Také na vás oné magické noci z 31. prosince na 1. ledna každoročně doléhá pocit, kdy se cítíte silní a odhodlaní? Pocit, že začínáte tak trochu znovu, že každý z nás má novou šanci? Jak je již zvykem, spousta z nás si na Silvestra dává předsevzetí, chce být v dalším roce (a pak už napořád?!) lepším člověkem, zbavit se zlozvyků, případně udělat něco, k čemu se chystal už dávno. Zdá se vám to jako klišé? Já říkám – proč ne? Dejme si předsevzetí, které stojí za to.

Někomu se možná zdá zbytečné dávat si závazky zrovna k prvnímu lednovému dni. Mnoho dietologů například radí, že s dietou je nejlepší začít na jaře, ale zároveň nevyvrací možnost s ní vyrukovat už v lednu. Možná mají skeptikové pravdu, ale někdy se začít musí, tak proč ne zrovna na Nový rok? Podle mě jsou k životním změnám pro mnohé z nás ideální podmínky, které zapříčiňuje zejména fakt, že jsme po Vánocích dobře naladění, ke konci roku rekapitulujeme a vzpomínáme na vše dobré i zlé, co se stalo v uplynulých dvaapadesáti týdnech a rozjímáme nad tím, jak žít ještě lepší životy, než jsme žili doposud.

Já si předsevzetí běžně nedávám, jelikož s tím mám špatné zkušenosti. Několik posledních let jsem začínal prvního ledna s dietou, ale pokazil jsem ji hned v poledne, kdy jsem si u babičky tradičně dopřál pořádný vepřový řízek s bramborovým salátem a zalil jej pivem se slovy, že „Dneska se to ještě nepočítá…“ S klidem jsem svůj závazek odložil na druhého, potom na třetího ledna, následně na únor, pak na červen a nakonec až na další rok. Takhle to bylo skutečně několikrát. Nemám zkrátka pevnou vůli a chuť na smažený plátek masa byla vždy silnější než odhodlání začít s dietou.

Přesto jsem si loni po Silvestru jeden závazek dal, a to zcela odlišný od změny stravovacích návyků (jak vidíte, s dietou se potýkám marně již několik let, takže by to stejně bylo zbytečné). Vám, kteří čtete Monitor pravidelně, jistě neunikl článek o zubní lékařce MUDr. Beranové, který jsem psal někdy na jaře, a ke které jsem v té době také začal chodit. Odjakživa jsem se hrozně bál zubařů a můj strach vyústil až do stádia, kdy jsem přestal chodit i na preventivní prohlídky a svůj chrup jsem tak nechal ležet ladem pěknou řádku let. Můj závazek tedy byl, jak již správně tušíte, dát si do pořádku zuby. A víte co? Povedlo se. Nebylo to snadné, a to zejména časově, ale světe div se – poslední opravu, kterou jsem na svých zubech potřeboval, mi paní doktorka provedla 17. prosince. Ústní dutinu mám v pořádku, zubařů už se nebojím a slibuji, že svůj chrup už nikdy takhle dlouho nebudu ignorovat.

Velice se mi líbil článek o předsevzetí v minulém čísle Monitoru, jehož autorkou byla naše nová posila Marie Hasoňová. S jejím článkem souhlasím a musím jen zopakovat její slova. Ať už chcete zhubnout nějaká ta kila, přestat kouřit nebo se více věnovat svým zálibám, začněte. Myslím to vážně – začněte pokud možno hned, i když to třeba ze začátku nepůjde snadno. Nejdůležitější ze všeho totiž je přesvědčit sám sebe, překonat zábrany a ZAČÍT. Už jste na to přišli? Gratuluji, první velký krok máte za sebou a celá řada dalších vás čeká.

Možná zrovna vy nepatříte mezi ty, jež by začínali nový rok s nějakým předsevzetím. Možná vás ani nenapadá, v čem byste se mohli zlepšit nebo změnit. V tom případě vám upřímně závidím, neboť já na své osobě a svém životu vidím spoustu věcí, které by zasluhovaly změnu k lepšímu. I letos si proto dávám závazek, který vám však prozradím až za rok. A to i v případě, že neuspěju. Bude to boj, ale věřím, že nakonec sám nad sebou zvítězím. A co vy, jdete do toho se mnou?