ohrožený druh“ a řekl jsem si, že vy jste ta pravá instituce, kam bych se mohl se svým názorem obrátit, aby to neskončilo jen několika „lajky“.
    Protože později mám jiné plány, rozhodl jsem se jít nakoupit již před osmou hodinou, abych se vyhnul době rezervované seniorům. Ve čtvrt na osm bylo v prodejně odhadem čtvrtina lidí evidentně starších 65 let. Řekl bych si, že je to jejich věc, ale opětovné přečtení vašeho úvodníku mě vyloženě vytočilo. Po této zkušenosti si myslím, že byste mohl navázat pokračováním s názvem „Banda ignorantů“. Váš článek byl míněn dobře a s obsahem souhlasím, ale k pasáži, kde píšete o zmatenosti a neschopnosti orientovat se ve změnách, musím říct, že spousta se velmi rychle dokáže přizpůsobit tomu, že slevy v Kauflandu se přesunuly ze čtvrtka na středu. A argument, že si důchodce nestihne „včas“ uvařit, považuji za naprostý nesmysl. Já se svým věkem 58 let nakupuji, kdy je mně to dovoleno a moje máti vaří tehdy, až jí přinesu nákup.
    Zkrátka je potřeba brát všechno s rezervou. V této souvislosti věta „Skutečně potřebujeme denně čerstvou svačinu na úkor ohrožení lidského života“? je velikou nadsázkou.
    S úctou

    Aleš Sokol

    Reagovat
    • 8.4.2020 (13.12)
      Permalink

      Hezký den, pane Sokole.
      Nezbývá, než ve všem souhlasit. Jsou tu lidé, kteří plně respektují daná nařízení. Jsou tu senioři, kteří v rámci vlastního bezpečí rádi využijí „separé“ v uvedených hodinách. No a potom je tu skupina, o které píšete Vy – a to jsou ti, kterým je to zhola jedno. Jenže s tím se nedá bohužel nic dělat. V závěru úvodníku jsem vyzval starší seniory, aby raději nevycházeli z domu vůbec a snížili tak riziko nákazy na minimum, ale jak vidíte – komu není radno, tomu není pomoci.
      Úvodník nebyl mířený pouze jako zastání se seniorů. Měl také jim samotným dát prostor k úvaze, zda je bezpodmínečně nutné navštěvovat prodejny v jiný čas, než je pro ně vymezený. Pokud vůbec, jelikož nakoupit za ně může kdokoli z rodiny, případně dobrovolníci. Z mého pohledu to nutné není. Stejně tak, jako není nutné mít denně čerstvou svačinu nebo mít úderem poledne na stole uvařené jídlo (to mimochodem považuji za stejně absurdní). Je to o kompromisu – buď bude člověk ochotný na něj přistoupit, nebo nebude… A zásadní rozdíl je v tom, že nám byl státem nařízen, kdežto seniorům tímto pouze nabídnuta možnost bezpečnějšího nakupování, čili chápu Vaše rozhořčení.

      Jsem velice rád, že nutná nařízení dodržujete, podobně jako mnoho dalších zodpovědných lidí. Přeji Vám pevné zdraví a děkuji za příspěvek. Otiskneme jej v dalším čísle Monitoru, aby si jej mohli přečíst ti, kterých se týká.

      Martin Müller

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..