Vlastenectví je veliký pojem a každý z nás si pod tímto názvem představí něco jiného. Jeden vidí vztyčený prapor, druhému zase v uších zní státní hymna, jiní zase myslí na Karlův most nebo Pražský hrad. Ať tak či onak, vlastenectvím se rozumí úcta a oddanost k vlastní zemi a jejím symbolům a vlastenec je ten, který usiluje o blaho své země a všemožnými prostředky podporuje její rozvoj. Cítíte se jako vlastenci nebo je Česko zemí, na kterou hrdí příliš nejste? Kdykoli se svým synem projíždím mírně pahorkatou krajinou naší České republiky, často ode mne slýchá: „Synku, podívej se na tu nádheru. Pamatuj si, že takhle krásně není nikde na světě, jen u nás…“ Slyšel tuto větu tolikrát, že při každém jejím opakování už zvedá oči v sloup a myslí si svoje. S vědomím a pochopením našeho generačního rozdílu jej při tom nechávám, ale v duchu si přeju, aby byl hrdý na místo, kde se narodil, a v němž žije. Na zemi, kde je doma, kde voda hučí, bory šumí a pečený bůček se zelím voní… Vím, že spousta z vás to takhle jednoduše nevidí. Česko jistě není jen o krásné krajině a tradicích, ale také o osobnostech a o lidech, kteří jej tvoří a reprezentují. A tady se může najít jeden z důvodů, proč se jako vlastenec necítit. Co třeba náš prezident? Zatímco například v USA občané plně respektují demokratickou volbu a svému nejvyššímu politickému představiteli jsou plně oddáni, u nás to tak jednoduché není. Hlavu státu jsme si u nás v Česku poprvé volili sami, Miloš Zeman je ve své funkci necelý rok, ale na to, co předvádí, není hrdý snad nikdo v naší zemi. Ať už jsou to extempore s lehkými virózami u korunovačních klenotů nebo urážky všech možných politických i nepolitických subjektů, jeho způsob jednání a vystupování je více než nedůstojný a naši republiku silně urážející. Poslední výstřelek Miloše Zemana bezprostředně po volbách jen dodává mým předchozím větám na vážnosti, nemluvě o jeho přirovnáních, bonmotech a invektivách, které při nich používá. Jak chcete vychovat dítě, jež může zcela veřejně z úst nejváženější osoby v zemi slyšet slova, jako jsou „ha*zl“ nebo „pr*el“? Naštěstí se však najdou i osobnosti, na které můžeme být právem hrdí. Ať to byli slavní spisovatelé, vynálezci, vědci nebo hudební skladatelé, dokázali něco, díky čemu se naše malá zemička nestane nikdy jen malinkou tečkou na mapě světa. A vy, kteří jste ještě stále skeptičtí, zkuste si v duchu vzpomenout například na rok 1998, kdy naši hokejisté bojovali v Naganu o zlaté medaile, a vy jste jako správní Češi skákali „HOP, HOP, HOP“ a z úst se vám drala slova naší státní hymny, až uši zaléhaly. I tohle je vlastenectví a já bych si moc přál, abyste si všichni našli na Česku něco, za co na něj budete hrdí a budete o tom s chutí vyprávět svým dětem nebo třeba návštěvě ze zahraničí. Vždyť vlastencem nemusíte být jen jednou za pár let při hokejovém turnaji! Mám rád svoji zemi a nestydím se za to. Zardívám se občas pouze nad činy jejich představitelů, kteří jí dělají po celém světě ostudu. Takový člověk je pro mne zrádce a já mu to už nikdy nezapomenu. Země česká, domov můj…