„Věk znamená pouze číslo v občance,“ říká Marta Gronová, nová vedoucí samosprávy Městského klubu důchodců v Blansku. Tato činorodá, avšak velmi skromná žena plná elánu, do funkce nastoupila 1. ledna letošního roku.

Funkce vedoucí samosprávy Městského klubu důchodců vám byla nabídnuta? Ano, funkce mi byla nabídnuta, protože pan Bacík ji vykonával už od roku 1998.

Co taková funkce obnáší? Teprve se rozkoukávám, ale je to především organizace programu, příprava akcí, aby vše dobře proběhlo. Proto se dvakrát měsíčně schází desetičlenná samospráva a vždy připravujeme program na další měsíc.

Rozmýšlela jste se dlouho, zda nabídku vedoucí přijmete? Dostala jsem čas na rozmyšlenou a musím se přiznat, že jsem zvažovala, zda to nebude moc velké sousto. Jestli mi nestačí být jen animátorkou KLASu. Ono připravit dvakrát měsíčně dvouhodinový program zabere také spoustu času. Ale pak jsem to pojala jako výzvu a souhlasila. Jsem ráda mezi lidmi, potřebuji stále něco dělat, být užitečná, pomáhat. Za veškerými aktivitami a činností Městského klubu důchodců se skrývá nekonečně mnoho hodin volného času členů samosprávy, vedoucích kroužků, souborů, i jejich členů. Bez jejich obětavé práce a zapálení by program klubu nemohl být pochopitelně tak pestrý. Jsme také vděční za podporu představitelům města a odboru školství, kteří mají pro tuto činnost pochopení.

Co se tedy v Městském klubu důchodců všechno děje? Funguje tady kroužek dovedných rukou a kroužek patchworku. Kroužek vyšívání je v oblasti ručních prací nejdéle působící kroužek v historii klubu. Kroužek malování na hedvábí působí necelý rok. Cvičení žen při hudbě, což jsou cviky s prvky jógy, kalanetiky a strečinku – cvičenky se schází třikrát týdně. Cvičení pro zdraví s prvky jógy – členové se schází dvakrát týdně. Kroužek stolního tenisu, který letos oslaví desáté výročí svého trvání, navštěvují muži i ženy. Jednou za čtrnáct dní se v prostorách Městského klubu důchodců schází Klub aktivních seniorů. Každý pátek se v jídelně pořádají taneční odpoledne při živé hudbě. Hudební soubor Radost a literární a pěvecký soubor Lipka se scházejí každý týden. Všechny kroužky vedou lidé z řad seniorů. Z dalších akcí pořádáme různé přednášky, zájezdy do divadel a na koncerty a zájezdy toulek po naší vlasti. Poznávací autokarové zájezdy se staly již tradicí a jejich cílem bylo a je umožnit členům MKD poznání historie, přírodních krás, památek a zajímavosti naší vlasti. V klubu sídlí také knihovna, kde si každé úterý mohou členové vypůjčit knihy. Nejméně jednou ročně všechny kroužky uspořádají výstavu, kde předvedou svoje výrobky.

Vedete sama nějaký kroužek? Jsem animátorkou KLASu – Klubu aktivních seniorů. V Blansku působí dva KLASy, jeden je na Starém Blansku a druhý jsme založili před třemi lety při Městském klubu důchodců. KLAS má svoje pravidla, takže jej nemůže vést kdokoliv, ale je k tomu potřeba proškolení. A právě toto proškolení jsem mohla absolvovat díky pochopení Městského úřadu Blansko. Začínaly jsme se čtyřmi členkami a teď se nás schází dvacet žen.

Jak vypadá setkání KLASu? Dvouhodinové setkání má určitou předepsanou skladbu, kterou dodržujeme. Nechybí rozcvička paměti, cvičení na motoriku, psychické uvolnění, tanec vsedě. Vždycky probíráme nějaké hlavní nosné téma – letos si připomínáme osobnosti našeho národa. Mám pocit, že noviny a časopisy už čtu s tím, že tohle by se mohlo hodit, to bychom si mohly přečíst společně.

Tanec vsedě? Co to znamená? Tanec vsedě je skupinový tanec určený převážně pro seniory. Jedná se o netradiční formu tance pro ty, kteří by si rádi zatančili, ale na klasické provedení už si kvůli určitým pohybovým omezením netroufnou. A díky tanci vsedě na židli mohou tanečníci (v případě našeho KLASu tanečnice) znovu společně objevovat radost z tance, který povzbudí tělo, a z hudby, která potěší ducha. Na semináři jsme obdrželi CD s hudbou a popis jednotlivých tanců. Mezi nejoblíbenější u nás patří rytmický španělský tanec a Doudlebská polka.

Kdo chodí do KLASu? Původní profesní zaměření, co mají seniorky, je různé. Od bývalé kuchařky až po paní profesorku, psycholožku nebo úřednici. Jsme tam spolu hrozně rády.

Vy jste měla jaké zaměstnání? Jsem celoživotní matrikářka. Převážnou část profesního života jsem strávila tady v Blansku na městském úřadě, potom jsem přešla na okresní úřad do vyšší funkce, kde jsem dělala okresní matrikářku. A když skončily okresy v roce 2002, tak jsem zůstala na městském úřadě jako vedoucí oddělení správních činností, kam patřila matrika, občanské průkazy, evidence obyvatel, cestovní doklady. Odtud jsem odcházela do důchodu, i když také jsem neodešla hned, jakmile mi vznikl nárok na důchod. Celý život jsem byla zvyklá mezi lidmi, takže když jsem zůstala doma, dost mi to chybělo, tak si pořád něco vymýšlím (úsměv). Napřed ten KLAS a teď když mě oslovili, jestli bych pana Bacíka nevystřídala, kývla jsem na to.

Je něco, co byste v klubu ráda změnila? Rádi bychom přivítali více mladších seniorů. Je škoda, že o tyto aktivity neprojevují zájem. Bylo by také dobré, kdyby vznikly aktivity nové. Stávajícím členům Městského klubu přibývají léta a s nimi bohužel i zdravotní problémy a docházení do klubu je potom pro ně stále obtížnější. Myslím si ale, že i v Blansku je mnoho seniorů, kteří se i při péči o vnoučata věnují svým zálibám a koníčkům. Sportují, cestují, fotografují, malují, nebo jsou to zapálení sběratelé. A možná by se o svoje zážitky rádi podělili s ostatními. Nebo by si třeba jen občas rádi zahráli nějaké společenské hry a u toho si popovídali, ale posezení v restauraci nebo kavárně je neláká. Uvítáme proto každého nově příchozího a také další náměty k obohacení činnosti klubu a vznik nových kroužků. Vždyť jednou z výhod seniorského věku je to, že se můžeme věnovat svým zálibám a koníčkům, na které jsme dříve neměli čas. Chodili jsme do práce, starali se o rodinu, vychovávali děti. Pro literárně-pěvecký soubor Lipka v současné době hledáme sbormistra, který by dělal zároveň klavíristu. Soubor nyní funguje tím způsobem, že nenacvičuje nové programy, protože bývalý vedoucí vzhledem ke svému zdravotnímu stavu už tu funkci nevykonává, ale scházejí se stále jednou týdně, aby si procvičili písničky, ale chybí ten styčný důstojník. Byla by škoda, kdyby soubor zanikl, to by nám bylo všem moc líto.

Čím myslíte, že to je, že se nehlásí mladší senioři? Mám pocit, že dnešní doba je taková, že se všichni lidé víc uzavírají do sebe. Někteří mladší senioři jsou dnes na tom možná i tak, že se kromě pomáhání s vnoučaty ještě musejí starat o svoje nemocné rodiče, takže úplně svobodný ten senior, aby se mohl věnovat sám sobě, v dnešní době není. Také mě napadlo, jestli třeba lidem nevadí ten samotný název „klub důchodců“, v okolí se všechno přejmenovává na „seniory“.

V čem spatřujete rozdíl mezi dobami minulými a současností? Babičky mohly dřív více pomáhat, dnes jsou babičky hrozně mladé – chodí ještě do práce. Dnes bych řekla, že funkci babiček zastávají spíše prababičky. Myslím si, že dnes to mají mladé rodiny s dětmi horší než dřív především proto, že řada z nich nekončí v zaměstnání, jak jsme končívali my, třeba ve tři nebo o půl čtvrté, ale až v šest nebo v sedm hodin večer. Takže znám rodiny s malými dětmi, kteří třeba tatínka přes týden téměř nevidí. Tak v tom si myslím, že to dnes mají horší. I když já jsem taky dvakrát týdně byla v úředních hodinách v práci do šesti. Rodiče jsou víc zaměstnaní. A také děti mají víc kroužků, než jsme mívali my, takže i ta funkce prarodiče často spočívá hlavně v tom, že dělá tak trošku taxikáře a dopravuje děti do kroužků a z kroužků…

A aby děti mohly chodit do kroužků, tak rodiče na to musejí vydělat, a být déle v práci… Ano, a máte věčný koloběh.