O paterčatech

Nedávno naši republiku zasáhla zpráva o narození zdravých paterčat, která byla počata přirozenou cestou. Je to věc nevídaná, na celém světě se přirozenou cestou narodilo pět dětí pouze ve 134 případech, a tak má naše země opět nějakou tu raritu. Jenomže. Děti se narodily romské rodině a internetové diskuse zaplnila vlna nenávisti, která se místy zdála až nepochopitelná. Jsme skutečně národ rasistů? Narození paterčat je skutečně kuriozitou a většina z nás si asi jen těžko uvědomí, co to znamená vychovávat pět dětí (vlastně šest, jelikož mladí manželé už jedno dítě před paterčaty měli). Stát jim společně s obcí Milonice, ve které rodinka bydlí, vyšli vstříc a podpořili je nejen větším bytem, ale také dvěma sociálními pracovnicemi – chůvami. Další dary přichází od našich občanů i firem – jedna z nich dokonce darovala rodině dva kočárky v hodnotě 80 tisíc, což některé „bílé“ matky nemohly překousnout a majitelku firmy na facebooku urážely a dožadovaly se také výhod, i když pochopitelně žádná paterčata neporodily. Úsměvné je, že kdyby se paterčata narodila rodině neromské, všichni by jen gratulovali a rodině by fandili. Přijde mi to velice nefér, jelikož otec rodiny podle všeho pracuje, vydělává peníze a jako rodina jsou alespoň podle dostupných informací civilizovaní a spořádaní. Ruku na srdce – kdo z vás by byl schopen uživit šest dětí, z toho pět novorozeňat, bez pomoci? Závidíte jim, že budou od státu – z našich daní dostávat sociální dávky? Ty by přece dostávala i rodina, která romská není. Jenže jednou jsou to cikáni a s touto nálepkou je velice těžké dokazovat svému okolí, že chtějí žít jako ostatní. Faktem je, že romská komunita si za svoji neoblíbenost může tak trochu sama. Když si pročítám zprávy a některé ověřené demografické výzkumy, jdou na mne mdloby. Naprostá většina Romů je totiž bez práce, mají sotva základní vzdělání, žijí ve špíně na pár metrech čtverečních, dělají nepořádek a kradou. My v Blansku nevíme, co je to žít s Romy – u nás ve městě jich je jen pár. Na severu Moravy a Čech je však situace úplně jiná a já se nedivím, že obyvatelé těchto obcí jsou na své romské spoluobčany naštvaní, vyrážejí do ulic a bouří se. Věznice a dětské domovy jsou také z velké části zaplněny Romy, což pro rozhodně není nejlepší vizitka. Žádná jiná rasová menšina se u nás nemůže „pochlubit“ takovým vysokým procentem kriminálních živlů, jako jsou právě Romové. Vždyť například Mongolců u nás v Blansku žije také spousta; jejich děti chodí s našimi do školy, hrají si s nimi a vyjma pár opilců, kteří občas ruší noční klid, jsou klidní a žijí po našem boku zcela normálním životem. Velmi mne mrzí, že český občan měří všechny Romy stejným metrem a neuvědomují si, že jsou mezi nimi jedinci, kteří chtějí žít slušně, živit rodinu a vypadnout z nelichotivého průměru své menšiny. A to, že je naši spoluobčané veřejně rasisticky haní, závidí jim a vyhrožují, považuji za ubohost. Na druhou stranu – pokud Romové nepůjdou do sebe a většina z nich se bude chovat tak jako doposud, nemůžou se všeobecné naštvanosti ze strany českých občanů vůči jejich menšině divit.