Na kávě s Vaškem Kolářem
Vašek je sportovec tělem i duší, a přestože by se mohlo zdát, že v zimních měsících se na kole jezdit nedá, opak je pravdou. Shrnutí loňského úspěšného roku, plány na letošek a zimní aktivity. O tom, že se osminásobný mistr světa nenudí ani v těchto měsících, si můžete přečíst v dnešním rozhovoru.
Jak bys hodnotil uplynulý rok? Dařilo se?
Minulý rok byl super. Vždycky může být lépe, ale i hůř. Byl jsem moc spokojený se svým výkonem na mistrovství světa v biketrialu v Blansku, kde jsem získal svůj osmý titul mistra světa. Narovinu jsem nečekal, že se mi tak bude dařit před domácím publikem. Chtěl bych poděkovat lidem a známým, kteří mě přišli podpořit, ale také za hezké a povzbudivé zprávy, které mi chodily na telefon.
Co takhle trošku statistiky? Kolik jsi jel závodů, kolik máš procestovaných kilometrů, kolik zemí jsi navštívil…
V loňském roce jsem byl z cestování a celého toho kolotoče hrozně unavený. Začátkem roku jsem byl pozvaný do Španělska na exhibiční závod a trénink, kde jsem byl přes Vánoce a Silvestra. Zhruba od konce dubna jsem neměl skoro ani jeden volný víkend až do října. Bylo to šíleně náročné jak fyzicky, tak psychicky. Ke konci sezóny jsem se už nezvládal soustředit na závody a neměl odhad, na co mám a na co ne. Kvůli cestování se pak nedalo ani trénovat podle mých představ, takže konec sezóny nebyl úplně optimální. Vloni jsem cestoval jen po Evropě a byla to párkrát cesta do Francie a Itálie, pak Sardinie, Belgie, Španělsko, Rakousko, Slovensko, Polsko, Česko.
Předpokládám, že přes zimu se biketrial příliš nejezdí. Jak probíhá zimní příprava?
Zrovna jsem se vrátil ze Španělska, kde jsem byl pozvaný na exhibiční závod. Byla to neskutečná show před plnou halou diváků a moc jsem si to užil. Seznámil se a trénoval tam také se Sandrou Gomez, která je vicemistryní světa v Trialu na motorkách a mistryní světa v super enduru. Také s olympionikem na snowboardu Laro Herrerem a opět jsem se potkal s kamarádem z předchozích let, rally jezdcem Dani Sordem, který mi pochválil mou výslovnost španělštiny. Bylo super být mezi takovými lidmi. Tenhle rok pro mě nezačal nejlíp, jelikož jsem odlétal do Španělska pořád nemocný a neměl tolik energie. Naštěstí jsem se tam uzdravil a dobře zatrénoval v teple se svým kamarádem a zároveň soupeřem Raulem Gutierrezem. Po návratu zpět domů mám v plánu chodit třikrát až čtyřikrát týdně do posilovny, do tělocvičny na trénink výbušnosti a k tomu jezdit v hale na kole, aby se člověk udržoval a měl z čeho brát v letošní sezóně.
Baví tě zimní příprava nebo ji bereš jako nutné zlo?
Samozřejmě mám radši léto, kdy už jsem více na kole a hlavně venku. Se zimní přípravou je vždy nejtěžší začít. Občas se nechce a bolí to, ale nic jiného mi ani nezbývá, jelikož se musím připravovat. Když člověk vidí výsledky a cítí se podstatně lépe, silně, sebevědomě, tak to za to určitě stojí. Jediné, co bych potřeboval, je nějaký sparing partner na cvičení. Být na vše sám je pro mě těžké. Také se těším, až dáme zase odvetu ve squashi. Tímto tě vyzývám, Martine Müllere 🙂
Mnoho lidí by si mohlo myslet, že v tomto sportu není příliš mnoho konkurence, ale opak by mohl být pravdou. Ty jsi získal již osm titulů mistra světa. Který z nich byl nejtěžší?
V biketrialu může ovlivnit závod spousta věcí. Každý má při výskoku svoji lepší stranu, někdo má radši dlouhé sekce, někdo je šikovný na mokru, atd. Je potřeba být všestranný a umět všechno, to je hrozně důležité. Jestli chceš být kvalitním jezdcem, tak tě nesmí v sekcích nic překvapit. Je opravdu moc věcí, co hraje při závodě roli. Psychika, strava, vytrvalost, výbušnost, taktika, nervozita, myšlení hlavou atd. Každý titul byl pro mě velmi těžký a nedá se říct, který byl nejtěžší. Mohlo jich být také víc než osm, ale kolikrát stačí opravdu maličkost a během vteřiny je vše jinak. Dlouho mi například trvalo, než jsem se probojoval na vrchol v elitní kategorii, což byl můj sen odmalička.
Biketrial je sport, který se neustále vyvíjí. Je cítit tlak těch o několik let mladších borců, kteří přišli nově mezi elitu? Zcela jistě měli v tomto sportu jiné podmínky i technologie, než jste v začátcích měli vy.
Určitě dnešní mládež má daleko lepší podmínky. Kola jsou o 6 kg lehčí, brzdy skvěle brzdí a geometrie kola je dělaná přesně na trial. Navíc se změnil i styl ježdění od té doby, kdy jsem začínal já a je pravda, že se ten sport hodně vyvíjí a jezdí se těžší věci. Tlak cítit je, ale zároveň většina těch mladých není tak vyježděná a dělají zbytečné chyby. Někdo mladší dá třeba nějaký skok lépe jako já, ale k čemu mu to je, když potom v závodě má o dost trestných bodů víc. Jak jsem říkal, je potřeba být všestranný a nezaměřovat se jen na jeden typ skoku.
Dá se říci, že jsi na skutečném vrcholu své kariéry. Pomýšlel jsi někdy na to, co budeš dělat, až tě na prvních místech vystřídá někdo jiný?
Já mám ten sport a kola celkově hrozně moc rád, takže bych chtěl ještě nějakou dobu naplno jezdit. Mám nějaké plány v hlavě, které bych chtěl zkusit rozjet, ale uvidíme, jaká bude doba, když na to přijde čas. Jestli to nepůjde tady, tak mám v plánu jet do Španělska a začít žít tam. Nátura lidí je úplně jiná a přijde mi, že je tam klid, nikdo se nikam nehrne, lidi si nezávidí a je tam větší pohoda a teplo.
Co děláš, když zrovna nejsi na kole?
Většinou odpočívám a podniknu něco s kamarády, kamarádkou. Mimo jiné mě baví dělat videa a fotky. Poslední dobou si rád něco zkusím uvařit a mám oblíbené i ostatní sporty. Hodně mě baví basketbal, rád si zajedu na snowboard na hory, rád jezdím exhibice před fajn publikem, ale hlavně je důležité, aby byla sranda.
Můžeme se letos těšit na nějakou velkou biketrialovou událost zase u nás v Blansku?
V letošním roce pořádáme jako klub ÚAMK Biketrial Blansko dva závody. První bude 27.5. na Trialparku v Blansku, kde se pojede český pohár v cyklotrialu. Dalším závodem bude 7.10. Mistrovství ČR v biketrialu v lese na přehradě za Myslivnou. Určitě zveme diváky, jelikož to bude na obou závodech příjemná podívaná jak na mládež, tak na elitní jezdce.
Jak se daří blanenskému klubu biketrialu?
Nyní máme okolo dvaceti mladých jezdců, což je slušné číslo. Biketrial je sport, kdy při začátcích člověk neumí vůbec nic a je těžké u toho vydržet. Úplně něco jiného než třeba fotbal, kde stačí koupit levný balón a vystřelit na branku. Je to rozdíl. Základy v trialu jsou těžké a bez denního tréninku to nejde. Co se týče klubu, tak vloni jsme zrenovovali trial park na sportovním ostrově Ludvíka Daňka a uspořádali tam dva závody na vysoké úrovni se skvělou účastí jak českých, tak zahraničních jezdců z Polska, Lotyšska, Slovenska atd. Za práci a chod klubu chci poděkovat všem členům a hlavně Jirkovi Sehnalovi.
Rýsuje se mezi dětmi někdo, kdo ční hodně nad ostatními?
Je zatím brzy u dětí cokoli říkat dopředu. Určitě tu máme talenty, ale nikdy člověk neví, zda u toho sportu vydrží a bude je to naplňovat a bavit i v 15 letech. V Česku je největší problém věk okolo 18 – 20 let, kde se láme chleba. Většina začne po maturitě pracovat nebo studovat vysokou školu a najednou jsou priority jinde, než závodění na kole. Co jsem vypozoroval, tak dost kamarádů a jezdců v tomhle věku si řekne: „Mám zapotřebí pořád trénovat, závodit a hnát se za výsledky? Nebude mi líp, když se budu jen tak vozit, nebo se na to vykašlu?“ Mrzí mě to, ale je to samozřejmě i tím, že v našem sportu nejsou velké peníze. Není motivace a člověk to musí opravdu dělat pro radost, dobrý pocit a skvělé zážitky. Já osobně nelituji cesty, jakou jsem se dal. Moje práce je zatím kolo 🙂
Martin Müller