Úvodník: Ono to jde. Ale musí se chtít

U stánků na levnou krásu postávaj a ze slov a hlasů… Kdo by ji neznal? Na blanenské poměry by mohla znít: U stánků s předraženými zbytečnostmi v zámeckém parku.

Když už se totiž v Blansku koná nějaká akce pro rodiny s dětmi, doprovází ji množství stánků s plastovými hračkami na jedno použití, oblečením a kdoví čím ještě (Pálení čarodějnic, Dětský den…). Všudypřítomný konzum jako by nešlo zastavit. Jenže na vlastní oči jsem viděla, že to jde i jinak.

Velikonoční víkend jsem s partnerem strávila ve Zlíně. Při procházce městem na Bílou sobotu jsme narazili na zajímavou akci, kterou připravilo město pro rodiny s dětmi a nazvalo ji Velikonoce v parku. Zpětně jsem si na internetu dohledala, že se konala již počtvrté, takže má evidentně úspěch.

Park se proměnil v jednu velkou hernu. Několik stanovišť se sázením kytiček, poznáváním ptáků, pletením pomlázky, vyráběním píšťalky, králičím hopem atd. Marně byste tam však hledali nějaké stánky se svítícími meči a nehorázně předraženými nafukovacími balónky. Na okraji parku byl minijarmark pouze s věcmi, které se vztahovaly k Velikonocům a pulty s drobným občerstvením – koláče, asi nějaké klobásy, domácí pivo, trocha sladkostí. Toť vše. Žádné fronty u stánků, přitom se jedná o město s téměř sto tisíci obyvateli a park byl plný návštěvníků. Ti ale zkrátka přišli za jiným účelem. Podium stačilo miniaturní, vystupovaly na něm výhradně místní folklorní soubory.

I u nás to jde – ale pouze tehdy, když pořadatelem akce je někdo jiný než město. Jestli si dobře vzpomínám, Bambifest se bez zbytečných stánků obejde, stejně jako Den pro děti v nemocnici.

Balonky patří na pouť, oblečení na tržnici. Pokud někdo navštíví tato místa, počítá s tím, že jej bude zboží z pultů lákat ke koupi. Na kulturní akci pro rodiny s dětmi však nepatří. Tento systém vlastně rodinám vnucuje myšlenku, že je nesmysl chodit na akci, kde budou jen dílničky pro děti, rodiče už neumí věnovat čas výhradně dětem a potřebují k tomu mít ještě další a další podněty k využití času.

Přitom nájem za pár stovek za takový stánek přece městský rozpočet nevytrhne, tak proč tam musí být? Jeden takový s jakýmisi svítícími nesmysly stál dokonce i u kina při silvestrovském ohňostroji. Proč? Proč musejí být rodiče vystaveni neustálému tlaku, kdy z nich pořád někdo ždímá peníze? Jedno dítě si koupí svítící šavli, druhé ji musí mít taky. Je to samozřejmě i o rodičích, jak své potomky vedou, jestli jim dokážou vysvětlit, že je to drahé a zbytečné. Ale dnes se dětem dopřává vše, na co si ukážou prstem. A město je v tom vlastně podporuje, vystavuje rodiny zbytečně do těchto situací. Hlavně to nesvádějme na dobu, že je taková. Není. To lidi jsou takoví.

Neházím to celé na kulturní středisko; je to i o návštěvnících. Mnohdy mám dojem, že zdejší obyvatelé neprahnou po ničem jiném, než se najíst a napít k prasknutí a bez možnosti zakoupení nějakých zbytečností by se z domu ani neobtěžovali vyjít. O to důležitější úkol na KSMB leží – přesvědčit obyvatele, že to jde i jinak. Ale ono je to pohodlné, pozvat stánkaře a pár kapel a o víc se nestarat.

Mnoho lidí si stěžuje, že v Blansku není žádná kultura. Ale jsme na ni vůbec připraveni? Bude to chtít asi ještě trochu cviku. A hlavně někoho, kdo to vezme pevně do svých rukou a dá kulturně-společenským akcím v Blansku nějaký řád. Nový ředitel KSMB má nyní jedinečnou příležitost začít dělat věci jinak a já mu k tomu přeji mnoho sil a odhodlání.

Prostor po Dukle v Blansku by určitě mohl ožít ještě více. A nemusí jít vždy jen o setkávání na kulturních akcích, ale i jen tak po cestě z práce či ze školy. To také vedení města jistě zamýšlelo. Jen škoda, že tam není více stínu. Pokud je problém s podložím a vysázením stromů, možná by neuškodila nějaká markýza, alespoň nad lavičkami u fontánek, případně nad trávníkem.

Jenže u nás narážíme ještě na jeden, stále dokola omílaný, problém. Ve zlínském parku v centru města i během ostatních dní lidé lehají na trávu a relaxují tam. Trávník je totiž čistý a udržovaný, stejně tak střed města – za celý víkend jsem pod nohama nezaznamenala žádné psí překvapení. O trávník se tam nejspíš starají více, než jen občasným přejetím sekačkou. Zdravá zelená plocha tedy k posezení doslova svádí. Jenže v Blansku je tráva zubožená a vysušená a hlavně plná psích výkalů, do kterých si, předpokládám, nikdo sednout nechce. Tak co s tím?

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.