Makám, až se kouří

Je chvíli před volbami a na většině míst našeho města, kraje, ba i republiky se staví jako o medaile, snad aby si volící občan uvědomil, jak město, kraj, či celá republika vzkvétá pod moudrým vedením právě končící reprezentace. Načasování jistě není náhodné, jinak by nebylo tolik do očí bijící.

Samozřejmě, že je třeba opravit tu chodník, tu kousek silnice, támhle upravit park. Jen mi je záhadou, proč to jaksi nejde tak nějak průběžně… No ale spiklenecké teorie nechám „povolanějším“, namísto toho se podělím o svůj zážitek…

To, že se chystá oprava chodníku jsem poznal díky tomu, že se na několika místech objevila na paletách vkusně složená dlažba, na kterou budu brzy, spolu se svými spoluobčany, klást své příští kroky. Téměř na minutu přesně v 7:00 pak jednoho dne začíná práce. Jak jdu kolem, kouří se od brusky, která krájí asfalt i z výfuku minibagříku, který dělá cestu pro novou stezku. Několik prašných dnů se dá výměnou za nový komfort pro pěší snadno vydržet, myslím si, jak tak míjím pilně pracující.

Téměř na minutu přesně v 7:50 a kouř neustává. Je jen trochu jiný, neboť bruska je pohozena opodál a i bagřík odpočívá, stejně jako obsluha těchto zařízení, i jiných, méně na obsluhu složitých (například lopata). Pracujícím hoří v rukách malé bílé trubičky.

Postupem času se z toho stává takový kolorit. Spousta přestávek, absence pracovníků na svých místech. Samozřejmě, že je mi jasné, že si potřebují odpočinout, ale doposud jsem nic neslyšel o pracovním osmihodinovém fondu, ze kterého snad polovina času je vyhrazena na odpočinek. Ostatně, i kvalita práce se mi zrovna na této konkrétní stavbě nezdála nějak impozantní. Až po telefonickém dotazu na MÚ se práce zázračně rozběhla rychleji a radostněji.

Takže teď máme ty volby, všude kolem spousta slibů o tom, co se postaví, zvelebí, či zbourá, kdo dostane jakou podporu a dotaci, že bude líp, atd.

Nebudu tentokrát rozebírat volební sliby jednotlivých uskupení už jen z toho důvodu, že bych to považoval (kvůli střetu zájmů) za nekorektní, jelikož na jedné z kandidátek figuruji taky.

Jen bych si přál, aby kdokoli už na radnici bude, nezapomněl na své sliby, myslel více na město a na jeho občany, než na osobní prospěch, hospodařil řádně tak, jako by spravoval své vlastní peníze a nenechal se ovlivnit lobbystickými skupinami, které působí v komunální politice úplně stejně, jako v politice celostátní, pokud ne dokonce víc. O slibovaném dění na radnici napíšu někdy příště, až bude po volbách, protože si dokážu tak trochu představit, co bude hned po nich následovat.

Chtěl bych, aby se v Blansku žilo dobře, nebylo to „mrtvé město“, jak to pohříchu často vypadá. Snad toho nechci příliš.

Pěkný den.

Freddie (freddiemail@email.cz)