Na kávě s Lenkou Šebelovou

Budovu, v níž sídlí Azylový dům pro matky s dětmi v Blansku spadající pod oblastní charitu, čeká v následujících dvou letech rozsáhlá rekonstrukce. O rekonstrukci i o samotné službě jsem si povídala s její vedoucí Lenkou Šebelovou. 

V azylovém domě se chystají jisté změny. Můžete přiblížit, o co jde? 

Ano, budova, v níž sídlí azylový dům na ulici Sladkovského v Blansku, se bude kompletně rekonstruovat. Proto dojde od 1. ledna 2022 k přesunu této služby do Boskovic, kde se sloučí blanenský i boskovický azylový dům. Po dobu rekonstrukce, která se už asi dvakrát odkládala kvůli covidu, tedy budeme fungovat v Boskovicích. Hotovo by mělo být do konce roku 2023. Byli jsme městem Blanskem, které je vlastníkem budovy, přizvaní k projektu rekonstrukce budovy, za což jsme velmi vděční. Mohli jsme si říct, co kde potřebujeme. 

Ze dvou azylových domů tedy bude jeden. Jak to bude s kapacitou? 

V současné době je kapacita v Blansku 24 míst, v Boskovicích 27. Od ledna bude v Boskovicích 35. Až se zrekonstruuje budova v Blansku, bude v ní 48 lůžek a boskovický dům zanikne. 

Poměrně zásadní novinkou bude od ledna rozšíření cílové skupiny o samostatné ženy. Doposud jsme mohli přijmout pouze ženy s dětmi nebo těhotné ženy. Od nového roku se budou moci ubytovat i samotné ženy, které nejsou těhotné. 

Máte zjištěno, že této služby je zapotřebí? 

Vycházíme ze zkušeností, že se na nás ohledně toho obrací OSPOD. Ten ví o ženách, jež třeba usilují o to, aby se jim vrátily děti například z pěstounské péče. Sociální pracovníci potřebují zjistit, zda jsou ty ženy schopny se o svoje děti starat. V takovém případě je ideální je ubytovat. Momentálně na tuto problematiku služby nedokáží reagovat. 

Jak se to dělá teď? 

Žena si musí zajistit nějaké ubytování, kam za ní dochází terénní služba, případně se snaží bydlet u svých příbuzných, což ovšem často bývá problém. Když ji budeme mít „pod dohledem“, můžeme s ní pracovat a pomoci ji k tomu, aby svoje děti získala do péče a byla schopná se o ně postarat. 

Co se ještě změní po rekonstrukci budovy? 

Ve zrekonstruované budově v Blansku se pak služba rozšíří ještě o jednu cílovou skupinu, a to o celé rodiny s dětmi. Budeme moci ubytovat i tatínky. Dnes pokud rodina třeba přijde o bydlení, musí se rozdělit. Maminka s dětmi může jít do azylového domu a otec může využít například noclehárnu nebo si najít nějakou jinou ubytovnu. V budoucnu tedy budou moci zůstat rodiny pohromadě a bude možné s nimi pracovat. 

Koho se tato problematika týká? 

V převážné míře jde o rodiny, které přišly o bydlení většinou z finančních důvodů. Máme obavy, že těchto případů naroste vzhledem k současné krizi na trhu s energiemi. 

Dále obecně v azylovém domě jde o matky, které zkrátka nemají rodičovské kompetence ve všech oblastech rozvinuté natolik, aby se mohly samy starat o děti, takže potřebují podporu, ať už v oblasti financí, stravování apod. 

Jejich nepříznivá situace je vždy spojena se ztrátou bydlení. V rámci sociálního šetření se zjišťuje, jestli nemají možnost jít někam jinam. Pokud ano, vždy se upřednostní jiné zdroje bydlení než sociální služba. Ve chvíli, kdy je přijmeme k nám, mají poskytnuto ubytování, prostor pro přípravu stravy, aby byly zajištěny základní potřeby pro děti. Jednou z činností je pomoc s vyřizováním osobních záležitostí. Spolupracujeme s dalšími charitními službami, takže máme možnost s nimi řešit například dluhovou problematiku, poskytnout jim psychologickou pomoc. Největší část práce je o tom, že se snažíme, aby matky byly schopny rozvinout své rodičovské kompetence.

Cílem naší služby tedy je, aby od nás odešla žena, která je schopna postarat se o sebe a o děti tak, aby k tomu nepotřebovala sociálního pracovníka. 

S čím konkrétně mají ženy problém? 

I když to může vypadat banálně, někdy je to o tom, že matky nejsou schopny uspořádat denní režim tak, aby děti vstaly včas do školy, aby byly adekvátně nachystané, oblečené, aby měly svačinu. Samy přichází z takových podmínek, kde jim nikdo tyto základy nedal. 

Proč jim je nikdo nedal? Přicházejí z dětských domovů? 

To se často nestává, zpravidla to nebývají ženy, které prošly dětským domovem nebo ústavní péčí. Ale často pochází z rodin, kde jim ty kompetence nikdo nedal, protože je taky neměl. Často jsou to dívky, které odešly v šestnácti z domova a musely se o sebe nějakým způsobem postarat samy. Nebo vyrůstaly v rodině, kde rodiče byli alkoholici (dnes už se přesouváme od alkoholu k drogovým závislostem). Ony ty základy nemají, protože je neviděly v původní rodině. 

Celý rozhovor v tištěném vydání č. 21/21.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..