V dubnu bývá výskyt hub aprílový stejně jako počasí, a to platí i pro letošní rok. Doznívající růst smržů byl větší v Čechách, kde přece jen pršelo o něco více. A tak výlety do lesa jsou pořád spíše zdravotní vycházky než houbaření. Co roste: Kromě smržů jsou to kačenky, z nichž nejznámější je kačenka česká. Smrže svým tvarem trochu připomíná, ale má menší klobouk na úkor třeně. Najdeme ji v listnatém lese, na jeho okrajích, v travnatých remízách a sadech. Je to vynikající jedlá houba chuťově podobná smržům, ale u části konzumentů přesto může vyvolat žaludeční potíže. Někteří lidé prostě některé houby jíst nemohou, i když jsou jedlé. Většinou o tomto faktu vědí a jsou s ním smíření. Lékařská věda je na tento jev dodnes krátká. V končícím dubnu už by se mohla objevit čirůvka májovka, obzvlášťě při letoštím rychlejším jaru. Ta nás zavede především do ovocných sadů nebo lesů, kde se ujaly přenesené, často plané švestky či jabloně. Období jejího výskytu trvá někdy až do poloviny června. Pronikavá moučná vůně může někoho zaskočit, jedná se však o vynikající jedlou houbu a místa výskytu si často houbaři předávají z generace na generaci. Její růst nezastavilo ani rozšiřování městských aglomerací. Touto dobou jsou v lesích hodně viditelné i různé nelupenaté chorošovité houby, které přes zimu přibývaly na objemu a s jarem i na kráse. U nás jich roste několik stovek druhů, vyskytují se ve větším množství hlavně ve starších lesích a většinou si vybírají dřeviny padlé nebo trouchnivějící. Praktické využití jich má jen málo, občas je ulamují chataři či chalupáři a vyrábějí z nich podivné výzdoby svých víkendových příbytků, místo co by je nechali růst v jejich přirozeném prostředí. K nejznámějším a nejviditelnějším patří lesklokorka ploská, troudnatec kopytový, choroš šupinatý, sírovec žlutooranžový. Houba měsíce: Čirůvka májovka Je to někdy drobná, jindy masitá lupenatá houba, jejíž klobouk dorůstá 40 – 100 mm, má bílé až nažloutlé zbarvení. Třeň bývá 30 – 70 mm vysoký, široký okolo 10 mm. Plodnice rostou většinou ve skupinách v travnatých porostech. Moučná vůně se tepelnou úpravou zvýrazňuje. Májovky se obvykle nedají zaměnit za jiné houby díky svému brzkému výskytu. Ostatní lupenaté houby se objevují ve větší míře až s počátkem léta. Zajímavost: Některé choroše mají i své využití. Z troudnatce kopytového se v některých regionech vyrábějí lidovým způsobem klobouky a kabelky, které vynikají svou lehkostí a semišovým povrchem. Hlinák červenající zase produkuje barvivo významné pro přírodní barvení látek. Zajímavou vlastnost má sírovec žlutooranžový, který je v mládí jedlý, ale jeho kombinace s alkoholem vyvolává nevolnost. Tip na výlet: Pokud se budete chtít podívat po májovkách, nemusíte jít až do hloubi lesů obklopujících Blansko. Stačí se jen podívat na jejich okraje v sousedství chatových kolonií – a ty jsou na hranicích celého města nebo je město už obklopilo. Také za chorošovitými houbami nemusíte chodit daleko, lesy Moravského krasu mají spoustu míst, která kvůli své nedostupnosti připomínají pralesní porosty. Málo známá a opomíjená turistická trasa z Blanska na Skalní mlýn vede od nádraží po zelené značce, na kterou se dá připojit na Písečné či až výše na Žižlavici. Cesta mine zahrádkářské kolonie, v horní části jde krajem lesa a městskou částí Těchov. Zde se postupně zlomí vpravo do příkré strže, kde se na necelém kilometru dostanete o dvě stě metrů níž až k hladině Punkvy. Tento úsek je v deštivém období nebezpečný. Skalnatý svah s tlejícími kmeny porostlými choroši působí tajuplně až strašidelně, však zde také začíná kraj jeskyněk, vodníků, loupežníků, macechy a dalších postav z našich regionálních pověstí. Jste na Skalním mlýně a i když třeba houby nenajdete, určitě vám je v nějaké podobě nabídnou v místní restauraci. Cesta zpátky je možná buď občasným autobusem nebo pěšky po silnici údolím Punkvy. -šn-