Na kávě s Jiřím Dvořákem

Jiří Dvořák žijící v Blansku od roku 1988, majitel vydavatelství Tvořivý AMOS, společnosti Efkoart s.r.o.a samaritánské nadace Sanitka, která je současně i bigbítovou kapelou založenou v roce 1999, bývalý produkční a dramaturg blanenského hudebního klubu Black Hill, ale také amatérský kreslíř a textař.

 Jiří, zdravím tě. Známe se už roky a vzpomínám si, jak jsi mi kdysi říkal, že pocházíš z Břeclavi. Jak se stalo, že ses usadil a zabydlel v Blansku?

No, ano narodil jsem se v Břeclavi, tedy přesněji ve Valticích, ale do Blanska jsem se přestěhoval už spíš z Brna, kde jsem žil a bydlel šest let. Potkal tam holku z Blanska. Vzali jsme se a jediné dosažitelné bydlení v blízkosti Brna, kde jsme oba pracovali, bylo manželčino Blansko. Co je ovšem sranda, je to, že moji rodiče a bratr, kteří žijí a bydlí v Břeclavi, pochází původně z tohoto kraje. Rodiče dostali v padesátých letech nabídku osídlit pohraničí. On celý ten kraj kolem Břeclavi, Mikulova, Lednice až po Znojmo je plný lidí původně z Hané od Vyškova přes Vsetín až po Frýdek Místek. Otec pochází z Vyškova a maminka z Dědic, takže jsem se jako jediný z břeclavské rodiny vlastně vrátil do rodného kraje svých předků. Například prastrýc z matčiny strany vymaloval sloupský kostel a jeho potomek je majitelem firmy D-Holz z Blanska. Takže Blansko a okolí je z hlediska rodinné tradice můj pravý domov. Manželka z Blanska zůstala Brňačkou bydlící v Blansku.

 

 Jsi vystudovaný učitel, že?

Ano. Učil jsem cca od roku 1986 do roku 1994 a po revoluci u toho ještě podnikal. Představ si, že jsem měl druhý vydaný živnostenský list v Blansku. Mohl bych ti vyprávět příběhy o mé učitelské praxi. Například za „komančů“ měl být skoro každý učitel v KSČ. Pro mě prekérní situace, měl jsem undergroundovou kapelu zpívající proti komunistickým pořádkům a teď tohle. Hráli jsem inkognito po víkendech, kde se dalo, a já se třepal, aby mě nikdo nepoznal. V práci, tedy ve škole tě zase pořád naháněli a ptali se, kdy si podáš přihlášku do strany. Nakonec jsem to vyřešil tak, že jsem učil na každé škole jen dva roky. Když přišli první rok, tak jsem jim řekl, že teď se to nehodí, že na této škole začínám a když přišli druhý rok, tak jsem jim řekl, že se to nehodí, protože zde na této škole končím. A fungovalo to. Ovšem prošel jsem tak za tu krátkou praxi školy přes Lanžhot, Brno, Letovice až po Blansko. V Letovicích se odzvonilo komunistům klíči a v Blansku už to byla porevoluční pohoda.

 

 Kde jsi učil v Blansku?

Na Masaryčce …tenkrát myslím Marxova.

 

 Stýská se ti po kantořině?

Hm, ale jo, ovšem dnes bych to nedal. Víš, já učil první stupeň a nejraději jsem učil první třídu. Ta děcka byla tabula rasa a já si je ve spolupráci s rodiči vycvičil k obrazu svému během čtvrt roku. Já byl husa a oni housata za mnou, když nějaké zlobilo, tak jsem je klofnul, aby si pamatovalo do života, že tohle se nedělá. Musíš si uvědomit, že jsem měl třeba v Brně 35 dětí ve třídě a jdi s touto partou přes půlku města do divadla. Děcka zkrátka musela poslouchat na slovo, aby se něco nestalo. Mě poslouchala i na gesta v obličeji. Dnes bych žáčka klofnul nebo se škaredě podíval a už by klofali mě rodiče přes ředitele školy až po Ministerstvo školství. Byl bych za blba, který trápí děti a psychicky narušuje jejich osobnost. Obdivuji všechny současné učitele.

 

 Takže vzdělávání a výchova dětí už ne?

To zase jo. Školní děti mi daly obrovskou inspiraci. Kvůli nim jsem si založil firmu. Začal vydávat pomůcky například „zbigbítované“ lidové písně a koledy, učebnice, hry a hračky. Spolupracoval jsem i s Rumenem Jančevem z LŠU v Blansku. Naše společné nahrávky dětských písní, které složil Rumen, byly v devadesátkách jednu chvíli v prodejnosti i před Dádou Patrasovou. Vše, co jsem dělal, bylo o vzdělání, kreativitě a práci s dětmi i rodiči. A trvá to doposud. Jen jsem se soustředil na jeden obor.

 

 A to?

Výtvarnou výchovu, pracovní činnosti, tvoření a kreativitu dětí i dospělých. Vydávám dva časopisy pod edicí Tvořivý AMOS a to časopis AMOS, ve kterém jsou v podstatě přípravy pro učitele nebo rodiče s postupy krok za krokem jak tvořit s dětmi. Druhým je časopis GOLEM o keramickém tvoření a artterapii. Ten odebírají i důchodci. Golem je jediným časopisem o keramice v ČR a SR. Přitom je to druhé nejstarší řemeslo, o tom prvním řemesle je časopisů plno. A Blanensko ti dává velkou inspiraci díky své tradici v oboru keramika. A nejen to. Ono, obecně Blansko má spoustu výborných výtvarníků a hudebníků.To je všechno díky skvělým učitelům a já se jim snažím trochu pomoci ze závětří. Ty jsi taky učil, takže máš o tom své povědomí 🙂

 

 Takže hudební vydavatelství pro děti jsi v edici Tvořivý AMOS zrušil?

Hudební vydavatelství a produkci jsem si převedl do osobní roviny. Vydávání, produkování a i sem tam managerskou činnost kolem hudby jsem si „přešajtloval“ na koníček a vyňal z podnikání. Možná si vzpomínáš, že jsem provozoval hudební klub Black Hill, kde jsem představoval spoustu zajímavých muzikantů z celého světa například i Doug Wimbishe z Living Colour, Horkýže slíže, Jamaican Reggae a spoustu dalších.

 

 Jak mám rozumět tomu „převedl jsem si to do osobní roviny“?

Jako že se hudba a produkce se stala mým koníčkem, ne byznysem. Někdy v roce 1999, možná 2000, už ani nevím, jsem si založil společně s mým spolužákem Daliborem z Podivína hudební skupinu Sanitka. S Daliborem, říkám mu Galoš, to po kapelách táhneme již od šestnácti let. Vždy jsme hráli svoji vlastní autorskou hudbu, protože na to, hrát cover verze, jsme nikdy neměli a nebavilo nás to. U písničkových cover verzí tě lidi pořád srovnávají s originálem. Nejsou to tvoje myšlenky. K tomu jsem přidal produkování festivalů hlavně na Břeclavsku. To skončilo s EET a zákazem kouření. No a teď jsme si s Galošem udělali ze Sanitky i produkční firmu nebo spíš samaritánskou nadaci. V poslední době podporujeme mladou talentovanou zpěvačku Daeny z kapely FCHILL. Podpora spočívá v tom, že jí složíme písničky, texty a zaplatíme profi studio. Nejde tak ani o to, prosadit ji nebo protlačit někam. Je to jen pomoc. Do mladých talentů, kterých jsou mraky, nikdo nic moc nevloží. Max. mlaďochy stresují v mainstreamových soutěžích a ve finále z nich vytvoří kokoty roboty. My s Daliborem se snažíme dát jim šanci zazpívat si či zahrát písničku psanou jen pro ně a ve finále udělat profi nahrávku. Můžou ji využít dál jako svoji referenci a nebo si ji uloží pro své děti a vnoučata :-). Těchto projektů máme už pár za sebou. Dokonce Sanitka sponzorovala i jedno cédo blanenského kytaristy Miloše Pernici.

 

 To musí být dost finančně náročné. Kdo to platí?

Martine, když se z tebe stane náruživý rybář nebo lyžař, budeš chtít to nejlepší vybavení. To něco stojí a platíš to ze svého. Takže u tohoto koníčku je to stejné. Ovšem sem tam se najdou lidi, kteří produkci podpoří. Jako například pivovar Starobrno přes restauraci Velvet. Asi znáš :-). Nebo firma Novatisk, Efko, co vyrábí Igráčka, či stavební společnost Sasta a další.

 

Můžeme se někde v Blansku s vašimi projekty setkat?

Tak asi nejsnadnější setkání je na netu, stačí si zadat do vyhledávače na yotube třeba funky kapelu I.V.M., které jsme produkovali cédéčko. U naší kapely zadáš do vyhledávače zase Sanitka Sedím na Velvetu nebo Kde saze blednou. Teď máme nový projekt Sanitka Upocenej bál. Je potřeba na youtube to napsat takhle, pokud napíšeš pouze Sanitka vyskočí ti tisíce odkazů na seriál Sanitka 🙂

 

 Myslel jsem živě přímo v Blansku?

V sobotu 17.2. pořádáme právě na Velvetu představení. Takový malý hospodský mini rockový festiválek, jehož součástí bude křest CD Sanitky Upocený bál, vydaného koncem minulého roku. Jsem rád, že majitel Martin Dvořáček našel k tomuto počinu odvahu. Bude to normální komorní bigbítek. Vystoupí nejen Sanitka, ale i 4Komboys elektro kabaret, plněný šlágry bujarého mládí i fešáckého stáří. Jde o seskupení mých přátel bývalého blanenčáka Pavla Kašpara zvaného Casperr, známého spíkra z českých médií a z blanenské kapely Prasklý Bachor a Tomáše Tesaře zvaného Salám, s kterým jsem v mládí hrával v kapele. Můžeš ho znát ze skupiny Hraczki, jednu dobu byli celkem v kurzu. Vystoupí také náš pěvecký objev Daeny, která zazpívá tři až čtyři cover verze známých písní jen s kytarou. Samozřejmě Tě zvu a všechny z Blanska, můžou to brát jako ples 🙂

 

 Jiří, díky za rozhovor a držím ve všem, co děláte, palce.

Martine, nápodobně a snad se nám všem bude dařit. Drž se.

Martin Müller

Foto: Pavel Hotárek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.