Na kávě s Lukášem Dlapou

Plný elánu a nápadů. Nový ředitel Městské knihovny Blansko Lukáš Dlapa se ve své funkci pomalu rozkoukává. Za dva a půl měsíce si již udělal obrázek o tom, co jde a co ne. Snaží se pomocí menších kroků knihovnu posunout blíže veřejnosti. Chce do dění zapojit dobrovolníky, více spolupracovat s ostatními organizacemi a oproti dřívějšímu fungování knihovny více využívat různé dotační programy. V případě potřeby se ale i posadí do studovny za pult a je k dispozici čtenářům. 

Předtím jste pracoval v překladatelské firmě. Co vás vedlo ke změně zaměstnání? 

V předchozím zaměstnání jsem pracoval skoro osm let. Byl jsem tam spokojený, ale vždycky jsem majitelce firmy říkal, že v Brně si sice žádnou jinou práci hledat nebudu, ale ve chvíli, kdy se naskytne v Blansku nějaká zajímavá nabídka, tak po ní půjdu. Jako spousta lidí jsem se díval na stránky Blanska, kde jsem zahlédl vypsané výběrové řízení na ředitele knihovny, což mě zaujalo. Pak jsem to pustil z hlavy, ale po týdnu jsem si řekl, že by nebylo od věci to minimálně zkusit. Naštěstí bylo dost času k přípravě koncepce.

Jak jste se připravoval k výběrovému řízení? 

Navštívil jsem knihovnu a zajímal jsem se o to, jak funguje i z vnitřní stránky. Tehdejší zastupující ředitelka mi toho moc říci nechtěla, což chápu, protože interní věci se cizím lidem neříkají. Každopádně něco jsem se dozvěděl. Pak jsem pátral na internetu, kdo má blanenskou knihovnu na starosti, a narazil jsem na jméno paní Jalové. S ní jsem se také sešel a zajímal se o její pohled na knihovnu, protože v rámci regionálních funkcí pod ni spadá. Také mě zajímal názor pana místostarosty, jakožto garanta kultury za město Blansko. Dále jsem prohlížel webové stránky knihoven v republice – zejména v městech podobných Blansku – a díval jsem se, co knihovny nabízejí, a porovnával s tím, co v Blansku chybí. Posledním důležitým zdrojem byly zákony a vyhlášky a odborné články na webu Národní knihovny a Ministerstva kultury. Koncepci jsem po večerech vytvářel skoro měsíc.

Co nového chystáte? 

Určitě se pokusím o rozšíření spolupráce s ostatními organizacemi v okolí, aby se například vzájemně nekryly pořádané akce podobného typu. Dále se budu snažit do služeb knihovny zapojit dobrovolníky – studenty, maminky na rodičovské dovolené, seniory. Třeba studenti střední pedagogické školy by mohli jít vypomoci na dětské dílničky nebo příměstský tábor, což by se jim mohlo započítat do praxe.

Senioři by mohli chodit číst do mateřských školek v rámci poobědového odpočinku. Učitelky by si odpočinuly a senioři by se cítili užiteční a mezi dětmi by pookřáli. Studenti by zase mohli třeba chodit číst do domů s pečovatelskou službou. I kdyby měli obyvatelům číst jen noviny, určitě by to mělo smysl.

Hodně novinek chystáme společně s kolegy na jednotlivých odděleních. Jako příklad bych uvedl návrh paní Gargošové z oddělení pro dospělé čtenáře na znovuzavedení roznáškové služby. Jde o to, že bychom mohli lidem s pohybovým omezením, kteří se k nám nedostanou, nosit knihy domů. Bohužel nemáme vlastní zdroje k tomu, aby to dělali zaměstnanci. Nemůžeme na oddělení nechat jen jednoho knihovníka. Ten by se tam uběhal a lidé by byli zbytečně nervózní, že musí čekat a že nemá čas se jim dostatečně věnovat.

Na jaký typ kulturních akcí se hodláte zaměřit? 

S kolegy už jsme řešili, které akce v minulosti měly a neměly úspěch. Určitě plánujeme pokračovat v těch již zaběhnutých jako např. Univerzita (nejen) pro seniory a Salon blanenských fotografů a výtvarníků. Možná budou mít trochu jiný formát, ale určitě zůstanou zachovány. V rámci univerzity je nově možné zhlédnout videa z přednášek na YouTube.

Dále rozhodně zachováme pasování prvňáčků na čtenáře a také recitační přehlídky.

Rádi bychom také oslovili veřejnost a nabídli naše prostory těm, kteří něco zajímavého umí, někde byli nebo se něčemu celoživotně věnují, aby si u nás udělali přednášku, besedu nebo výstavu. Samozřejmě to neznamená, že bychom přestali pořádat odbornější přednášky a besedy s autory. Naší snahou ale bude zaměřit se i na lidi z Blanska a okolí.

Která akce z minulosti návštěvnickou odezvu neměla? 

Například Hudební toulky – poslechový pořad vždy zaměřený na nějakého interpreta. Beru to tak, že když se něco nepodaří, je to buď proto, že se to špatně zpropagovalo, nebo se to nabídlo špatné cílové skupině, nebo celkový koncept byl špatně nastavený, anebo o to prostě není zájem. Proto je tedy důležité vždy určit příčinu nízké návštěvnosti a případně akci upravit. Ale než abychom investovali čas do něčeho, co ocení dva lidé, akci raději zrušíme a zaměříme se na něco, co přiláká více návštěvníků.

Pro přípravu nových akcí ale nemají knihovníci v rámci pracovní doby zase tolik prostoru, proto bych rád organizaci některých akcí v budoucnu přenesl na dobrovolníky a výše zmiňovanou veřejnost.

Další zaměstnanci by se asi hodili…

Knihovna by bez problémů uživila tři nové zaměstnance. V současné době to máme tak, že když někdo onemocní nebo si bere dovolenou, musí se knihovníci střídat na jiných odděleních a jejich práce vázne. Je nám jasné, že je těžké najít v rámci rozpočtu města nějaké finanční prostředky na možné navýšení mezd a tím i zaměstnanců, ale na to naráží spousta příspěvkových organizací. Třeba až ukážeme, že to má smysl a funguje to tady, získáme další zaměstnance. Moje představa by byla taková, že knihovnu rozšíří alespoň jeden člověk s knihovním vzděláním, který by se věnoval knihovnímu fondu, vykrýval by problematické situace, když někdo onemocní, a zároveň by uvolnil ruku knihovníkům, kteří by mohli řešit i nějaké další akce, abychom mohli např. víc zpracovávat kroniku a dále rozšiřovat služby čtenářům.

Další člověk by klidně mohl být s pedagogickým vzděláním a měl by na starosti pořádání kulturních akcí, práci s dětmi, Facebook, komunikaci s médii apod.

Proto teď nemůžeme a ani nechceme na čtenáře vychrlit hromadu novinek ve službách, které bychom pak nebyli schopni dlouhodobě vykonávat v kvalitě, již bychom si představovali. Když už s kolegy řešíme nějaké nové služby, vybíráme zatím méně časově náročné věci a ty, které příliš nezatíží rozpočet. Půjde o drobnější záležitosti, jimiž chceme čtenářům zpříjemnit fungování knihovny a být jim otevřenější, aby věděli, co se tady děje.

Nově jsme například zařadili seminář Jak hledat v knihovně, který chceme dělat pravidelně. Čtenáři se dozví, jak hledat v katalogu, jak se orientovat v knihovně atd.

Máme v plánu pořádat knižní burzu pro čtenáře – lidé si budou moci mezi sebou vyměnit nebo prodat knihy, které už nepotřebují.

Také chceme umístit před vstup do oddělení nástěnku, kam by lidé mohli dávat různé podněty.

Chystáte něco na příští rok v rámci oslav výročí založení republiky? 

Do oslav sto let od založení republiky se určitě zapojíme, a to v nějaké návaznosti na akce pořádané kulturním střediskem, muzeem, galerií a dalšími organizacemi, které by chtěli něco uspořádat. Zhruba v půlce listopadu bychom se měli všichni sejít a pobavit se o tom, jakou má kdo představu.

Plánujete dotazníkové šetření týkající se spokojenosti čtenářů, jaké bylo před rokem?

Mám v plánu dotazníky dělat. Možná je ale nahradí varianta, že čtenáři nám budou moci dávat podněty průběžně. V hlavě mám takovou myšlenku, že bychom se jednou za měsíc spolu s vedoucími oddělení sešli se čtenáři a ti by se nás mohli zeptat na cokoli týkající se knihovny.

Čtenáři se v minulých dotaznících ptali např. po biblioboxu, kam se mohou vrátit knihy, když je knihovna zavřená. Budete to řešit? 

Ano, lidé se po něm ptali. Ale když zjistíte, že stojí sto tisíc, stojíte před rozhodnutím, zda dáte skoro třetinu rozpočtu na nákup knih do tohoto zařízení, které třeba ani tolik lidí nevyužije, nebo za to raději koupíte nové knížky. Takže buď budeme spíš hledat nějakou alternativu, která ovšem nebude pravděpodobně splňovat všechna kritéria ochrany knihy, nebo budeme čekat na nějakou účelovou dotaci, kterou by mohl vypsat třeba kraj.

Lidé také volají po klimatizaci knihovny… 

To bude asi největší investice na příští rok. Už teď víme, že přesáhne půl milionu korun. Jenomže klimatizace řeší pouze vedro, ale už ne čerstvý vzduch. Aktuálně řešíme i variantu spojení klimatizace s nějakou rekuperační jednotkou, což bude stát ještě víc. Když ale v kulturní místnosti sedí padesát lidí dvě hodiny, je tam nedýchatelno. Nebo když přijde do studovny pár lidí, kteří příliš neřeší osobní hygienu, cítíte to tam ještě druhý den. Toto samotná klimatizace nevyřeší. A větrat klimatizovanou místnost není ekonomické.  Nejsem zastáncem ukvapených rozhodnutí a nemá smysl dělat polovičatou práci – nasypat statisíce do klimatizace, abyste pak zjistili, že efekt není takový, jaký jste čekali.

Jak se osvědčila změna provozní doby knihovny, kterou jste zavedl – zejména uzavření v úterý a otevření knihovny ve středu? 

Změnou provozní doby jsme šli vstříc čtenářům, kteří do Blanska přijedou v úřední dny vyřídit něco na úřady a návštěvu Blanska tak dřív nemohli spojit s návštěvou knihovny. Toto je již nyní možné. Je nám jasné, že se opět nezavděčíme všem, ale v posledním dotazníkovém šetření se na to několik čtenářů ptalo, proto jsme jejich přání vyslyšeli. Pondělním posunutím na osmou hodinu raní jsme zase cílili na čtenáře, kteří by např. po návštěvě lékaře museli čekat až do desíti.

Jaká je vaše oblíbená knížka z dětství? 

Nedávno jsme se probírali dary od čtenářů a úplně mě to střelilo do oka – spisovatel Arthur Ransome a jeho Trosečníci z Vlaštovky a Boj o ostrov. Je to o dětech, které se jmenovaly Nancy, Roger a Peggy – úplně si to vybavuji, jak jsem ta jména četl tak, jak se píší. Od Steklače mě zase bavila Pekelná třída a série Čenda, Bohoušek, Aleš § spol…. Vzpomínám si, jak mě babička nutila číst Káju Maříka, ale to se mi četlo špatně a nebavilo mě to.

Když jsem chodil do staré knihovny do secesního domu na Smetanově ulici, tak tam zase mívali kreslenou knihu Už vím, proč. Byla tam třeba popsána výroba ručního papíru, jednotlivé kroky pěkně rozkreslené. To mě hodně bavilo. A ještě mi utkvěl Egypťan Sinuhet. Později Harry Potter, ale to už nebylo úplně dětství.

Jako dítě jsem četl celkem hodně. Za rok jsem přečetl kolem patnácti dvaceti knížek mimo povinnou četbu. Pak v rámci vysoké školy jsem měl takovou drobnou vynechávku, ale to bylo spíš tím, že jsem hodně cestoval. A jak začaly elektronické knihy, začal jsem si je pořizovat a ke čtení se zase vracet.

Jak přimět děti číst? 

Prvotní impuls musí být v rodině. Jakmile nemá rodič čas si s dítětem sednout a číst si, je to problém. Jestliže dítě návyky nezíská v útlém dětství, pak už musí chtít samo, a to zase většinou jde ruku v ruce s tím, jak dospívá a co ho baví.

Zádrhel vidím hlavně v tom, že rodiče raději posadí potomka k počítači, tabletu nebo televizi. A i když je našim cílem podporovat u dětí rozvoj čtenářské gramotnosti, tak když nezačne sama rodina, my toho potom moc nezmůžeme. Jednou z cest je možná to, že se budeme snažit proniknout více do škol. Nějaká spolupráce funguje, ale podle mě jsou tam rezervy. Některé školy nechtějí chodit vůbec, některé chodí omezeně, některé víc. Chtěl bych zjistit, v čem je problém, a hledat řešení.

Obecně by mělo jít o vyváženou spolupráci rodiny, školy a knihovny. Čtenářská gramotnost je strašně důležitá a ruku v ruce s ní jde i literární kompetence. Číst se naučí každý. Ale dokázat text pochopit a správně interpretovat je pro spoustu lidí velmi těžké. Podle mě se to projevilo i v letošních volbách. Lidé mnohdy nedokážou v textu odhalit manipulaci s fakty a snadno se nechají zlákat populistickými řečmi a nereálnými sliby. Podle mě je důležité, aby se právě toto chápání a správná interpretace textu učily ve školách.

Marie Hasoňová