Přichází Vánoce. Není to jen obyčejný svátek, protože pro mne znamenají mnoho. Zase, jako každý rok, budu tiše přát k narozeninám tomu, díky němuž jsou vánoce v mém kalendáři. Nebudu se „hnát za pohodou“, protože klid a pohoda přijde tam, kde o ni upřímně poprosíme. Vždycky mám pocit, že nemohu dost poděkovat za to, co mne životem provází. Aniž bych sázel, trefil jsem ve svém životě obrovský jackpot, ze kterého budu žít po zbytek svých dní a o který jsem se nezasloužil. Ten jackpot představuje rodina, které mám tu čest být součástí a která při sobě drží, především ve chvílích, kdy je to nejvíce třeba. Ten jackpot představuje to, co jsem se od okolí mohl za ta léta snad naučit. Ten jackpot představuje to, že i když se ocitnu na dně, je to pro mě příležitost, jak se odrazit zpět nahoru. Ten jackpot obsahuje i to, že když se podívám na sklenici, ze které někdo upil dobrého vína, tak na jazyku a ve svém srdci cítím jeho lahodnou chuť a vím, že pokud je ve sklenici místo, pak právě tolik toho vzácného nektaru do ní mohu ještě dolít. Tím vínem je můj život a tou chutí je každodenní pouť a můj obdiv k zázraku života. Svému vlastnímu i těch kolem mne. Takže i když to kolikrát tak nevypadá (i díky mému psaní), jsem vděčný za každý den, který prožívám. Za úsměvy, co se objeví na mé tváři i za slzy, které mne mohou tím dnem provázet. Moje pouť životem vede přes vysoké hory, na jejichž vrcholech se cítím šťastný a plný energie. Stejně tak mne provází hlubokými a temnými údolími, kde ten pocit je snad opačný. Ale každá cesta má svůj důvod, svůj počátek a svůj cíl. A já se na ní učím každý den našlapovat tak, abych dokázal vnímat okolí a při svých zastaveních dokázal zužitkovat to, co jsem se po cestě naučil. A až dojdu do cíle, abych věděl, že jsem nešel stranou, ale dokázal své poutě využít. Nejsem bez chyby a ani být nemohu. Vím to stejně dobře, jako to ví moje okolí. Každý sejdeme někdy z cesty, někdo o malý kousek a někdo o kilometry. Důležité je jen to, abychom si to dokázali uvědomit a vrátili se zpět tam, kudy procházet máme. K tomu patří prosba o odpuštění. Odpusťte mi tedy, pokud jsem některému z vás, mých bližních, ublížil. Dovolte mi, abych vánoční sloupek zakončil malou motlitbou, která se mi „narodila“ v hlavě, není to tak dávno: Nemohu než děkovat za každý jeden den, co mi jest „úředně, shora“ přidělen… Chci děkovat za každou lidskou duši, co pomáhá druhým, aniž sama to snad tuší… Děkovat za Slunce i hvězdy, co provází mne domů… Děkovat za lásku i za to, že děkovat mám komu… Krásné a požehnané vánoční dny vám všem! Freddie (freddiemail@email.cz)