Na kávě s Terezou Pelíškovou

Někdo chodí na šipky do hospody, někdo si zajede na mistrovství Evropy a vyhraje. Osmadvacetiletá talentovaná Tereza Pelíšková z Blanska patří do druhé skupiny. Přitom se šipkami začala teprve před třemi roky; v současné době hraje za DC Vandals Blansko. Je úřadující mistryní České republiky a dvojnásobná mistryně Evropy letošního roku. Vidí se málokdy, že by se hráč nebo hráčka za tak krátkou dobu vypracovali na takovou úroveň. 

Chystáte se obhajovat titul mistryně republiky? 

Ano, chtěla bych obhajovat. Jestli se podaří, uvidíme v listopadu. 

Jak jste se k šipkám dostala? 

V roce 2015 se pořádal letní turnaj na Těchově. Kamarád říkal, že jestli se v pátek nudíme, abychom přišli. Tak jsme přišli, začali jsme hrát a prohrávala jsem. Nebavilo mě to. Pak byl novoroční turnaj, já se zase vztekala, že mi to nejde. Bratranec mi řekl, abych to tak nehrotila a hlavně si to užívala. A pak nastal nějaký zlom, kdy mě to začalo bavit a začalo se mi dařit. Začala jsem jezdit na republikové soutěže a momentálně patřím mezi nejlepší ženy v České republice. 

Jak se dělí šipkové turnaje? 

Jsou dva druhy šipek – steelové šipky, ty mají kovové hroty a hrají se na sisal. A pak jsou softové šipky, ty se hrají na elektronické terče, co bývají v hospodách. Já zatím soutěžím se softovými, ale do budoucna plánuji, že zkusím i steelové. Doma mám pověšený sisal. 

Jak často trénujete? 

V sezóně trénuji víceméně každý den, nebo když to nevychází, tak obden, a mimo sezónu tak jednou za týden. Tréninky mě ale moc nebaví, takže pro mě má větší význam trénovat přímo na turnajích. Je to větší motivace, než na individuálním tréninku, kde o nic nejde. 

Potřebujete nějakou speciální fyzickou průpravu? 

Není potřeba nic zvláštního. Je to spíš náročné na psychiku. Je důležité umět se soustředit jen na sebe, protože při turnajích se všude kolem hraje. Takže klapky na oči a soustředit se jen na to svoje. S tím má hromadu hráčů problém, já občas taky. 

Jak se to stalo, že vám to tak jde? 

Každý si musí najít svůj styl házení a seskládat si svou šipku, jak mu vyhovuje. A pak je třeba trénovat a házet. Buď to jde, nebo nejde. Mě údajně pánbůh něčím obdařil a díky tomu jsem se během tří let dostala tak vysoko; někteří na to čekají strašně dlouho. 

Seskládat šipku? Co to znamená? 

Šipka se skládá z hrotu, barelu, násadky a letky. Někdo hraje s úzkými letkami, někdo je má ve tvaru kapičky, někdo má klasickou širokou letku. Násadka může být hliníková, plastová, nylonová. Také jsou různé délky. A každému vyhovuje něco jiného. Každý závodník hraje se svými šipkami, které si sám poskládá. V pravidlech je omezena pouze gramáž, kterou nesmí šipka přesáhnout. Někomu vyhovuje těžší šipka, někomu lehčí. Já hraji s osmnáctigramovými, které jsem podědila po bratrovi. Dostal je k narozeninám, ale nevyhovovaly mu, tak je zavřel doma do šuplíku. Když jsem začínala, dal mi je a řekl, ať to s nimi vyzkouším. Hraji s nimi doteď, sedí mi do ruky a vyhovují mi. 

Stalo se někdy, že s vámi nechtěl nikdo hrát? 

Kdo mě nezná, říká si, když vidí holku, že ji přestřílí levou zadní. A ejhle, ono to tak není, a pak se diví, že prohrál (smích). Párkrát se stalo, že se mnou odmítli na lokálních turnajích hrát, že to nemá smysl. Bohužel. Důležité je totiž zúčastnit se a postavit se výzvě čelem. A to je možná moje výhoda, že se nebojím hrát se silnějším hráčem. Jsou to velké zkušenosti, zahrát si s lepšími hráči. Snažím se je vyhledávat, protože když člověk hraje pořád se stejnými hráči na nižší úrovni, nikam se neposune. Je to velká motivace, snažit se s těmi lepšími udržet krok. Snaha hodit víc je pak vždycky větší, než s někým, komu utíkám, i když hodím míň. 

Jak se tento sport u nás vyvíjí? 

U nás tento sport zatím není tolik rozvinutý, každý v tom pořád vidí spíš hospodskou zábavu. Ale říká se, že šipky jsou poslední dobou celosvětově nejvíce rozvíjejícím se sportem. Zažívají obrovský boom a díky medializaci postupně i u nás. 

Dochází k nějakým nehodám a úrazům? 

Většinou se nestane, že by se šipky s plastovými hroty do někoho zapíchly, ale kamarád mi uštípl kousek zubu. Zrovna jsem se chtěla napít, jemu se odrazila šipka od terče a cinkla mě přes zuby. Ale jinak se mi naštěstí nic vážného zatím nestalo. 

Jsou šipky jen pro dospělé nebo hrají i děti? 

Mohou hrát v podstatě všechny věkové kategorie, od dětí až po důchodový věk. Kdo udrží šipku a trefí se terče. V republice funguje i soutěž žáků a juniorů. Na mistrovství Evropy na softových šipkách dokonce naši junioři vyhráli. Letos jsme měli hodně úspěšnou výpravu do Itálie; zahrála nám šestkrát česká hymna a pak byla spousta stříbrných a bronzových medailí, až jsme si říkali, že to budeme hodně těžko v příštím roce překonávat. Celkově s národním týmem žen jsme byli čtvrtí. A kromě toho ještě hraji ženskou ligu. Z krajské oblasti jsme se dostaly na republikovou a tam jsme skončily na druhém místě. 

Poputují šipky mezi olympijské sporty? 

Olympijský sport to zatím není. Už se o tom zřejmě uvažuje, ale to nebude tak honem. 

Máte nějakou speciální přípravu před závodem? 

Kamarád mi doporučil den před turnajem nehrát, že tělo se bude víc těšit, když bude odpočaté, než kdybych od rána do večera házela. To se většinou snažím dodržet. Pak mám jeden rituál – zapletu si dva copánky. 

Plánujete vychovávat mladé šipkařské naděje? 

Založili jsme neziskovou organizaci Šipkový klub Blansko, v něm dělám hospodářku. V prvotním záměru bylo i to, že bychom navázali spolupráci s Domem dětí a mládeže v Blansku, ale o to zájem nebyl. Šipky jsou bohužel pořád ještě brány jako hospodský sport. Tak třeba do budoucna. 

Marie Hasoňová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *