Na kávě s INFERNETem

Kapela Infernet letos vyhrála soutěž Otvírák Morava Park festu a měla tak tu čest zahájit bezesporu největší hudební událost roku v Blansku. O dojmech z vystoupení, o tom, jak se tvoří hudba, ale také o historii kapely a jejich ambicích jsem si povídal s Víťou Štoudkem a Liborem Kovářem.

Můžete nám představit kapelu?
Víťa: Je nás pět. Kytarista a kapelník Zbyněk Burian, frontman kapely Libor Kovář zpívá a hraje na akustickou kytaru, já na klávesové nástroje, Robin Krutiš na basu. Nejmladší členkou je naše bubenice Máca Čachotská.

Jak jste se dali dohromady a kdy to bylo?
Víťa: Tak tohle už je opravdu dlouho. Myslím, že tak rok 1997. Zbyněk s Liborem chtěli tenkrát hrát, ale ve dvou to samozřejmě nešlo. Zavolali mně a začali jsme shánět rytmickou sekci. Podařilo se. V původní sestavě s námi hrál na basu Vojta Janespal a na bicí Radek Musil. To jsme se jen tak sehrávali, oťukávali. V této sestavě jsme vydrželi jen jeden rok.
V té době v Blansku fungovala kapela Anabis, se kterou jsme se dali dohromady a půjčovali si muzikanty. Tak se k nám do kapely dostali Robin a bubeník Jirka Šehýr. V této sestavě jsme vlastně vydrželi skoro celou dobu.
Libor: Pravda je, že občas to bylo těžké. Bubeník Jirka jezdil docela často do Ameriky, vždy to bylo na pár měsíců, jednou dokonce na rok. Nakonec ve Státech zůstal a do kapely vstoupila ve svých patnácti letech Máca.

Vaše bubenice působí v kapele trochu exoticky…
Libor: To je pravda. Lidi o ní často mluví a musím přiznat, že ani někteří z kapely si původně nedokázali představit, že bychom mezi nás pustili holku a ještě takhle mladou. Ovšem jen do té doby, dokud ji neslyšeli hrát. Je totiž výborný muzikant.
Víťa: Máca byla pro kapelu obrovským oživením. Přinesla do kapely novou mladou energii a i image se značně posunula. Navíc začala zpívat, tudíž se změnil trochu i náš sound. Navíc přišla v době, kdy jsme byli už dva roky bez bubeníka a chtěli jsme hrát. Mácu hraní s náma hodně baví a na koncertech je to vidět i slyšet.

Vzpomenete na svoji první vlastní písničku?
Libor: Jasně. Ta píseň se jmenuje Bloudíš. Je taková pomalá, líbí se mi. Dnes už ji hrajeme strašně málo, ale je fakt, že někteří naši fandové si na ni pamatují a chtějí ji od nás slyšet.

Autorské písně jste skládali hned od začátku?
Víťa: Dá se říct, že ano. Ale protože jsme chtěli hrát před lidmi a vlastních věcí nebylo tolik, aby to vydalo na celý koncert, hráli jsme několik písniček od skupiny Lucie, která se nám líbila. Lucie měla být ze začátku takovým naším hudebním vzorem. Alespoň jsme se stylově snažili k této kapele přiblížit.

Jak vznikl název Infernet?
Libor: V době, kdy jsme vznikali, nebyl internet úplně běžnou věcí, ale byl samozřejmě velmi často diskutován. V kapele se tenkrát pil nápoj Bavorák, což je fernet s tonikem. A tak jsme jednou seděli v hospodě, jedni diskutovali o fernetu, druzí o internetu a padlo slovo INFERNET. Nám se tahle hříčka hodně líbila, takže nakonec posloužila jako název našeho seskupení. 

Jak skládáte nové věci?
Víťa: Většinou je to tak, že Libor nebo Zbyněk přinesou text s akordy jen jako holou kostru a na zkoušce se domlouváme, jak s nápadem naložit dál. Vymýšlíme rytmiku, rify, vhodné zvuky. Ale taky nám nesedne úplně všechno a občas se stane, že nedodělaná písnička letí do šuplete. Pak ji třeba někdy vytáhneme, klidně i po několika letech.
Libor: Ale některé písně vznikají úplně jinak. Stačí, když se na zkoušce jen tak blbne a čas od času se v těchto improvizacích objeví zajímavý nápad, který se rozvine, dáme mu formu a následně i
text. 

Který koncert si budete navždycky pamatovat?
Libor: Určitě je jich spousta. Takový nezapomenutelný koncert jsme odehráli v Orlických horách na festivalu, který pořádá kapela Ready Kirken. Mimo skvělé atmosféry jsme si odsud přivezli i jiný zážitek. Máca s Víťou odjeli hned po koncertě domů, zbytek kapely zůstal na místě do druhého dne. Vzali jsme s sebou stan, ale na konci jsme byli tak unavení, že jsme neměli sílu jej postavit a spali jsme ve třech v kufru mého auta zmačkaní jako sardinky 🙂
Víťa: Stalo se nám kdysi, že jsme přijeli na koncert, ale pořadatelé pojali naše vystoupení jako taneční zábavu. Takže po hodině a půl jsme se rozloučili, ale vyhnali nás zpátky na pódium. Dodnes nechápu, jak jsme mohli odehrát šest hodin. Několikrát jsme opakovali skladby, dokonce jsme hráli i věci, které jsme snad nikdy nezkoušeli 🙂
Co se týká zážitku z hraní jako takového, myslím, že se asi všichni shodneme na tom posledním, což bylo v Blansku na Morava Park festu. 

Jak jste přišli k hraní na Morava Park festu?
Víťa: Byl to jeden z našich velkých cílů a jsme moc rádi, že se nám to povedlo. Chtěli jsme se přihlásit již v loni, ale bohužel v tom termínu jsme zrovna nemohli. Letos jsem nechtěl nechat nic náhodě a jakmile se na Facebooku rozjela hlasovací soutěž, zburcoval jsem všechny známé a kamarády, aby nám pomohli, hlasovali a sdíleli dál.
Libor: Koncert na Morava Park festu byl jedinečný. Veliké pódium, profesionální ozvučení, spousta lidí… Na tohle budeme opravdu vzpomínat velice dlouho. Určitě to byl dosud náš největší hudební zážitek.

Je těžké prosadit se s vlastní tvorbou?
Libor: Docela ano. Tím, že hrajeme pouze vlastní skladby, nestává se nám, že by nás pořadatelé koncertů a festivalů sami oslovovali. Až na občasné výjimky si musíme koncerty poměrně těžce sehnat sami, případně je sami produkovat. Hráli jsme tak třikrát – čtyřikrát za rok. Letos jdeme nahoru, hraní přibývá a myslím si, že po Morava Park festu to bude ještě růžovější.
Víťa:Udělal jsem si seznam všech festivalů u nás a obeslal je s nabídkou a doufám, že se někdo ozve. Ale beru to trochu jako vklad do budoucna. Když už nic, tak o nás budou aspoň vědět.
Podle statistik návštěvnosti našeho facebookového profilu a webových stránek jdeme určitě nahoru a fanouškovská základna se jen za letošní rok hodně rozrostla. Trochu mě ale mrzí, že Blanenští o nás moc neví. Jsme kapela z Blanska, ale většinou hráváme mimo náš region. Je to škoda. Ale vše nasvědčuje tomu, že se situace brzy otočí.

V Blansku jste hráli teď v červnu a další koncert vás tady ve městě ještě čeká. Je to tak?
Libor: Ano. V neděli 29. července v 15 hodin zahrajeme v parku po bývalém hotelu Dukla na Letním Dukla festivalu. Je to festival, na kterém vystupují blanenské kapely a jsme moc rádi, že nás pořadatelé oslovili. Na první dva koncerty přišlo vždy skoro 300 posluchačů, takže se moc těšíme. Hrát v našem městě pro nás bude vždycky zážitkem.

Zmínili jste, že občas produkujete koncerty sami.
Víťa: Na podzim vždycky děláme vystoupení pro fandy v Blansku. Loni a předloni to bylo na Sýpce, letos zatím nevíme, ale vše se lidi včas dozví na našich stránkách. Máme dost fanoušků v Brně, takže i pro ně děláme vždy začátkem roku koncert v některém z menších brněnských sálů, například na Šelepce. Letos to bylo na Melodce, kde jsme zároveň křtili naše nové album.

Kolikáté v pořadí?
Libor: No vlastně teprve druhé!

Ale písniček přece máte hodně?!
Libor: To je pravda, písniček máme asi padesát. Ale u nás je to trochu jinak, než je zvykem u běžných skupin. Ty nazkouší písničky, nahrají je, vydají album a vyjedou s ním na turné, kde se uvidí, jak na nové skladby reagují fanoušci. My to máme naopak. Uděláme píseň a rovnou ji zařadíme mezi ostatní na koncertě. Podle toho, jak na ni lidi reagují, ji buď hrajeme dál nebo ji ještě případně upravíme či odsuneme.
Víťa: Takže se dá říct, že naše nová deska je vlastně takové Best Of 🙂

Kým se necháte hudebně inspirovat?
Víťa: Ze začátku to byla kapela Lucie, jak už jsem zmínil. K té jsme hodně vzhlíželi. Nejvíc mě baví ta naše různorodost. Zatímco já inklinuju spíš k popu a snažím se v našich písničkách tento směr do jisté míry prosadit, kluci poslouchají zase jinou muziku, ve které nachází svoji inspiraci. Vzniká tak leckdy zajímavá fúze.
Libor: Mně se líbí spousta hudby, ani moc nehledím na styl. Čechomor, Queen, Dan Bárta, ale občas i folk. Tohle všechno se do jisté míry odráží i v našich skladbách. Žánrově se pohybujeme na hranici popu a rocku. Poprock, řekl bych.

Přemýšleli jste nad rozšířením skupiny o další hudební nástroje?
Víťa: Já určitě ano. Líbila by se mi trumpeta nebo saxík.
Libor: Nebyly by špatné ani housle! Do některých skladeb by se hodily. Uvidíme časem, jestli se nám do cesty připlete vhodný muzikant, který by si s námi zahrál.

Čeho byste chtěli dosáhnout? Přihlásíte se zase do soutěže Otvírák Morava Park festu?
Víťa: Zatím o tom nepřemýšlíme. I kdybychom to udělali a vyhráli, myslím si, že porota by dala přednost jiné kapele. I mně se to zdá správné, už proto, že by měli dostat příležitost taky jiní. Ale zvážíme to.
Libor: Pro nás by bylo skvělé, kdyby nás pořadatelé zařadili mezi hlavní kapely 🙂
Bylo by určitě dobré, kdybychom se dostali na větší akce, kam chodí i jiní posluchači než naši fandové. Čím víc lidí nás uslyší, tím víc se dostaneme do širšího podvědomí.
Víťa: Momentálně pracujeme na zdokonalení webové prezentace, budeme dělat profi fotky, děláme naše první klipy. Opravdu se snažíme a cítíme, že letošek je pro nás nejúspěšnějším rokem v kariéře. Máme velkou chuť do práce.

Kapelu najdete na Facebooku a na stránkách
www.infernetbk.cz 

Martin Müller

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *