Kateřina Kloudová, která pochází z Blanska, je majitelkou vzdělávací firmy a předsedkyně neziskové organizace. Hlavní náplní její práce je tvorba a realizace výchovných programů a přednášek do škol.

Kde se zrodil nápad dělat výchovné programy se zaměřením na etiketu? Pracovala jsem v poradně, odkud jsem se dostala do škol a na setkání mládeže. V rámci celorepublikové akce Image do škol jsem vytvořila kroužek pro dívky, kdy jsem si vyškolila asi třicet lektorů po celé republice, kteří potom učili dívky, jak se mají jednak o sebe starat, a jednak jak mají vystupovat a chovat se, takže celkově ta image je o vystupování, sebepřijetí a péči o sebe. Bylo to v rámci mimoškolní činnosti a kroužků. Dostala jsem se také do televize a do rádia. Měla jsem svou rubriku v rádiu Student 107FM, kde jsem odpovídala na dotazy posluchačů. Pořad se předtáčel dopředu, takže se třeba stalo, že jsem při návštěvě koupaliště slyšela sama sebe z puštěného rozhlasu. Díky těm všem zkušenostem jsem se naučila mluvit na dav a zjistila jsem, že chování je velkým problémem a začala jsem se zajímat o etiketu. Navíc jsem z učitelské rodiny, takže vím, jak to funguje ve školách. Začala jsem zkoušet, jestli by byl zájem o výchovné programy.

A byl zájem? Byla velice pozitivní reakce a v dnešní době je navštíveno cca 300 škol. Programy se vylepšují, doplňují. Již dvanáct let tedy realizuji výchovné programy do škol na téma vystupování, prezentace, vztahy, etiketa. Je to od prvního stupně základních škol po střední školy, programy jsou přizpůsobené věku a stále se obměňují. Během jednoho dne se po skupinkách vystřídá asi stovka žáků, ve větších městech to může být ale až čtyři sta dětí.

Jak vypadá výchovný program? Je to praktická záležitost, žáci vše předvádí a vede je lektor. Trénujeme např. správné vcházení do místnosti, ale i zdravení, představování… Hledáme čestné místo pro paní učitelku. Vím sama, že kdybych seděla na druhé straně, tak bych to jinak nepřijala. Snažím se jim tedy přiblížit. S těmi rebely se nejlíp pracuje, úkoly předvedou vtipně a lépe než ti, co tam sedí zařezaní. Na základě této myšlenky vznikla i rubrika na facebooku s názvem Etiketa s rockerem, která je určena i pro veřejnost.

Kdo určuje, co je správné a co ne? Kde se berou pravidla společenského chování? Jako většina oborů, i etiketa je vývojová záležitost, protože to, co platilo za první republiky, neplatí teď. Plno autorů má jiné názory. Ty základní věci, kdo koho první zdraví, na tom se asi shodneme všichni, ale další postranní věci, jak třeba držet příbor, skleničku s vínem, na to existuje víc pravidel.

Proč je tedy důležité vyučovat etiketu? Etiketa souvisí i s morálkou. Etika a morálka je součástí etikety. Ale lidi mají často svědomí otupělé a mnohokrát nejsou schopni rozeznat, co je ještě dobré a co zlé. Etiketa jsou přesná pravidla chování. Ale i ta etiketa je ovlivněna vývojem doby. V dřívější době například bylo zakázáno zastavovat se na ulici a bavit se tam s lidmi, bylo to neslušné. Takže to, co platí teď, za pár let nemusí být neslušné. Je to tím, jak se povoluje morálka.

Co plánujete dál? Chtěla bych do škol přinést i další pomůcky nebo věci zadarmo, vzniká nezisková organizace, která by to měla podpořit. V současné době sháním peníze od sponzorů. Pomůcky do škol jsou pro rodinu velká finanční zátěž, zvláště pro samoživitelky. Činnost neziskovky spočívá v zajišťování financí pro realizaci výchovných programů a pomůcek na podporu dobrého chování. Máme povolenou i veřejnou sbírku a na webových stránkách bude tlačítko „Darujeme“, kde budou moci přispívat i jednotlivci.

Co doporučujete mladým, aby se stali úspěšnými? Jakýkoliv sen se dá zhmotnit. Řekla jsem si, že žijeme jen jednou. Žiji si v podstatě svůj sen. Nejdříve si musíte ujasnit, co vlastně chcete. A když si to ujasníte, musíte si za tím jít, a ne se vzdát při první překážce. Z každého pádu se vždycky něco narodilo a postavilo mě to znovu na nohy. Všechno si musím vydřít, vydobýt. Jinak by to pro mě nemělo význam. Ta překážka je stejně jen zkouška, jestli to opravdu chcete a jestli za tím půjdete. I v situaci, která vypadá neřešitelně, vždycky se řešení najde. Ale musíte to řešení hledat. Když je nehledáte, tak padnete.