Úvodník: Kouření zakázáno!

„Jestli mi budou kouřit pod oknem na balkóně, tak…!“ rozhořčila se paní ve frontě u pokladny při debatě o zákazu kouření. Konec její výhružky si již nepamatuji, ani to není podstatné. Každopádně vyslovila obavy z toho, že lidé přestanou chodit do hospody a budou nadměrně kouřit třeba v okolí bytů. 

Prozatím do hospod chodit nepřestali, protože je teplé počasí a mohou posedět na venkovních terasách. K výraznému poklesu tržeb tedy zřejmě ještě nikde nedošlo, ale kdoví, co bude v chladných dnech.

S trochou nadsázky se dá říci, že někteří hospodští nyní marně čekají na rodiny s dětmi, které doposud nemohly kvůli dýmu v krčmách vysedávat. Židle uvnitř však zejí prázdnotou.

Nesouhlasné hlasy znějí napříč společností. Častou výtkou je fakt, že stát omezuje podnikatele, kteří jsou proti své vůli nuceni ve svém vlastním podniku – nikoliv na veřejném prostranství, jako je například úřad nebo autobusová zastávka – odpírat svým hostům jejich „potřebu“.

A to, že se kouří na terase, na níž byly zvyklé posedět právě rodiny s dětmi, které se zároveň mohou proběhnout po okolí, je podle tvůrců zákona v pořádku? Když zákaz, tak měl být pořádný. Se vším všudy. Zákaz kouření na veřejnosti a zákaz prodeje cigaret. Toto je pouze polovičaté opatření, které nic neřeší a navíc způsobuje nepříjemnosti podnikatelům.

V interiéru hospody, kde byla tato skupina lidí alespoň trochu izolována, se nyní kouřit nesmí, ale to, zda si někdo zapálí na autobusové zastávce, už nikdo nekontroluje a neřeší. Při čekání na příjezd parního vlaku minulou sobotu se na blanenském hlavním nádraží v jednom hloučku osob kouřilo tak, že jejich dým mohl téměř konkurovat blížící se lokomotivě.

Loni jsem navštívila koncert v boskovickém letním kině a dáma vedle mě bezostyšně kouřila jednu za druhou, i když v těsném okolí seděly děti. A když po Blansku potkávám maminky s dětmi v kočárku a doutnajícím nedopalkem v ruce, je mi smutno.

Myslím si, že nejdřív se mělo dohlédnout třeba na dodržování zákazu kouření na zastávkách, než tvořit další zákon. Kdo nechce kouř dýchat, má dost dalších možností, kam zajít posedět. Nekuřáckých restaurací je i v Blansku dostatek. Ale jestliže si vyberu pěkné místo na sezení v letním kině nebo na hudebním festivalu, a vedle mě si někdo zapálí, mám si snad stoupnout někam k plotu, kde je čistý vzduch?

Autobusové zastávky Městská policie Blansko kontroluje pouze namátkou a do restaurací zatím taky nevyrazila – pouze na dvojí upozornění, které se řešilo domluvou na místě.

Nevěřím tomu, že poslanci mají k tomuto opatření šlechetné důvody směřující k vymýcení kouření. Vždyť díky prodeji cigaret se do státní kasy sypou neuvěřitelné cifry peněz.

Možná někdo kouření díky zákonu omezí či snad dokonce přestane, což by bylo sice pěkné, ale zase je to na úkor někoho dalšího. Minimálně na úkor majitelů restaurací, kteří investovali peníze do stavebních úprav při rozdělování podniku na kuřáckou a nekuřáckou část. Provozovatelé pivnice na Zborovcích zase například před dvěma lety investovali stotisícové částky do nové vzduchotechniky, aby si hosté mohli uvnitř zapálit, a přitom se nedusili kouřem. Od začátku platnosti zákona vzduchotechniku nepustili.

Vznikají i další náklady, jako například pořízení popelníků před restaurace, někdo je nucen vybudovat nebo rozšířit venkovní terasu.

Takže komu zákon udělal radost? Kuřákům, hospodským a většině nekuřáků ne. V kombinaci s vyhláškou o nočním klidu nastanou pravděpodobně problémy ještě s tím, že minimálně do desíti hodin bude den co den hluk na zahrádkách a lidé kolem bydlící začnou šílet.

Kdo se tedy raduje? Lidé upozorňující na škodlivost kouření? Pak zakažte i alkohol. Kouření totiž nezpůsobuje dopravní nehody, při kterých umírají nevinní lidé.

Marie Hasoňová