Úvodník: Jak jsem doběhl sám sebe

Všimli jste si, kolik lidí se venku pohybuje ve sportovním oblečení? Je až k nevíře, jak moc se stal sport v poslední době oblíbenou činností, obzvlášť běh. Denně potkávám víc a víc sportovců a sportovkyň různých věkových i váhových kategorií. Běh je zkrátka v módě, což je dobře! Budeme zdraví na těle i na duchu a shodíme přebytečné kilogramy. A ti, kteří to myslí vážně, mají spoustu příležitostí změřit své síly na závodech, kterých se po celé republice koná celá řada. Naše město nevyjímaje.

Přemýšlel jsem nad tím, proč je zrovna běh tak oblíbeným sportem. Za nesporný klad se dá považovat fakt, že tento sport můžete provozovat prakticky kdekoli a kdykoli. Některým dokonce nevadí déšť ani tma. O tom svědčí i to, že běžce s reflexními prvky na oblečení a s čelovkou na hlavě potkávám téměř denně. Také není potřeba žádné speciální vybavení. Samozřejmě – sportovní obuv a oblečení, případně nějaký doplněk jako ledvinka či batůžek…

Začít běhat můžete tím, že si koupíte tenisky a oprášíte teplákovou soupravu, která vám visí ve skříni jako vzpomínka na hodiny tělocviku na střední škole. Pokud ji ovšem oblečete! Mně se to tedy nepovedlo. Ale běh jsem vyzkoušel.

Jen tak vyběhnout z domu a po pár kilometrech se zase vrátit zpátky mě nelákalo nikdy. Jsem spíš na kolektivní sporty – tenis, squash… Ani když můj dobrý kamarád začal s touto kratochvílí zhruba před dvěma lety a lákal mne, ať se jdu taky proběhnout, nešel jsem. To ale neznamená, že jsem seděl na zadku. Pořídil jsem si eliptický trenažér a začal na něm běhat doma. K tomu jsem si vždycky pustil televizi. Postupem času jsem si na sport zvyknul a v momentě, kdy jsem cítil, že mám natrénováno, což bylo asi po roce snažení, jsem svolil a vyběhl s kámošem. Říkal jsem si, že mi určitě nebude stačit. Je o dost menší, v té době jsem navíc několik kilo shodil a moje fyzička se zdála dobrá. Na trenažeru jsem byl zvyklý běhat okolo padesáti minut a již zdaleka jsem necítil píchání v boku a dušnost v plících jako na začátku. A tak jsme tedy vyběhli. První kilometr byl z kopce, ale už tady jsem začal cítit, že jde o zcela jiný pohyb. Po druhém kilometru jsem už nemohl a musel jsem místo běhu dokonce zvolit chůzi! Ale to už bylo stejně jedno, protože kamarád měl své tempo a v tento moment už byl několik desítek metrů přede mnou. Trať v délce 4 km jsem nakonec zdolal s vypětím všech sil a poslední kilometr jsem už toho moc nenaběhal… Velmi jsem se v představě o tomto sportu zmýlil! Jde o velmi těžký sport, který na straně jedné není žádnou velkou vědou, ale na straně druhé to chce velkou vůli, odhodlání a vytrvalost.

Od té doby mě ani nenapadlo, že bych se mohl k běhání vrátit. Až teď.

V neděli 1. dubna jsem zavítal na Masarykův okruh v Brně, kde se konal 5. ročník velké sportovní akce Masaryk RUN. Byl jsem tam napůl pracovně, napůl za zábavou a vlastně poprvé jsem na vlastní oči viděl, jak taková sportovní událost probíhá. Své síly zde změřili sportovci na inline bruslích, na koloběžkách a v běhu. Ti nejodvážnější a nejtrénovanější soutěžili dokonce hned ve třech disciplínách. Po 10 km na bruslích zajeli 10 km na koloběžce, aby svůj sportovní den zakončili desetikilometrovým závodem v běhu. Je to až k nevíře, ale registrovaných závodníků bylo přes 1700! Největší zájem byl o hlavní běžecký závod, a když všichni vyběhli, peloton byl dlouhý několik set metrů. Aby ne, odstartovalo celkově 1100 běžců! Celá akce byla velmi profesionálně zorganizovaná, a to jak po stránce sportovní, tak z hlediska doprovodného programu, předávání cen a celkové organizace. Za organizací stáli Lukáš Olejníček a Tomáš Mokrý, majitel agentury team agency. Oba pánové tento koncept využijí i letos na podzim v pokračování oblíbeného závodu Blanenská desítka, který se uskuteční 15. září a registrace již byly spuštěny. Tím samozřejmě výčet závodů nekončí! Pro amatérské běžce bude k dispozici celá řada akcí. Tou nejprestižnější zřejmě Půlmaraton Moravským krasem, jenž po letech zorganizuje zase ASK Blansko 18. srpna, za zmínku určitě stojí Okresní běžecká liga, která v našem okrese pořádá závody každou chvíli, nebo třeba Desítka Moravským krasem, která se běží v okolí Skalního Mlýna 7.7. tohoto roku. Kdo chce, informací najde dost na internetu.

Právě moje účast na Masaryk RUNu v Brně mne přiměla k tomu, abych si po dlouhé době vyzkoušel běh. A tak jsem na Velikonoční pondělí vstal od mísy řízků a uzeného, obul tenisky a vyrazil ven. Uběhl jsem 6 km, a přestože jsem posledních pár set metrů sotva lapal po dechu a můj čas byl jistě velmi slabý, zaplavila mne vlna neuvěřitelného uspokojení. Celou vzdálenost jsem uběhnul a nepolevil. Překonal jsem sám sebe a zároveň vyvrátil svůj vnitřní předsudek, že běhání je sport zbytečný a nudný. A taky dnes vím, že běhat nepřestanu. Jsou přede mnou výzvy! Jen je třeba se jich nebát. Přeji všem nadšencům mnoho zdolaných kilometrů a všem, kteří o běhu uvažují, jej vřele doporučuji.

Martin Müller

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *