Setkání s kronikou 8/19

V letošním roce se připomíná osmdesát let od začátku druhé světové války. Našli jsme proto v blanenských kronikách zápisky, které se vážou k událostem tohoto těžkého období.

Politické události roku 1939 u nás

Již od smutných událostí loňského podzimu žilo obyvatelstvo našeho města v ponuré náladě. Tisk, rozhlas, různí vlivní činitelé ve státě a také i významní jednotlivci v našem městě se snažili se vzpružiti pokleslou mysl našeho lidu. Avšak pohled na novou mapu našeho mnichovským diktátem zmrzačeného státu a střízlivá úvaha o jeho pravděpodobné budoucnosti dávala málo důvodů k nějakému optimismu.

Ke cti našim občanům nutno přiznati, že si v této těžké době správně uvědomili, že je nám třeba co nejvíc jednoty, svornosti a obětavosti ve prospěch nejpotřebnějších spoluobčanů, což dokázaly zvláště různé s velkým úspěchem provedené sbírky v našem městě.

Staré rány ještě nepřebolely a již zase nová nás postihla. Dne 14. března 1939 jsme se dověděli i proklamaci samostatného Slovenského státu. – Bylo to zase nové a smutné překvapení, neboť každý u nás si uvědomoval, že ztráta Slovenska znamená další velké oslabení našeho státu. Jen málo bylo těch, kteří vyslovovali názor, že bude lépe, budou-li mnohdy nespokojení Slováci nyní samostatní. Zapomínali, že tak zvaná „samostatnost“ pod patronací Hitlerovou bude jen zcela ilusorní.

A hned druhý den na to dne 15. března 1939 přichází zpráva přímo neuvěřitelná zpráva, která každého ohromila a naplnila hlubokým smutkem. Již v ranních hodinách hlásil nám rozhlas, že „president českého státu Dr. Emil Hácha vložil osud českého národa do rukou Vůdce.“

Každý ihned tušil, že byl president k tomuto kroku donucen násilím. Novinářské zprávy o tom, že říšský kancléř Adolf Hitler přijal nad námi protektorát a „vzal nás pod svoji ochranu“ připadaly nám jako výsměch. Viděli jsme prostě, že Hitler nás zbavil posledního kousku svobody a státní samostatnosti. A z očí každého nás četli jsme otázku: „Co bude dál?“ A nečekali jsme dlouho.

V sobotu dne 18. března 1939 v odpoledních hodinách přijela do Blanska posádka říšského německého vojska, jež se ubytovalo v budově chlapecké měšťanské školy, a v hodinách večerních přijel jiný oddíl, jenž se ubytoval v budově škol obecných. Pro vyučování žactva škol obecných i škol měšťanských zbyly volné jedině školní místnosti měšťanské školy dívčí, v nichž, počínaje pondělkem 20. března 1939, bylo zahájeno nouzové vyučování škol obecných i škol měšťanských. Dopoledne mívalo vyučování žactvo škol měšťanských a odpoledne žactvo škol obecných. Protože místnosti zbylé pro školní vyučování nepostačovaly ani dopoledne ani odpoledne pro současné vyučování žactva škol chlapeckých i dívčích, měla děvčata škol obecných i měšťanských vyučování jen v pondělí, ve středu a v pátek a chlapci obou škol v úterý, ve čtvrtek a v sobotu.

V pátek dne 14. dubna 1939 (o 3. hod. ranní) opustila vojenská posádka obě školní budovy, jež byly ihned vyčištěny a v pondělí 17. dubna 1939 bylo v nich zahájeno opět pravidelné vyučování.

V úterý dne 29. srpna 1939 byla budova škol obecných opět obsazena říš. německým vojskem z Východní Marky. Následkem toho chodilo žactvo škol obecných od počátku šk. roku 1939/40 do budovy školy měšťanské a mívalo tu vyučování v hodinách odpoledních.

Dne 16. listopadu 1939 uvolnilo říš. německé vojsko budovu obecných škol a po provedeném čištění započalo se v ní zase vyučovati.

Od 16. listopadu 1939 bylo v budově obecných škol ubytováno četnictvo a to ve dvou učebnách a ve sborovně. Jelikož počet zbylých místností nepostačoval pro současné vyučování školy chlapecké i dívčí, vyučovalo se na obecných školách polodenně, při čemž se škola chlapecká a dívčí ve vyučování odpoledním a odpoledním po týdnech střídají.

Naši lidé chovali se k německým vojákům lhostejně, ačkoliv jinak Němce nenáviděli a německý voják u nás byl jako symbol našeho národního ponížení. Jinak ovšem pohlíželi na německé vojáky naši místní Němci, jichž bylo u nás sotva 1 % obyvatelstva. Vítali německé vojáky s nadšením a velmi si pospíšili s vyvěšováním říšsko-německých státních vlajek na svých domech.

Protože kurs německé marky v poměru ke koruně byl stanoven 1:10, nakupovali u nás němečtí vojáci velmi lacino a dovedli toho také dokonale využít ve svůj prospěch. Obdivovali u nás zásoby potravin, jichž se u nich v Německu již značnou měrou nedostávalo, a proto nakupovali vše, co bylo k snědku a v hostincích a v cukrárnách se až přejídali. Také skupovali zboží po obchodech, zvláště obuv a textil a posílali do Německa. To vše pozorovali naši lidé s nelibostí, ale dovedli se zapřít tou měrou, že k incidentům mezi civilním obyvatelstvem a vojskem u nás nedocházelo.

V úterý dne 4. dubna 1939 byli u okresního úřadu práce v Blansku po prvé najímáni zvláštní komisí dělníci na práci do Německa. K najímání měli se dostavit jen zdraví nezaměstnaní s předepsanými doklady. Najímaným se slibovala stejná mzda jakou mají státní příslušníci říše německé. Zemědělští dělníci najímáni nebyli.

Od 1. října 1939 byly zavedeny lístky na potraviny k malé radosti kupujících i obchodníků samých, pro něž zavedení potravinových lístků znamenalo mnoho nové, úmorné práce.

Od 1. listopadu 1939 byly zavedeny lístky na uhlí a od 15. prosince t.r. byly zavedeny také šatenky.

-mha- ve spoluprácii s Městskou knihovnou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.