Virtuální realita

Začátkem tohoto týdne mne doslova šokovala zpráva o tom, že v jednom americkém městě zastřelil osmiletý chlapec svoji devadesátiletou chůvu, a to zezadu do hlavy. Více než tato skutečnost mne však vyvedl z míry fakt, že vyšetřovatelé se přiklání k verzi, že chlapec tuto věc provedl úmyslně, neboť se bezprostředně před vraždou věnoval hraní gangsterské hry na počítači. V tuto chvíli bych nechal stranou polemiky o tom, kde chlapec revolver vzal, a proč tato zbraň nebyla řádně zabezpečena. Hrůzný čin má totiž možná hlubší kořeny, než si myslíme. Zprávu najdete na serveru novinky.cz, když si dáte do vyhledávání výraz „Grand Theft Auto“. Jde o název velice slavné a populární hry, která simuluje život gangstera, jenž krade auta, zabíjí lidi a plní úkoly s kriminální tématikou. Díky své brutalitě si tato hra nejen v USA vysloužila nálepku „Mládeži neprodejné“ a zatímco dospělým nabízí docela dobrou zábavu, v rukou dětí může být velice nebezpečná, o čemž svědčí právě tento případ. Neřešil bych proto, kde chlapec zbraň vzal, ale spíše to, kdo mu povolil takto brutální počítačovou zábavu. Existuje přece nepřeberné množství her, které jsou sportovního i dobrodružného žánru bez zbytečného krveprolití. A když už ji přece chci mít v počítači, jsou tu rodičovské zámky, hesla či jiné ochrany, jež dítěti zamezí k nežádoucím aplikacím přístup. Proč vlastně děti sedí tak často u počítače? Na vině jsou hlavně rodiče, kteří to vůbec připustí, v mnoha případech dokonce podporují. Na děti mají málo času a konec konců jsou ve většině případů rádi, že děti netráví tolik času venku, neučí se tam kouřit a pít a v teple domova, kde jim nic nehrozí, si hrají své neškodné hry. Jaká chyba! Nebudu lhát – i já svým dětem dopřávám těchto technologických výstřelků, ale přísně kontroluji, co si do herních konzolí koupí a kolik u těchto her tráví času. Je mi totiž jasné, že zbavit je tohoto moderního způsobu zábavy by je v žebříčku sociálních hodnot svých spolužáků postavilo až na samý konec. A to je, myslím, jádro celé věci. Nehraješ  – nezapadneš. V pozdějším věku začne platit jiné pravidlo: nekoukáš na porno – nezapadneš. Vyrostl jsem v době, kdy největší erotikou bylo holé ňadro v televizi (a to měl film v programu aspoň tři hvězdičky!), a pornografie u nás platila za něco, co se téměř nedá sehnat. Dnes vám stačí zapnout počítač a během pár vteřin máte virtuální erotiky, co hrdlo ráčí. Každý osmák dnes ví, kde pornografii najít. Možná to ví mnohem lépe, než jeho rodiče. Nechci tu tvrdit, že na erotice je něco špatného, ale co asi vyroste z dětí, které ji denně konzumují? Dokážou potom v dospělosti rozlišit, co je opravdové, a co je pouze fikce? Nové vyspělé technologie nám přinesly mnoho dobrého, ale na druhou stranu mívám občas strach o budoucnost našich dětí. Realita totiž dnes některým začíná splývat s tou virtuální a slova jako Romantika, Přátelství, Soutěživost nebo Čestné slovo jsou spíše k smíchu. Stejně tak, jako třeba bude za pár let k smíchu můj úvodník.